Už je tomu opravdu hodně dávno, kdy nastal zánik nevídaně vyspělé Atlantídy a ta se potopila až na samé dno hlubokého oceánu. Ne se vším se ale atlantíďané dokázali za svého života vypořádat a následky jejich nemoudrých činů se nyní začínají probouzet k životu...
Jistě mi dáte za pravdu, že Atlantis 2 patřil vedle Gabriela Knighta 3 a Discworlda Noira k jedné z nejočekávanějších adventur loňského roku. Ono není divu, vždyť první díl (léto 1997) byl naprosto strhující hrou, o které se dodnes mluví převážně v superlativech. Naprosto fantastická grafika, která jednoduše neměla konkurenci, revoluční 360 stupňový interface a silný příběh byly hlavní příčinou jejího nevídaného úspěchu. Všechny tyto vyjmenované aspekty měly natolik vysokou kvalitu, že se jim úspěšně podařilo odsunout jinak nosný pilíř každé hry - hratelnost - až na druhou kolej. A zde je nutno podotknout, že to bylo hře jen a jen ku prospěchu, jelikož právě v hratelnosti Atlantis přeci jen trošičku zaostával. Nicméně celkový dojem ze hry byl téměř dokonalý a dokázal u hráčů i distributorů vzbudit obrovský zájem. O tom svědčí i ta skutečnost, že byl Atlantis přeložen do neuvěřitelných 23 jazyků, čímž se nemůže pochlubit žádná jiná hra. Není proto divu, že se od druhého dílu očekávalo minimálně tolik co od jeho předchůdce.
Přestože byl Atlantis 2 ohlášen na listopad 1999, tak jediní, kdo se ho v tomto termínu dočkali, byli obyvatelé Norska. Anglická verze byla dokončena až koncem prosince a do prodeje se dostala počátkem ledna 2000. V České republice si ale tento kousek budete moci koupit až na přelomu března a dubna, jelikož se lokální distributor - společnost Bohemia Interactive - rozhodl hru kompletně přeložit do naší mateřštiny, čímž jistě udělá mnoha českým hráčům obrovskou radost. Otázkou ale zůstává, zda hráčům udělá radost i hra samotná.
Atlantis 2 je už na první pohled téměř ve všech směrech podobný svému staršímu bratříčkovi. Má stejně kvalitní grafické zpracování, stejné ovládání a v podstatě je totožná i celá koncepce hry, kdy na vás čeká řešení velkého množství logických puzzlů. Nezměněný zůstal i 360 stupňový interface, kde je kurzor stejně jako v prvním dílu opět umístěn pevně ve středu obrazovky, což je v porovnání s pohyblivým kurzorem třeba ve Faustovi značně nepohodlné. Ale to tady teď nebudu rozpitvávat, o tom jsem se již mnohokrát zmiňoval v jiných recenzích. Chtěl bych jen říct, že nyní, kdy již mám celý Atlantis 2 prolezlý skrz naskrz, mohu konstatovat, že se z globálního pohledu opět jedná o kvalitní hru. Ovšem nutno taktéž podotknout, že v některých ohledech na mě přeci jen působila trochu rozporuplně. O tom všem ale ještě v téhle recenzi bude řeč. Jako obvykle začnu hned "od píky" a pokusím se vás seznámit se základním kamenem každé adventury, tedy s příběhem.
Kořeny našeho příběhu sahají hluboko do doby dávno minulé, kdy ještě neexistovala ani bájná Atlantida (pokud tedy kdy vůbec existovala). Tehdy se na Zemi dostala z vesmíru obrovská síla, která lidem poskytla neobyčejné možnosti a hlavně moc. Postupem času lidé tuto sílu rozdělili na dvě části - Světlo a Tmu (něco jako věčné dobro a zlo) a spolu s ní se i samotné lidstvo rozdělilo na dva tábory, z nichž každý byl stoupencem jedné či druhé poloviny Síly. No a jak už to tak bývá, mezi oběma tábory se často jiskřilo a tak jednoho dne došlo k velké bitvě, jejímž vítězem se nakonec stali stoupenci Světla. Ti se poté uchýlili do Atlantidy a tmu "uzamkli" do dalekého světa jménem Shambhala. Aby nedocházelo k dalším nepokojům, byly obě oddělené síly na dlouhý čas uspány... vlastně až do teď. Na nebi se objevila prazvláštní hvězda, která září i za bílého dne a všem obyvatelům planety Země nahání až panickou hrůzu. Neobyčejně jasný svit této hvězdy způsobil, že se Světlo probudilo ze svého tisíciletého spánku a lidstvu tím pádem opět hrozí velké nebezpečí... Pokud by se probudila taky Tma, mohlo by opět dojít k válce a nedejbože i výhře Tmy nad Světlem, což by znamenalo věčnou zkázu a chaos. Je tedy nutné, aby se někdo po těch mnoha tisících letech postaral o znovuspojení Světla a Tmy. A tím někým nemůže být nikdo jiný, než "Nositel Světla", který by se vydal na dalekou cestu za Tmou až do bájné Shambhaly a všechna možná nebezpečí navždy zažehnal...
Jak sami vidíte, Cryo na nás tentokráte vyrukovalo s velmi komplikovaným a téměř po celou hru zdánlivě abstraktním příběhem. Ve skutečnosti nebudete nikdy vědět co se po vás přesně chce, víte jen to, že musíte odejít do Shambhaly a tam spojit Světlo se Tmou. Dlouhá cesta našeho hrdiny a zachránce, mladíka jménem Ten, začíná vysoko v zasněžených horách Tibetu. Zde Ten nachází staré vzdušné plavidlo (tolik známé z prvního dílu) a v jeho útrobách pak podivného šamana, který ho zasvětí do celé nepříjemné záležitosti. Ten se od šamana dozvídá, že právě on - potomek atlantiďana Setha (hrdiny prvního dílu) je oním "Nositelem Světla" a tím pádem i jediným možným zachráncem světa. K cestě do Shambhaly je však zapotřebí šest magických trojúhelníkových kamenů, bohužel ale v šamanově plavidle se nacházejí pouhé tři. Každý z těchto tří kamenů v sobě skrývá "cestu" do vzdálené země, ve které je někde ukrytý další z potřebných magických kamenů. Jejich nalezení ovšem nebude vůbec snadné a Ten, převtělený vždy do jednoho z tamních obyvatel, bude muset řešit mnoho lokálních problémů aby se k tíženým kamenům vůbec dostal.
A kam že vlastně vedou cesty ukryté v magických trojúhelníkových kamenech? Tak třeba na malý ostrůvek v Irsku. Jedinými místními obyvateli jsou tři mniši, kteří zde žijí v klidu a míru v malinkém kamenném klášteře. Je to právě mnich Felim, do kterého se náš hrdina převtělí a v jehož těle se bude muset pokusit zachránit bratra Finbara, kterýžto z ničeho nic propadl šílenství. Během svého putování po ostrůvku porostlém nádhernou zelenou travičkou bratr Felim postupně odhalí spoustu záhad dávné minulosti, které mají na svědomí Finbarovo prokletí... Daleko závažnějšímu problému však budete čelit mezi mohutnými pyramidami ve Střední Americe, kde se místní indiánský kmen ocitl ve velkých nesnázích. Jejich bůh - Opeřený had - tvrdě spí a nereaguje ani na výzvy velkého náčelníka, který se ho už týdny snaží vyvolat svou vlastní krví. Indiáni potřebují "chulel" - blahodárnou tekutinu, která jim zajistí úrodu na jejich polích a tím i dostatek potravy. Bez této tekutiny v brzké době zahynou a jediný, kdo jim ji může dát, je pochopitelně sám Opeřený had. Na scéně se tentokráte objevujete v těle mladého špeha Tepeca a jako obvykle visí záchrana celého kmene na vašich bedrech. Jednat musíte co nejrychleji, poněvadž náčelníkovi v žilách už mnoho krve nezbývá a jeho zlý bratr, uctívající boha Jaguára, se už chystá k převzetí vlády nad celým indiánským kmenem.
No, alespoň že víte kde Opeřeného hada hledat. V Zemi mrtvých... Poslední cesta vás zavede do malého čínského kláštera. V širokém okolí se z ničeho nic objevilo velké množství zlých duchů, kteří pustoší kraj a způsobují místním lidem velké trable. V takových případech jsou všichni kněží zalarmováni a vydávají se se zlými duchy bojovat. Ovšem právě ve chvíli, kdy je většina knězů "v terénu", se jeden z duchů usídlil přímo před branami kláštera a nehodlá nikoho pustit dovnitř ani ven. To je ale velký problém, jelikož studna - jediný zdroj pitné vody - stojí před branami kláštera, kam se za dané situace nikdo nedostane. Vy, tentokráte v roli vládního vyslance Wei Yulana, se musíte vydat na "magickou cestu" do neznáma za mocným knězem Tan Yunem, bez jehož pomoci se zlého ducha nikdy nezbavíte...
Všechny tři světy, do kterých zavítáte, jsou neobyčejně rozsáhlé a dohromady čítají více než 350 lokací. Blouděním pro rozlehlých prostranstvích strávíte mnoho dlouhých hodin, stejně tak jako rozmlouváním s asi 45 postavami (v lidských i zvířecích podobách), používáním téměř 70 různých předmětů a hlavně řešením mnoha zapeklitých puzzlů, ke kterým se ale dostanu až později. Velkou výhodou je i to, že své dobrodružství můžete začít v kterémkoliv z oněch tří světů, z každého se pak budete moci kdykoliv vrátit zpět do Tibetu a odcestovat do světa jiného. Této skvělé možnosti jsem několikrát využil, konkrétně tedy v případech, kdy jsem v jednom světě těžce zatuhnul a vrhnul jsem se na úkoly a hádanky ve světě jiném.
Přestože jsou příběhy všech tří světů velmi zajímavé a nápadité, tak nějak mi uniká jejich spojitost s hlavním úkolem a cílem této hry. K magickým kamenům navíc v každém světě přijdete úplnou náhodou až po zdárném splnění všech tamních úkolů a jejich získání se v danou chvíli paradoxně stává až druhotným úkolem. Uniká mi taktéž pevnější spojitost s Atlantidou samotnou, o které je ve hře zmínka téměř až v samotném závěru hry, kdy v jejích zatopených rozvalinách strávíte pouho pouhých několik desítek minut. Osobně jsem od hry s názvem "Atlantis 2" čekal, že se bude tématu Atlantidy týkat mnohonásobně více a že se bude v jejích prostorách odehrávat mnohonásobně déle. Nu což, prostě smůla. Snad příště.
Pojďme se nyní blíže podívat na tu stránku hry, která byla v prvním díle Atlantisu ze všeho nejdokonalejší a která dokázala hráče upoutat ze všeho nejvíce. Mám tím na mysli samozřejmě grafické zpracování a to je podle očekávání i v případě Atlantisu 2 opět na vysoké úrovni. Všechny scenérie jsou navrženy a vyrenderovány naprosto dokonale, jsou skvěle vybarveny a vůbec, celá grafika působí více než příjemně a hlavně realisticky. Je vidět, že si s designem lokací autoři opravdu pohráli a že popustili uzdu své představivosti, protože s takovou nádherou se ve skutečnosti nemáte možnost snad ani nikde setkat. Až se budete procházet po nádherně zelených pláních Irska nebo mezi velkými kamennými pyramidami zasazenými do malebného skalnatého údolí, jistě mi dáte za pravdu. Na tomto místě ale musím chtě nechtě podotknout, že ne všude grafika vypadá zas až tak úžasně. Zatímco k již zmíněnému Irsku nebo třeba Zemi mrtvých nemám absolutních výčitek, tak prostředí Číny mi už tak kouzelné nepřišlo a asi nejhůře byly ztvárněné podmořské trosky Atlantidy, kde jsem kolem sebe viděl jen změť modrých pixelů. Je to škoda, protože to mírně kazí jinak skvělý vizuální dojem ze hry.
Velký pokrok oproti prvnímu dílu je znatelný i v počtu a kvalitě drobných animací, na které nyní narazíte téměř na každém kroku. V místnostech plápolají pochodně, na obloze poletuje mohutný orel, u jezírka se pasou ovečky, opodál se natřásá nádherný bílý kůň, u úlů poletují včelky, na dvorku před kostelem pobíhají slepice a tak dále a tak dále... Prostě všude se něco hýbe, takže si v žádném případě nebudete připadat jako na pusté planetě. Ochuzeni nebudete ani o efektní a hráči Atlantisu velmi oblíbené animované průchody mezi jednotlivými lokacemi a myslím, že zde ani nemá cenu popisovat jaká je to nádhera, když se pomalu přesouváte po té nádheře, která se kolem vás rozprostírá. To se prostě musí vidět. Ne všude však na tyto animace narazíte - například v interiérech budov se většinou pohybujete pouze skokově. To ale autorům v žádném případě vyčítat nehodlám, protože na tak velké množství animací by ty čtyři cédéčka, na kterých se Atlantis 2 nachází, rozhodně nestačily.
Asi největší kvalitativní posun grafiky je vidět při rozhovorech s jinými postavami. Vylepšená verze technologie Omni Sync (stará se o animaci obličejů postav) dělá skutečně zázraky. Nejenže obličeje všech postav vypadají naprosto fantasticky, ale jsou taky skvěle rozpohybovány. V prvním dílu Atlantisu postavy pouze pohybovaly ústy, nyní se do práce zapojují již téměř všechny mimické svaly a postavy tím pádem mrkají, mračí se, natahují čelo a případně pohybují celou hlavou. Vypadá to vskutku skvěle a v současné době neexistuje žádná jiná podobná hra, ke které mohl tak úžasnou animaci obličejů přirovnat. No, snad jedině Gabriel Knight 3...
Bohužel ale jednu výtku ke grafickému zpracování si prostě odpustit nemohu. Hned při pohledu na první herní lokaci si určitě všimnete, že je celá mírně pixelovatá a místy i rozmazaná. Nejvíce je ten rozdíl znát v kontrastu s animací průchodu mezi lokacemi, kdy krásně ostrá animace přeblikne na hůře vypadající obraz lokace. Podobně na tom byl i první díl Atlantisu a já jsem tajně doufal, že se toho v Atlantisu 2 už nedočkám... Bohužel. Situaci nevylepší ani netradiční možnost zvýšení rozlišení z 640x480 na 800x600, kdy jsou viditelné rozdíly naprosto minimální.
S vysokou kvalitou grafiky si nic nezadá ani kvalita hudebního doprovodu. Zde mě napadá jediné slovo: "geniální"! Všechny melodie jsou neskutečně líbivé, příjemné, místy až primitivní, ale o to krásnější. V Irsku zní jemné melodie hrané na harfu, v Americe klasické jednoduché indiánské motivy a v Číně se taktéž dočkáte místního folklóru. Je to prostě nádhera, nádhera a ještě jednou nádhera! Hudba je místy klidná, jindy naopak nabere na dynamice a dokáže vás na chvíli odtrhnout hádanky, kterou zrovna řešíte. Na velmi slušné úrovni jsou i zvukové efekty a dabing, kterému je skvěle rozumět (tedy až na výrazy typu "Quetzalcoatl" a jemu podobným).
Na samotný závěr této recenze jsem si nechal asi nejdůležitější vlastnost každé hry, kterou je hratelnost. Už v úvodním odstavci jsem se zmínil o tom, že první díl Atlantisu s hratelností mírně zaostával a bohužel musím konstatovat, že druhý díl je na tom velmi podobně. Problém se tentokráte skrývá v obtížnosti a místy i nelogičnosti mnoha puzzlů ve hře. Nevím, jestli je to dáno mou neschopností nebo pomalým chápáním, ale logiku některých hádanek jsem pochopil až po jejich dokončení... tedy poměrně pozdě, že. Věc se má asi takto: na určítém místě ve hře narazíte na hádanku, která zpočátku absolutně nedává smysl. Někde daleko od této hádanky se většinou nachází nějaká nápověda, ze které v lepším případě alespoň pochopíte, že se týká onoho puzzlu, který zrovna řešíte. V horším případě je vám samozřejmě k ničemu. Dále je nutné nápovědu správně pochopit, což je díky jejímu podání občas nad lidské síly. No a pak už to záleží jen a jen na vás. Čekají vás hodiny strávené nad složitým puzzlem, který nakonec buď zdárně sami vyřešíte (pokud budete mít dostatek trpělivosti) a nebo se jednoduše snížíte k použití návodu. Musím se přiznat, že já jsem tolik trpělivosti neměl a nakonec mě frustrace a úbytek psychických sil donutili do návodu několikrát juknout. Říká se, že příklad hovoří za vše, a tak se s vámi o jeden "typický" puzzle podělím: Nacházíte se v rozsáhlém bludišti, ve kterém se vyskytuje 12 úředníků. Každý z nich má jíné razítko a vy shodou okolností zrovna potřebujete orazítkovat jednu listinu. Jenže ji potřebujete mít oraženou třemi konkrétními razítky a ještě k tomu v určitém pořadí. Kdybyste chtěli postupovat metodou pokus-omyl, asi by se pro vás herní doba Atlantisu 2 roztáhla na stovky hodin. Naštěstí v bludišti narazíte na mladou dívku, která je vám ochotná poradit, ale přesto tak neučiní a pouze ocekne slovy: "Pomohla bych ti, kdybys by mi byl pomohl ty". Ale co to znamená? Že nevíte? Nevadí, hned vysvětlím. O mnoho lokací dál narazíte na bránu s freskou, která znázorňuje lovce, vystřelený šíp a utíkající lišku. Vy musíte tento šíp otočit hrotem zpět k lovci a tím lišku zachránit. A voalá - nakonec se ukáže, že dívka v bludišti je ve skutečnosti onou liškou z fresky a tím, že jste ji zachránili, vám poradí jaká razítka potřebujete. Pěkná humusárna, že jo? A takových v Atlantisu 2 najdete mnohem, mnohem víc. Co naplat, tohle pánové z Crya docela přehnali...
Abych ale herní stránku Atlantisu 2 jen nekritizoval, musím autory pochválit za to, že se tentokráte vyvarovali jakýchkoliv akčních nebo časově limitovaných vložek nechvalně známých z prvního dílu. Zatímco tenkrát jste museli některé akční části hry opakovat až do úmoru, tak nyní máte na všechno spoustu času, nikdo vás nikam nežene a vše si můžete v klidu předem promyslet. Navíc jen málokdy budete v přímém ohrožení života a když už nešťastnou náhodou zemřete, hra vás automaticky "obživí" a vrátí zpět před místo, kde jste prvně chybovali.
Tak, a jsme u konce. Cílem této recenze bylo představit vám Atlantis 2 jako kvalitní, nicméně nikterak vyjímečnou logickou adventuru určenou spíše otrlejším a zkušenějším hráčům. Pokud se mi tento cíl podařilo splnit, mohu si jít s klidem v duši lehnout do postele a odpočinout si tak od dvanácti hodin nepřetržitě strávených před monitorem svého počítače. No a pokud jsem svého tíženého cíle nedosáhnul... tak se to dozvídáte alespoň nyní a mě bude ještě hodně dlouho mrzet, že jsem těch více než 18 tisíc znaků psal zbytečně. Ať už tak či onak, pokud se tedy pro Atlantis 2 v budoucnu rozhodnete, přeji vám při jeho hrají mnoho šťastných chvil a především mnohem více trpělivosti než jsem měl já.
Poznámka: Recenze překladu a českého dabingu u Atlantisu 2, stejně jako spoustu dalších screenshotů v plné velikosti, naleznete v tomto článku.
| Atlantis 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
