RECENZE: Armored Core 6 ukazuje, že ovládat gigantické mechy je opět sexy

Tvůrci brutálních her Dark Souls a Elden Ring vzkřísili svou sérii Armored Core. Namísto fantasy světa nás čekají souboje s mechy a opět to vyšlo na výbornou.

Sérii Armored Core znám, některé díly jsem v minulosti hrál, ale s ohledem na to, že pátý vyšel už v roce 2012, si toho zase tolik nevybavuji. Snad jen to, že byla zábava skládat a ovládat poměrně robustní mechy a to, že někdy uměly dát hry ze série docela slušně zabrat.

Aby také ne, když za nimi stojí studio FromSoftware, jehož projekty prosluly svou nekompromisní náročností, ostatně, stačí zmínit tituly jako Dark Souls a Sekiro a víme, odkud vítr vane.

Přiznám se, že byť jsem v minulosti tyto kousky vyhledával, v poslední době jsem o ně trochu ztratil zájem. Už jsem neměl náladu přijít psychicky „vyšťavený“ ze zaměstnání a ještě se rozčilovat u videohry, protože mě už podesáté zabil rádoby neporazitelný boss.

Nakonec jsem přece jen šestý díl Armored Core vyzkoušel a přestože je náročný, nelituji toho, protože byť to asi může být pro někoho zklamáním, ve srovnání s výše zmíněnými projekty od FromSoftware je Armored Core VI: Fires of Rubicon v určitých ohledech tolerantnější.

Zapomenutá klasika

Ovládat obří gigantické mechy je prostě sexy a existuje relativně slušné množství her, které vám to dovolí. A jednou z těch, která stojí za připomenutí, protože už není zrovna nejmladší (vyšla v roce 1994), je bojovka One Must Fall: 2097, ve které se rvou právě robotické bytosti řízené piloty.

Původně to vypadalo, že půjde o bojovku s klasickými lidmi, ale poté se rozhodnutí změnilo a do arén vstupovali roboti různých tvarů a schopností. Zajímavostí bylo, že bojiště obsahovaly některé prvky, které ovlivňovaly střet, což v dané době nebylo běžné.

V roce 1999 se ze hry oficiálně stal takzvaný freeware a v roce 2003 vyšlo pokračování nazvané One Must Fall: Battlegrounds.

To ovšem nepobavilo stejně jako 2097, u kterého spousta z nás strávila hromadu času a nemohla se téhle robotické bojovky nabažit. Co vy, znáte ji?

Tím nechci říct, že je to procházka růžovým sadem – ale jestliže uděláte dobrá rozhodnutí, obtížnost můžete výrazně ovlivnit směrem, kterým vám vyhovuje. Jinak řečeno, buď si situaci výrazně ulehčit, nebo naopak.

O obtížnosti se pobavíme o trochu později, začnu trošku jinak. Přece jen, pátý díl vyšel už před více než dekádou a to, že sami tvůrci naznačili, že nový Armored Core je vhodné vnímat jako částečný reboot, bude asi na místě si připomenout, o co vlastně jde.

Armored Core VI je akční hrou, ve které pilotujete robustního mecha, který má k dispozici několik slotů pro zbraně a štít. Herní styl dál výrazně ovlivňuje to, jaké paže, hlavu, takzvaný frame nebo třeba nohy svému kovovému miláčkovi namontujete.

Příběh není strhující

Zápletka se točí kolem planety Rubicon 3, na které byl nalezen extrémně cenný materiál označovaný jako Coral. Jeho objev způsobil velkou katastrofu a následně se věřilo, že veškerý Coral zmizel. Po několika desítkách let se ovšem objeví náznaky toho, že dál existuje.

Nemůžu tvrdit, že by mě svým dějem hra připoutala k židli a nepustila. Obvykle je prezentován skrze dobře nadabované, ale nepříliš strhující promluvy, občas nějakým filmečkem. Přesto na mě příběh mnohdy působil, jak to jen říct, trochu nezáživně.

Armored Core VI: Fires of Rubicon

Armored Core VI: Fires of Rubicon

Na druhou stranu, u podobného projektu se to dá odpustit. Primární roli hraje dynamická a strhující hratelnost a tou šestý Armored Core rozhodně disponuje.

Zatímco u zmíněných Dark Souls a podobných projektů jsou střety mnohdy poměrně pomalé, Armored Core volí jiný přístup a souboje jsou nesmírně rychlé. Váš mech má k dispozici trysky, díky kterým se může pohybovat rychleji (to speciální energii nespotřebovává), případně bleskově uhýbat nebo vzlétnout do relativně velké výšky (obojí je limitováno ukazatelem energie).

Je nesmírně důležité, abyste se s tím naučili pracovat. Akce je orientována jak horizontálně, tak vertikálně, což speciálně platí pro střety s bossy, kdy jsou někdy rozděleny do několika fází a zatímco v jedné uhýbáte spíše doleva/doprava/dopředu a dozadu, v další je nutné vzlétnout nad zem, jinak máte problém.

U her od FromSoftware bývá měření sil s bossy vrcholným (a hodně náročným) zážitkem a platí i tady. Je sice pravda, že ne všichni vás rozeberou na součástky jedním, nebo dvěma útoky, ale porazit určité z nich si bude žádat veškerou pozornost, postřeh a vysokou míru nakládání s tím, co má váš mech k dispozici.

Extrémně důležité je tedy vybavení a to do takové míry, že někdy stačí změnit jednu či dvě součástky a obtížnost souboje klesne v řádu desítek procent. Pro příklad, jeden protivník mi dával hodně zabrat, zkoušel jsem na něj vše, co jsem měl v arzenálu, ale když už se mi povedlo deaktivovat jeho energetický štít a vypadalo to, že mám šanci ho porazit, došla mi munice. Následně jsem ale zakoupil lepší zbraň na blízko a za pár minut jsem konečně slavil úspěch.

Jeden build rozhodně nestačí

Je zřejmé, že bude nutné experimentovat s různými buildy a to nejen, pokud jde o zbraně, ale i další částí mecha jako jsou například hlava, paže nebo třeba nohy. Zatímco některé součástky z vás udělají superrychlého bijce, další vás hodně zpomalí, ale zase vám výrazně zvýší zdraví. Kromě toho je nutné brát v potaz i limitace, které vám dovolují jen určité kombinace zbraní a součástek.

Jestli jste zvyklí na to, že prostě vybavíte svou postavu předměty, které co nejvíce zvýší základní atributy, v tomto případě to nevyjde. Některé mise jsou jako dělané pro „tankoidní“ mecha, jiné pro toho, který je rychlejší než blesk. Vřele tak doporučuji zvážit, zda je nutné určitou dobu nepoužívané součástky prodávat, protože může přijít čas, kdy se můžou hodit.

Armored Core VI: Fires of Rubicon

Platidel je ve hře víc s tím, že se získávají různými způsoby. Během standardních úrovní (dají se opakovat a hromadit peníze) získáváte běžnou měnu na nákup standardních součástek, z arény, kde bojujete s různými dalšími mechy jeden na jednoho zase dostanete čipy, za které lze pořídit třeba vyšší účinnost opravovacích kitů nebo různé formy brnění. Z tréninkových misí si odnesete zbraně a části mecha. Kombinací vybavení je hromada, ale jak bylo řečeno, nelze sázet jen na jednu.

To jakž takž funguje proti běžným protivníkům, kteří nejsou obvykle vysloveně velkým oříškem, ale bossové, to je jiná káva. Přiznávám, že mě hra nejdříve docela uchlácholila, první mise byla vcelku lehká a pak se najednou objevil finální protivník, který si mě namazal na chleba. Dobrou zprávou je, že je do hry implementován testovací mód, kde je dovoleno si vyzkoušet schopnosti svého svěřence.

Je na místě se připravit na poměrně velké výkyvy obtížnosti. Armored Cored VI není zasazen do otevřeného světa, procházíte si jednotlivými uzavřenými úrovněmi a zatímco některé trvají pár minut a zdoláte je bez větších problémů, u té následující se můžete zpotit víc, než na hodině spinningu pro pokročilé, na kterou jste omylem zabloudili. Není ničím výjimečným, že s jazykem na triku porazíte jednoho bosse a za dalšími dveřmi na vás vybafne další (a drsnější).

Hra je poměrně přívětivá v rozložení checkpointů, nemusíte vždy zdolávat celou úroveň, pokud jste poraženi. A k dispozici je například asistence při zaměřování (jestli vám to nevoní, je tu součástka, která aktivuje manuální míření).

Obecně řečeno šestý Armored Core patří k náročnějším hrám, ale situaci hodně ovlivňuje konfigurace vašeho mecha. Pokud ji zvolíte nevhodně, bude vás hraní hodně „bolet“, pokud vsadíte na vhodné vybavení, situaci si můžete ulehčit (ale přesto nedostanete od bossů nic zadarmo).

Kolem a kolem povedený kousek

Já jsem byl s úrovní náročnosti spokojen. Byla tak vysoká, aby otestovala moje schopnosti, ale ne natolik vysoká, aby mi hrozila zástava srdce. Co mě trochu zklamalo, byl design určitých misí, které byly extrémně krátké a vcelku nezáživné. A občas mě neoslnila ani grafika. Modely mechů jsou povedené a stejně tak efekty explozí a energetických zbraní, ale určité oblasti působily nedetailně a nenapadá mě lepší slovo než nudně.

Někdy zlobila i kamera (znáte ty situace, kdy najednou koukáte do zdi, zatímco vás masakrují protivníci). Hlavně v uzavřených prostorách zabrala nevhodný úhel a ve víru boje člověk nemám moc času s tím něco dělat.

Armored Core VI: Fires of Rubicon

Armored Core VI: Fires of Rubicon

Toto je dost subjektivní výtka, ale někteří bossové na mě působili neobjevně. Ne, pokud jde o styl boje, ale v případě vzhledu. To je sice pochopitelné, protože jde o mechanické nepřátele a tam se asi nedá tolik experimentovat jako v případě fantasy her, ale prostě a jednoduše někteří z nich mohli být vizuálně zajímavější.

Všechno jsou to ale jen malé výhrady, na které se dá snadno zapomenout díky hratelnosti a zábavě z ní plynoucí. Armored Core VI je vzkříšením, které série potřebovala, aby oslovila další generaci hráčů a potěšila „pamětníky“, kteří si chtějí připomenout, co bylo na Armored Core vlastně tak zábavného.

Pro upřesnění, hra obsahuje i multiplayerový prvek, a to střety jeden na jednoho, případně tři na tři. Během recenzování se mi je bohužel nepodařilo vyzkoušet, takže nemohu hodnotit, jak se tento aspekt (ne)povedl.