O nejnovějším projektu společnosti Troika Games už toho bylo na našem serveru napsáno tolik, že kdybych udělala jen stručný výtah ze všech těch článků, vydalo by to v pohodě na celou recenzi. Přesněji řečeno zas tak v pohodě by to nebylo - musela bych přidat nějaké ty osobní dojmy z hraní, ale například vývoj postavy, popis herního světa a příběhu a ještě pár dalších věcí by se dalo obšlehnout jednak z mého vlastního preview a jednak z prvních dojmů, které jsme sepsali s Vrecem při hraní demoverze. Protože by vás ale asi nepotěšilo číst si podruhé ty samé odstavce a také protože Arcanum je tak rozsáhlá a komplexní hra, že je pořád o čem psát, aniž by se člověk musel opakovat, sjedeme si to všechno pěkně od začátku a naostro.
Hra, která se plným jménem nazývá Arcanum: Of Steamworks & Magick Obscura, vychází z nejlepších tradic série Falloutů. Bodejť by taky ne, když tvůrci jsou titíž a když jejich prvotina pobrala z Falloutů vše, co mohla :-). Nicméně tvrzení, že Arcanum je pouhou kopií či kompilací obou dílů zmiňované série, by bylo veskrze lživé a nepravdivé - a jak budete ve čtení tohoto článku pokračovat, bude vám stále jasnější, že pokud je váš RPG faktor pozitivní, pak byste tuhle hru neměli nechat kolem sebe projít bez povšimnutí.
Asi největší pozornost přitahuje samotný svět, v němž se Arcanum odehrává. Aby se v něm našlo něco pro každého, je namíchán jak z prvků magie, tak z technických záležitostí, takže by měl splňovat představy o dobrém RPG jak u hráčů, kteří tráví mládí u Baldur's Gate, tak u těch, kteří holdují Falloutu. Jediní, na koho se tak zapomnělo, jsou 
příznivci Diabla, ale ti jsou v současné době stejně zaujati hraním datadisku Lord of Destruction a pro jakékoliv jiné aktivity jsou efektivně ztraceni. Ale dost planých řečí (ostatně u třetího odstavečku už by bylo pomalu načase :-)) a pojďme se konečně podívat, co se nám to v té Troice vlastně vylíhlo.
Protože jako v každém slušném RPG začíná hra volbou hlavní postavy, začneme s ní i my. Klasicky máte na vybranou ze dvou možností - buďto si přivlastníte jednu z předem připravených osůbek, kterých je dvanáct, nebo (to pokud jste samostatnější a pohrdáte nějakými cizími nabídkami) si můžete vytvořit osůbku zcela novou, vlastní. Vybrat jí můžete jméno, rasu (půlogr, elf, půlelf, trpaslík, půlork, gnóm, půlčík a člověk), pohlaví (muž, žena a… snad jste nečekali nějakou další možnost? :-)) a původ (těch je k dispozici kolem padesáti - například agorafóbik, knihomol, uprchlý blázen atd. - a ovlivňují jednak vaše statistiky, jednak i vaše jednání ve hře). Každá postava je dál charakterizována čtyřmi vlastnostmi fyzickými a čtyřmi psychickými - fyzické jsou síla, obratnost, konstituce a krása, zatímco soubor těch psychických tvoří inteligence, vnímání, vůle a charisma. Z těchto osmi základních vlastností je pak odvozena ještě hromada vedlejších - jako například damage bonus, rychlost nebo váha, kterou unesete. Pochopitelně se všechna tato číslíčka promítají do toho, jak se vám bude po světě Arcana pohybovat - například vaše charisma určuje to, kolik lidí budete maximálně schopni přibrat do party, nebo na inteligenci závisí košatost vašich dialogů s NPC postavami.
Kromě vlastností musí mít vaše postava i nějaké ty schopnosti - ty jsou rozdělené do čtyř skupin: bojové, zlodějské, společenské a technologické, přičemž každá skupina zahrnuje čtyři konkrétní schopnosti. Nenajdete mezi nimi celkem žádné překvapivé novinky, ve většině se jedná o osvědčené kvality jako léčení, opravování, otvírání zámků, vykrádání kapes atd. Hru začínáte se všemi schopnostmi na nule a vylepšování probíhá nejen rozdělováním bodů, ale i tréninkem - je třeba vždycky najít NPC postavu, která danou schopnost ovládá a je ochotna vás ji naučit. Stát vás ti bude buďto hromádku zlaťáků, nebo nějakou tu službičku - paletu svých dovedností si můžete ledaskdy rozšířit i za splněný quest. To, jak dobře tu kterou činnost ovládáte, je vyjádřeno stupněm, kterého jste v tréninku dosáhli - můžete být buďto učedník, expert nebo mistr.
Daleko důležitější věcí, než jsou popisované vlastnosti a dovednosti, je ta část vašich statistik, která má co do činění s kouzly a technologií. Jak jsem se snažila naznačit už někde výš, je svět Arcana specifickou směsicí magie a technologie a i váš hrdina si musí vybrat, k čemu chce inklinovat. Nelze totiž být věhlasným mágem a přitom mistrně ovládat například střelné zbraně - působení jednoho ruší účinky druhého a jak na tom momentálně jste, je jasně vidět na stupnici v obrazovce se statistikami, která se pomalu, ale jistě během vašeho hraní sune tím či oním směrem. Magie je rozdělena do šestnácti škol, každá v sobě zahrnuje pět typů kouzel. Ty se lze učit pouze v předem určeném pořadí a jedinými podmínkami k tomu, abyste magii zvládli, jsou nějaké minimální hodnoty inteligence a vůle. Technologické disciplíny jsou seřazeny do osmi skupin a vypracovat se můžete z prvního nováčkovského stupně až na sedmý doktorátský
(stejně jako u kouzel není možno libovolně přeskakovat, ale musíte je získávat ve stanoveném pořadí).
O systému soubojů celkem není co originálního říct, nejspíš i proto, že na něm nic originálního není. Vybrat si můžete dle své nátury realtime či tahy, ale jednoznačné doporučení ode mě nečekejte - co se mých zkušeností týče, tak většinu hry jsem odehrála v realtimu a pouze pokud souboje neprobíhaly tak úplně podle mých představ, přepínala jsem do tahového režimu. Oproti Falloutu jsou však tahové boje poněkud nepřehledné, nikdy není jisté, kolik toho ještě zvládnete, a všichni v redakci se nemůžeme zbavit podezření, že střídání postav probíhá podivně chaoticky.
Samostatný odstaveček si zaslouží questy, které na vás ve hře čekají. Nehodlám tu zaplácávat místo popisem toho, jaké úkoly pro vás mají NPC postavy nachystané, ale vězte, že při jejich plnění jasně poznáte, jak nelineární hrou Arcanum je. Kupříkladu když si potřebujete promluvit s bratry Schuylerovými, musíte nejdřív projít přes jejich tajemníka. Zatímco mně se ho se svojí půlelfkou podařilo při rozhovoru vystrašit výhrůžkami a donutila jsem ho, aby mi dal veškeré informace i klíč od důležitých dveří "dobrovolně", Mondy ho se svým trpaslíkem musel prostě zabít (při nízké hodnotě jeho charismatu a inteligence mu dotyčný výhrůžky prostě neuvěřil (mluví se o tom trpaslíkovi, ne o mně - pozn. Mondy) (tím bych si nebyl tak úplně jistý :o) - pozn. Vreco)). Obojí však vedlo ke stejnému důsledku - klíč byl v kapse hlavní postavy a bylo možné pokračovat dál do podzemního komplexu. Podobnými situacemi je hra přímo prošpikována a můžu dosvědčit, že konzultovat řešení nejrůznějších problémů s jinými hráči, kteří hrají za jiné postavy s jinou specializací, je docela slušná zábava.
Na druhou stranu je třeba poznamenat, že pokud se nad některými questy zamyslíte dřív, než se do jejich plnění pustíte, možná od něj pak radši upustíte :-). Když jsem dostala za úkol ubránit banku před vloupáním a odměnou mi mělo být 250 zlatých, zkusila jsem ještě předtím jen tak pro zábavu dojít okrást čarodějku, která u sebe měla obnos 5000. Nečekala jsem žádný výrazný úspěch, protože ona ženština měla úroveň 22, zatímco já asi 3, ale světe div se - ono to vyšlo a po naprosto jednoznačném souboji zůstala chudinka ležet mrtvá na zemi a já jsem pelášila z místa činu s naditými kapsami. Můžete namítnout, že krásně odškrtnutému questu v deníku se nic nevyrovná, ale nevěřte tomu - pět tisíc peněz v pokladničce dokáže vaše srdíčko rozehřát skoro stejně spolehlivě… jen si představte, co za úžasné věci za to lze nakoupit. Pošramocená pověst sice trochu zamrzí, ale mezi námi - i když jsme povraždila půlku vesnice, pořád mě tam měli za kladného hrdinu, takže o svoji image se obávat nemusíte.
K tomu všemu se vám každopádně budou hodit další posily do party. Jejich počet je odvislý od toho, jaká je síla vašeho charismatu, ale nepočítejte s tím, že je budete moct nějak výrazně ovládat. Můžete jim sice mluvit do výzbroje a výstroje, můžete u nich skladovat své nepotřebné předměty, ale jinak si do ničeho moc kecat nedají. Bojují si, jak chtějí, pohybují se taky, jak chtějí a leckdy by vás jejich samostatnost mohla spíš naštvat - například když byste ocenili útok na určitou postavu a oni buší do někoho úplně jiného.
Graficky se Arcanum drží zcela v intencích toho, co je vymezené žánrem izometrických RPG - prostředí vyhlíží přiměřeně fantasy a ozvláštnění v podobě vlaků, veřejného elektrického osvětlení nebo všelijakých mechanických soustrojí mu dodává příjemně
netradiční vzhled. Ono potkat trpaslíka s obouruční magickou sekerou, který hlídá jakýsi parní výmysl, to se vám v hned tak nějaké hře nestane. I když osobně nepovažuji animace postav za nijak světoborné, je pravda, že z rušivého působení je obvinit nelze (a pokud ano, bylo by to obvinění křivé :-)). Navíc už se vám nestane, že by díky přílišnému nahloučení postav nebylo možné projít skrz dveře, protože při pohybu lze všemi postavami bez potíží procházet, jako by byly nehmotné.
Slovo "procházet" mi ještě evokuje další pěknou vlastnost hry - a tou je pohyb po světě. Jednak se můžete pokusit celý svět Arcana projít pěšky v reálu, ale vezměte na vědomí, že v takovém případě se pro vás herní doba natáhne na troj-, čtyř- a vícenásobek té normální. Mnohem efektivnější je pohybovat se po mapě - pěšky, vlakem, lodí (ve městech třeba i podzemní dráhou)… jak je komu libo. Přesuny hromadnou dopravou sice něco stojí, ale zase … Co si zaslouží obzvláštní pochvalu, je systém waypointů - prostě si naklikáte, kudy mají vaše postavy běhat a ony to poslušně udělají. Na mapě pak při přesunech dochází ke stejným náhodným setkáním, na jaké jsme zvyklí třeba z Final Fantasy.
Článek už se mi zase pomalu prodlužuje nad únosnou míru, takže to vezmeme telegraficky - všechny postavy, která zabijete (a koneckonců i ty živé, pokud jste dobří zloději) můžete okrádat a pěchovat si jejich majetek do svého inventáře (v této souvislosti nemůžu nevzpomenout na nešťastného Mondyho, který si na začátku hry zapomněl koupit svazek paklíčů 
a teď bezcílně bloumá po Arcanu a snaží se najít někoho, kdo by onu věcičku vlastnil - přes svoje kladné zaměření je dokonce ochoten pro ni i zabít :-)). Samozřejmostí je možnost prodeje veškerého harampádí, které na svých cestách najdete, a naopak i možnost nákupu čehokoliv, na co si jen vzpomenete (včetně sexuálních služeb, pro méně majetné je k dispozici i atraktivní ovečka). Pro kutilské povahy pak bude nesporně zajímavou vlastností přítomnost schémat, podle kterých lze sestavovat speciální předměty, zbraně, lektvary atd., složené z věcí, které se povalují kolem vás.
Ale ne… už je vážně nejvyšší čas končit, takže si to shrneme do jedné hromady: Arcanum se rozhodně povedlo a těch pár sporných míst, o nichž byla v článku řeč, je snadno vyváženo celkovým dojmem, kterým hra na každého RPGčkaře musí zapůsobit. Navíc speciální pochvala putuje k autorům za vytvoření nového, svébytného světa, který si v ničem nezadá s těmi staršími a osvědčenými. Nezbývá tedy než se upnout na informaci, zveřejněnou na domovských stránkách Troika Games, kde se píše, že druhý díl Arcana se zatím zvažuje a že vydavatel čeká, jak si první díl povede. Doufejme tedy společnými silami, že dobře, a za nějaký čas u recenze na Arcanum 2 nashledanou.
| Arcanum: Of Steamworks & Magick Obscura | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
