Počin je kombinací středověkého prostředí, lákavé grafiky a nekompromisní akce. Hra navíc překvapuje možností volit v rámci týmu libovolného válečníka z jedné ze tří frakcí.
Bok po boku tak bojují samurajové, vikingové i rytíři. Tedy alespoň v síťové hře, kterou jsme měli možnost vyzkoušet na herním veletrhu Gamescom. A akce tam jednoznačně měla co nabídnout.
Síťové zápolení zahrnuje celkem pět režimů a na Gamescomu byl hratelný mód dominion. V tom soupeří dva týmy po čtyřech hráčích, s cílem zabrat a posléze ubránit klíčové body.
Akce se tentokrát odehrávala na středověkém hradu, soupeřilo se o tři pozice a vítězem byl tým, který jako první dosáhl tisícovky bodů. To zabralo necelých deset minut.
For Honor
Bojovalo se o rozlehlé prostranství uprostřed mapy, obsazovat však kromě toho bylo možné i dvě plošiny poblíž menších věží. U nich jste navíc protivníky mohli srazit do propasti. Při troše pozornosti totiž při některých soubojích lze využít i prostředí. Například ostnaté bodce, na které protivníka přirazíte.
Herní principy si však nejprve bylo možné osahat ve výukovém režimu proti počítačem řízeným protivníkům. Kromě máchání a krytí je ve For Honor třeba pracovat ještě se směrem útoku. Bojovník kvůli tomu přehazuje zbraň mezi oběma rukama a výpad může přiletět také shora.
Právě předvídání nepřátelských útoků je klíčové k přežití. A platí to i naopak. Pokud chcete prorazit protivníkovu obranu, musíte takticky měnit směr výpadu.
Roli však hraje také rychlost útoků, která závisí hned na dvou faktorech. Jedním je zvolená postava. Třeba vikingovy rozvážné útoky páchají mocné škody a samuraj díky svižnosti může prorážet vikingovu obranu. Daní jsou však slabší útoky.
Rychlost výpadu závisí ještě na stisknutém tlačítku. Za vikinga je možné se sekerou notně rozpřáhnout, a devastující silou tak zasáhnout hned několik protivníků zároveň.
Takový útok je vhodný třeba z rozběhu, když jsou nepřátelé při rozmachu v bezpečné vzdálenosti. K dispozici je ale i svižnější výpad, se kterým tolik škod nenapácháte.
Během krátkého zápasu systém nikdo mistrně neovládal. Všichni jsme se proto zabíjeli na několik zásahů. To se však změní při soubojích zkušených hráčů, které budou připomínat spíše obratný tanec seker a mečů. Směr útoků totiž lze „vyčíst“ z animací, ale i ze směrové šipky v uživatelském rozhraní.
Viking svou obratností připomíná barbara Conana a k takovému boji by se hodilo drsnější zpracování hry. Po zemi by se mohly kutálet hlavy a vzduchem létat končetiny.
Brutálnost je však ve For Honor spíše naznačená. Tvůrci totiž se zpracováním opatrně našlapují v zájmu věkových doporučení. Jenže středověk byl krutý a decentní pojetí se k tématu příliš nehodí.
V rámci středověké éry se však For Honor kloní spíše k realističtějšímu zpracování. Tedy když pominete fakt, že bok po boku bojují zcela odlišné strany konfliktu. Na magii ani fantaskní stvoření jsme totiž nenarazili.
Titul navíc vyčnívá excelentním grafickým zpracováním. S ohledem na přímočaré principy se však lze obávat krátké životnosti počinu. Argumentem proti ale může být stylově podobná rubačka Chivalry: Medieval Warfare.
První dojmy jsou tedy veskrze pozitivní. Hra je vyladěná, principy jsou sázkou na jistotu a vytříbená vizuální stránka výsledný dojem jen zlepšuje. V Ubisoftu zkrátka smíchali ingredience nezbytné pro vznik další atraktivní značky.
For Honor navíc potvrzuje, že velkorozpočtový průmysl po éře klonů zažívá plodné období, během kterého kromě kopií vzniká i řada her s odlišnou náplní.
