Kdo se domníval, že autorům série Total War již došly nápady, mýlil se. Kdo si myslel, že po akvizici studia Creative Assembly konzolovým molochem SEGA dojde k reorientaci na herní skříňky, mýlil se rovněž. Jedna z nejoblíbenějších strategických sérií pokračuje, přičemž to rozhodně nevypadá na nastavovanou kaši, a Empire: Total War zcela jistě vyjde výhradně na PC. A jak už bývá zvykem, bude větší, lepší a krásnější než všichni předchůdci (možná i dohromady).
Empire je opět historickou hrou, takže nečekejte žádný vybájený příběh, ale jednoduchou roli. Jste panovníkem jedné země vybrané z široké škály. A byli byste špatnými panovníky, kdybyste se ze zemičky nepokusili udělat impérium. A vy jistě špatným panovníkem být nechcete. Tudíž se rozlezete po celém širém světě a pokusíte se vytvořit říši, nad níž by nejen slunce nezapadalo, ale Alexandr Veliký, Čingischán i Hitler by z ní zezelenali závistí. A to vše v turbulentním 18. století, prosím!
Nakonec se ukázalo, že nepůjde o změny bezmála dokonalého konceptu, jenž staví na kombinaci tahového směřování státu a realtimového vedení bitev, ale překopání především technologického rázu.
Řeči o revolučnosti pokračování chápeme obvykle s velkorysou rezervou, ale v případě Empire jsme při takto závažných výrocích zpozorněli. Nakonec se ukázalo, že nepůjde o změny bezmála dokonalého konceptu, jenž staví na kombinaci tahového směřování státu a realtimového vedení bitev (naštěstí), ale překopání především technologického rázu. Ten se ale v řadě svých bodů hratelnosti dotýká.
Pravidlo Creative Assembly, které razili po celou dobu existence série, zní „dvakrát a dost“. Týká se to pochopitelně enginu. Vždy dva Total War tituly poháněl stejný motor. Shogun a Medieval si byli podobní asi tak jako Rome a Medieval 2. Prostá aritmetika napoví, že Empire dostane nové jádro. A přestože předchozí enginy vždy patřily k tomu lepšímu na trhu, do opravdové autentičnosti stále něco scházelo. Mezitím se ale počítačový vývoj dostal do období, kterému říkáme next-gen a s tím se pojí úchvatné možnosti zobrazení. Nebudeme 
chodit kolem horké kaše – prezentace Empire vypadají fantasticky, o čemž se můžete přesvědčit i na obrázcích.
Když už se měnila schránka, tak proč nevylepšit ovládací mechanismy. Co si budeme povídat, hardcore hráči se v předchůdcích dostatečně vychrochtali blahem, ale některé funkce a postupy byly pro začátečníky, kteří dosud klikali pouze na jednotky v Red Alertu, poměrně netransparentní. Trend jasně směřuje k přehlednosti a intuitivnosti. Ubude tak zbytečných menu, co možná nejvíce se bude řešit symbolicky a nezkušení hráči dostanou k ruce obsáhlé tutoriály, rádce a dobrou umělou inteligencí vybavené guvernéry, již se bezpečně postarají o svěřené provincie. Tak to má být – ostřílení borci si na svá bedra naloží všechno možné, zatímco zelenáči se budou věnovat tomu, co je baví a postupně proniknou do všech tajů. Obě skupiny by měly být spokojené a rozhodně to pro pamětníky neznamená, že mají před kancelářemi studia rozpoutat revoluci.
Přitom nelze autory obviňovat z vyžírkovství – už Empire tak, jak nyní je, představuje neskutečnou porci, kterou jen tak nějaká hra nenabídne.
Koncepčně se totiž změnilo minimum. Kampaň je poměrně jasně vymezena letopočty 1700 a 1800, což je dostatečně dlouhá doba na to, abyste třeba Anglii, Francii, Rusko, Prusko, Rakousko či Otomanskou říši dovedli ke světopanství. Již název hry napovídá, že se proporce hry o poznání rozšířily. Vedle celé Evropy, Ameriky a severního cípu Afriky tu narazíte na v té době hodně důležité oblasti v centrální Asii,
ale nebude chybět ani Indie a Indonésie. Celý svět to ale není – už i v Austrálii a především v Číně se tehdy dělo mnohé. Tradiční model série Total War však tato místa nechává takřka jistě volná jen proto, aby mohla být později zaplněna datadiskem. Přitom nelze autory obviňovat z vyžírkovství – už Empire tak, jak nyní je, představuje neskutečnou porci, kterou jen tak nějaká hra nenabídne.
Každý z národů má určitou výchozí pozici. Okolo zpočátku malého Pruska jsou malá knížectví, ideální k záboru na rozjezd a Polsko si s těma Rakušákama a Rusama také dělit nemusíte (zadarmo vám ho ale jistě nedají). Britové jsou zpočátku docela izolovaní, ale jejich pravděpodobná převaha na moři jim dává především v bitvách o kolonie slušné výhody (uplatní se i takové taktiky jako jsou blokády obchodu apod.). Z trochu jiného soudku jsou Otomané, kteří se mohou vrhnout buď na západ a potkat se tu na bojištích s vyspělými mocnostmi, nebo si relativně jednoduše podrobit blízký východ, například Irán a poté se vrhnout do relativně rozvinuté Indie.
Brzy zjistíte, že Evropa už je relativně ustálená, a přestože se tu stále může válčit o sto šest, územní zisky jsou v porovnání s boji o kolonie zanedbatelné. Kdo se začne opravdu hodně soustředit na zabírání dalekých území, kde je třeba se vypořádat „pouze“ s primitivními kmeny, které je nakonec možné si i podrobit, bude mít brzy velkou výhodu a úžasné příjmy plynoucí z oboustranného obchodu (samozřejmě značně regulovaného ve váš prospěch). Užijete si také celé řady revolucí, v čele s tou průmyslovou, která dá vzniknout novým technologiím a otevře další budovatelské možnosti, stejně jako vyztuží válečnictví.
Možná vůbec největším příslibem oproti předchozím dílům jsou bitvy na moři. Dosud v žádné hře nebyly zpracovány tak, jak bychom si představovali. Ovšem tady by se měly hravě vyrovnat vynikajícím soubojům na souši. Intuitivní interface dovolí komandovat velké množství lodí nejrůznějších druhů, a to opravdu přesně, počítaje v to například hbitou výměnu střeliva apod.
Užijete si také celé řady revolucí, v čele s tou průmyslovou, která dá vzniknout novým technologiím a otevře další budovatelské možnosti, stejně jako vyztuží válečnictví.
Popravdě nevidíme nic, co by nás na Empire: Total War znepokojovalo. Vše vypadá naprosto ideálně a monumentálně jako vždy. Koncem příštího roku tak opět zasedneme na desítky a stovky hodin a staneme se světovládci na celou plejádu způsobů.Index očekávání: 95%
