Super Mario Bros. | foto: Wata Games

Sběratelé vzácných her utrácejí miliony, často i za nepovedené braky

  • 6
Trh se vzácnými kopiemi zapomenutých herních klasik stále nabírá na hodnotě. Čím obskurnější titul, který hrálo jen málo lidí, tím větší má dnes hodnotu. Fajnšmekři utrácejí za nové exempláře do sbírek i miliony korun.

Lidé sbírají opravdu divné věci. Štípátka na nehty, chuchvalce špíny nahromaděné v pupíku, sáčky na psí hovínka a mnohé další zbytečnosti, jejichž reálná využitelnost se rovná nule. Z tohoto pohledu tedy sběratelé starých videoher vypadají  ještě vcelku normálně. Tedy alespoň do doby, než se podíváte na částky, za které se některé vzácné exempláře prodávají.

Vzácná hra Kid Icarus pro konzoli NES, která se našla na půdě, se prodala za zhruba čtvrt milionu korun.

Hodnota starých her není dána jejich kvalitou, ale jejich výjimečností. Často tedy platí, že čím horší hra, tím menší je šance na nalezení zachovalého exempláře a tím je tedy hodnota takového titulu větší. 

Samozřejmě neexistuje, že byste si nějaký takový exponát v případě dlouhé chvíle skutečně zahráli. Většina z nich totiž vyšla na konzole, které už jsou dnes samy o sobě sběratelským artefaktem. Kromě toho je nutné, aby hra byla v originálním obalu, ideálně ještě nerozbalená, jinak její hodnota strmě klesá.

Aktuálním rekordem je nejspíše vzácná kopie Super Mario Bros. pro konzoli NES z roku 1985, za kterou letos trojice kupujících zaplatila neuvěřitelných 100 150 dolarů, tedy přes 2,2 milionu korun. Jediný rozdíl oproti běžným verzím je přitom u tohoto konkrétního kusu pouze v malé černé nálepce s logem Nintenda, kterou je originální krabička přelepena (viz náš článek).

Ta byla použita jen na několik málo testovacích kusů a do běžné distribuce poté šla hra s klasickým celoplastovým obalem. Podle všeho jde o jediný neotevřený exemplář na světě, o kterém se ví, což je jedním z hlavních důvodů, proč se cena dokázala vyšroubovat až do takto extrémní výše.

Vzácná hra Air Raid z roku 1982 se se na světě vyskytuje v pouhých 12 kopiích.

Letos v září pak odbornou veřejnost zaujal americký zubař Eric Naierman, který za zhruba čtyři desítky starých titulů, utratil najednou přes milion dolarů. V tomto případě už jde ale spíše o investici než o skutečnou sběratelskou vášeň. 

Že tu nemluvíme jen o úchylném koníčku hrstky ultranerdů, dokazuje například vznik společnosti Wata Games, která se zabývá oceňováním a katalogizací vzácných exemplářů her. A že mají co dělat... Každý exemplář, který se jim dostane do rukou, ohodnotí podle jeho stavu, vzácnosti a řady dalších faktorů a opatří jej certifikátem, jímž se zaručují za jeho pravost. S tímto certifikátem se pak hry mohou objevit třeba na eBay nebo speciálních ryze herních aukcích.

Šance, že byste na půdě našli vzácnou kopii nějaké staré hry v hodnotě statisíců korun, jako se podařilo například Američanovi Scottu Amosovi, je však bohužel minimální. Kvůli komunismu jsme (nejen) v tomto ohledu za světem zaostali a herní konzole se u nás prakticky nevyskytovaly.  Z tohoto pohledu na vás tedy spíše udělá dojem sbírka Australana Joela Hopkinse, který upřednostňuje množství před vzácností a jeho sbírka se 17 tisíci unikátními tituly je zapsaná v Guinnessově knize rekordů (viz náš článek).