Příchod CD-Romu počátkem 90. let měl zásadní vliv na proměnu herního průmyslu. Násobně totiž navýšil množství dat, která mohli vývojáři snadno dostat ke svému publiku. Z počátku je ovšem nenapadlo nic lepšího, než jejich obrovskou kapacitu zaplňovat multimediálním obsahem.
Využití videa v raných počítačových hrách přinášelo dost bizarní zážitky. Byť Stonekeep byl tehdy alespoň dobrá hra.
A tak začaly ve velkém vznikat interaktivní filmy, což bylo podle mnohých to nejtemnější obdob herních dějin. Původní myšlenka byla vcelku logická: zkombinovat interaktivitu počítačových her s vizuální kvalitou filmů, a povýšit tak celkový zážitek na novou úroveň. A teoreticky by to i fungovat mohlo, jenže nápad předběhl dobu a možnosti tehdejších počítačů. Prakticky to dopadlo tak, že se z obou médií použilo spíše to nejhorší.
Jestliže spojíte mizerně natočený film s bandou otřesných neherců a omezenou hratelností, která spoléhá jen na mačkání správných tlačítek ve správný čas, výsledkem nebude revoluční zábava, nýbrž nehratelný paskvil.
Molly Moonn napodobuje staré statické adventury jako Phantasmagoria nebo Dark Seed.
Ani kapacita CD-Romů navíc nebyla nekonečná a i když jich v krabici s hrou bylo často několik (například při hraní Phantasmagorie jste museli žonglovat rovnou se sedmi), výsledná kvalita byla i na tehdejší dobu mizerná. Příšerný dojem z rozpixelovaných a trhaných videí podtrhovaly mizerné výkony najatých (ne)herců a papundeklové rekvizity. Neříkám, že v tomto žánru nevzniklo nikdy nic dobrého, ale i klasiky jako Under a Killing Moon, Realms of the Haunting nebo druhý Gabriel Knight působí z dnešního pohledu spíše úsměvně. Příchod grafických akcelerátorů naštěstí tyto hry odeslal po zásluze do propadliště dějin a dnes si na ně vzpomeneme jen při vytváření přehledů nejhorších her všech dob (pokud máte zájem, více o tomto prokletém žánru se dozvíte v našem starším dvoudílném článku)
Stop putting warnings on my vids tiktok it’s obviously fake
O to překvapivější je vlna pozitivního ohlasu na „tvůrkyni internetového obsahu“ vystupující na sociálních sítích pod přezdívkou Molly Moonn. Ta kromě vcelku bohatého portfolia na sítích pro dospělé Pornhub a OnlyFans (za doplnění této informaci děkujeme čtenářům v diskusi, o existenci těchto webů jsme neměli tušení), provozuje i TikTokový kanál, kde tento zapomenutý žánr paroduje. I když paroduje asi není to správné slovo, ona ta videa nejsou ani tak vtipná, jako spíše děsivá a znepokojující.
Spíše než vyděsit chce její hra Excuse Me Sir vzbudit nostalgické pocity.
Molly totiž stále využívá jen velmi snímkovací frekvenci, více než videa tak její tvorba působí jako rychlý sled fotografií. Kvůli tomu samozřejmě nemůže využívat drobnou mimiku, a tak každý svůj výraz úmyslně přehrává, aby ho divák neměl problémy rozklíčovat. Vypadá to bizarně, ale nenechte se zmást, nějak tak to tenkrát opravdu fungovalo.
Dokonalému retro dojmu pak napomáhají i vyloženě lo-fi zvuky s lehkým zpožděním doplňující obraz. I audio soubory totiž zabíraly významné místo na discích, na nějaké kvalitní zprostředkování okolního ruchu z více kanálů pak nezbývaly systémové prostředky. Když tedy Molly jde, jsou slyšet jen kroky, nic jiného, to samé platí i pro vrznutí otevíraných dveří a vlastně každý jiný zvuk.
Meat date
Její první video nazvané „Chcete si zahrát mojí hru (Want to play my game)“ nasbíralo přes devadesát tisíc zhlédnutí, což ji inspirovalo k tvorbě mnoha dalších. Většinu sledujeme z pohledu imaginárního hráče, který má dokonce čas od času možnost zvolit z několika variant, kudy se příběh odvine dál. Ano, mnohé tehdejší hry nebyly vlastně nic jiného než digitální gamebooky, v nichž se postupovalo systémem pokus/omyl.
Mollyina tvorba se časem dostala až k autorovi úspěšné hororové hry Faith: The Unholy Trinity, který ji přes tehdejší Twitter oslovil, zdali by s jeho pomocí nechtěla vyrobit skutečnou hru.
@mollymoonnn idk how else to contact you but LET’S MAKE THIS A FULL FCUKING GAME. I got @JesseCox interested in producing and @slimyswampghost interested in injecting some of his horrifying artwork. Would love to get in contact https://t.co/NGnklRLQFe
Slovo dalo slovo, a tak si teď na portálu Itch.io můžeme zdarma stáhnout demoverzi projektu nazvaného Excuse Me Sir, na plné verzi se stále pracuje.
Reakce fanoušků jsou sice v tuto chvíli pozitivní, na druhou stranu není to zas nic, co byste si museli okamžitě utíkat vyzkoušet na vlastní kůži. Na nostalgické zavzpomínání postačí samotná videa, kadence vlastních zajímavých nápadů pak ve hře zatím není tak vysoká, aby dokázala překrýt už tehdy nefungující herní smyčku. Ta je postavena na tom, že se hráč musí naučit uvažovat stejně vyšinutým způsobem, jako sami tvůrci. Což je v tomto případě ještě těžší, než třeba u slavného propadáku Night Trap.
Jakožto odrazový můstek k návratu hraného videa do her to ovšem není vůbec špatné. Nedávný Alan Wake 2 nebo loňské Immortality jsou hry, jež ukázaly, že se s tímto médiem dá stále inovativně pracovat, i přes produkční jednoduchost pak Excuse Me Sir působí z diváckého hlediska daleko přístupněji než většina retro „pixelartových“ her. Dočkáme se renezance žánru, jako tomu bylo například s „fake found footage“ filmy po úspěchu Blair Witch? Proč by ne.
