Videoherní průmysl je nedílnou součástí současné kulturní scény. Hry jsou v pozici, ze které mohou klidně i diktovat kulturní trendy a přelévají se do dalších odvětví, především toho filmového. Asi jen těžko by někdo mohl nabýt dojmu, že to s hrami může jít prudce z kopce. Ovšem právě taková situace nastala v průběhu osmdesátých let, kdy se z videoherního boomu stala pohroma.
Videoherní průmysl jako takový je nacpaný momenty, které vstoupily do jeho dějin spíše jako odstrašující příklad. Nedávno jsme si představili různé hardwarové kiksy ve videoherních dějinách – konzole a jejich příslušenství, které mohly mít šanci se pozitivně zapsat do dějin, jenže jejich odkaz je nakonec přesně opačný.
Nutno ovšem podotknout, že tzv. „video game crash“, který se připisuje někdy roku 1983, jindy 1982, ale obecně období mezi roky 1982 a 1985, byl v podstatě asi největší videoherní kiks dějin. Tehdy nešlo jen o pochybné rozhodnutí herní firmy nad novou konzolí nebo prazvláštní příslušenství, které si nikdo nechtěl koupit. Reálně totiž hrozilo, že bude s videohrami konec.
