Byl další krásný den, další den jak stvořený pro činění hrdinských skutků. Bohužel, já tentokrát musel zůstat doma a provést úklid, který jsem již tak dlouho odkládal. Dlouho jsem si musel dodávat odvahu, abych vůbec vstoupil do skladu, který již úklid ani nepamatuje, ale nakonec jsem sebral všechnu sílu a ztrouchnivělé dřevěné dveře otevřel. To, co jsem za nimi uviděl, bylo naprosto strašné... Moje domněnky, že odpoledne budu moct s přáteli zajít na výpravu do Shame, se rychle rozplynuly. "Tak tady budu do zítra," řekl jsem si, ale přesto jsem s úklidem začal.
Po několika hodinách usilovné práce jsem se dostal k truhle, která byla zamčená. Bylo to pro mě dosti překvapující, protože já jsem nikdy truhly ve skladu nezamykal. Nejspíše tu zůstala po původních majitelích a já se rozhodl za každou cenu ji prozkoumat. Vzal jsem ji tedy ke svému příteli, pro kterého nebyl sebemenší problém zámek na truhle odstranit, a tak jsme společně nakoukli dovnitř. Jediné, co truhla obsahovala, byla nějaká stará mapa. Nejprve jsem chtěl jít pokračovat v úklidu a dohnat čas, který jsem ztratil cestou sem, ale při zavírání truhly jsem si všiml pečeti, která vykukovala z pravého konce mapy. Po kratším přemýšlení jsem si byl zcela jistý - byla to mapa k pokladu! A to ne k ledajakému. Byla to mapa k velmi cennému pokladu, někdy označovaná jako mapa lvl 5. Neváhal jsem ani minutu, poděkoval příteli, popadl mapu a rázem byl konec s nudným úklidem.
Cestou k bance pro své věci jsem potkal místního hlasatele. Poprosil jsem ho aby svolal všechny hrdiny, kteří mají čas, před banku. Už když jsem přicházel, byl před bankou již slušný zástup dobrodruhů, kteří měli zájem vydat se se mnou poklad hledat. Po delším vybírání a rozhovorech s hrdiny o jejich schopnostech, jsem vybral deset nejlepších jako svůj doprovod. Družina se skládala ze tří paladinů, tří warriorů, jednoho mága , jednoho clerika a rangera. Bohužel, od zahájení výpravy nás dělily dva problémy. Nejprve bylo nutné rozluštit starodávné písmo na mapě, abychom mohli určit přibližnou polohu pokladu, a jak se ukázalo, tak to byl problém veliký. Po marném kolování mapy, které se s úspěchem neshledalo, a marném hledání někoho, kdo nám ji rozluští, jsem dokonce slíbil, že tomu, kdo mapu ozluští, nebo najde někoho, kdo to udělá, vyplatím 10 000 ve zlatě - bohužel ani poté se nenašel nikdo, kdo by mapu rozluštil. Už jsme začínali ztrácet naději, když vtom jsem se na mapu podíval ještě jednou.
Mou pozornost upoutal jeden ze znaků uprostřed. "To už jsem někde viděl," zamumlal jsem si pro sebe a začal pátrat ve své paměti, kde jsem onen symbol spatřil. Nakonec jsem si vzpomněl, bylo to v době, když jsem se učil magické formule a zaklínadla. Po chvilce jsem si i vzpomněl na knihu, pomocí které jsme mapu hravě rozluštili. Dalším problémem bylo najít někoho, kdo bude schopný nás k pokladu pomocí mapy dovést. Najednou se z davu vynořil mág zelené pleti. "Oooz" odpověděl, když jsem se ho dotázal na jeho jméno. Požádal mě o zapůjčení mapy a po
chvilce odmlčení se na nás otočil. "Tak co?" zeptal jsem se. "Vím, kde to je," zněla jeho odpověď, která naplnila naše srdce novou nadějí. Oooz pro nás otevřel měsíční bránu, ale i přesto před námi byl velký kus cesty přes velmi nebezpečnou Jungli.
Po chvíli klidné chůze se, jak jsem předpokládal objevily první potíže. Několik orků a koster nebylo však pro naši výpravu žádnou překážkou. Padali pod zbraněmi bojovníků jeden po druhém jako přezrálé ovoce ze stromu a za moment již nebylo s kým bojovat. Několik osamocených nepřátel jsme potkávali stále - neměli však naději zastavit nás. Čím více jsme se přibližovali k pravděpodobnému místu pokladu, tím intenzivnější byly útoky. Na jednom místě hustě zarostlém stromy mi Oooz řekl: "Zkus to tady." Po chvilce kopání jsem však pouze sklesle zakroutil hlavou. Vydali jsme se o něco dál, ale ani na druhém místě jsme nebyli úspěšní. Na cestě k poslednímu možnému místu, kde by se mohl poklad nacházet, nás čekalo velmi nepříjemné překvapení v podobě útoku několika Whispů a Lord Whispů. Byli jsme útokem těchto bludiček ovládajících silnou magii tak zaskočeni, že jsme se dlouho nedokázali soustředěně bránit a jen tupě pobíhali a snažili se dostat se do bezpečí. Po chvilce chaosu se nám přeci jen podařilo nepřátele rozdělit a vyhnout se tak přímému konfliktu se všemi najednou, což by pro nás znamenalo jistou smrt. Nakonec jsme nad situací přebrali opět kontrolu a
organizovaně všechny nepřátele jednoho po druhém porazili.
Opět jsme se všichni sešli, uzdravili raněné a já začal kopat na místě, které mi Oooz ukázal. Po chvilce plné napětí jsem vyzdvihl bronzovou truhlu, oprášil ji a začal prohlížet zámek. Ovšem než jsme stačili truhlu otevřít, zjevili se kolem nás dva černí démoni a několik orků. Vrhli se na našeho mága Sea Rangera a ten se musel pro záchranu holého života teleportovat do bezpečí města Britain. Ovšem ani démoni nedokázali dlouho vzdorovat a jejich poslední výkřik musel být slyšet hodně daleko. ZdSeal odemkl truhlu, otevřeli jsme ji a všichni zůstali se "zamrzlým" výrazem koukat dovnitř. To, co jsme v ní viděli, se nám nezdálo ani v tom nejhorším snu. Neviděli jsme v ní totiž nic!!! Po chvilce přemýšlení, co jsme udělali špatně, se někteří hrdinové rozloučili a chystali se k odchodu. Než to ale stihli, objevil se jeden z bohů světa Dark Paradise a řekl, abychom se seřadili do řady. A jednomu po druhém nám začal rozdávat odměnu v podobě 20 000 zlatých, nějakého vína a jídla. "Buďte zdrávi," rozloučil se s námi a zmizel.
Vrátil jsem se domů a šel vyprávět přátelům, co se mi dnes přihodilo. Snad již příště dokončím ten úklid... :-)
