Zlatá éra přenosných konzolí už je dávno pryč. V devadesátých letech bylo Nintendo schopné prodat přes 100 milionů GameBoye, po roce 2004 si pak úspěch zopakovalo s Nintendem DS, což je hned po PlayStationu 2 nejprodávanější herní konzole všech dob (přes 150 milionů prodaných konzolí). Poté už však žádná přenosná herní konzole nebyla tak úspěšná a v současnosti už ani nemáte moc na výběr.
Sony se po neúspěchu systému Vita zaměřilo na klasické herní konzole, Nintendo 3DS pak dosáhlo „pouze“ 75 milionů prodaných kusů od roku 2011. Systém 3DS/2DS jako takový už je víceméně na konci svého životního cyklu a střídá jej Switch, který je v podstatě jedinou moderní přenosnou konzolí, kterou si lze zakoupit a pro kterou jsou aktivně vyvíjeny tituly jak přímo od výrobce, tak od třetích stran. Nikdo jiný přenosné konzole (ve velkém) nevyrábí.
Současně ale po roce 2000 začaly na scénu přicházet mobilní telefony, které se daly využít jako herní konzole. A to nemluvíme jen o nepříliš úspěšném modelu Nokia N-Gage z roku 2003, ale potenciálu mobilních her jako takových. Ten už je koneckonců mnoho let využitý a dnes roste odvětví mobilních her raketovým tempem. Pomyslnou herní konzoli má v kapse prakticky každý.
V tom současně tkví i klesající zájem o přenosné herní konzole. Proč si kupovat a nosit s sebou dvě zařízení, které mi poslouží stejně? Smartphony mají vlastní nepřeberné množství her a k tomu jsou navíc ještě schopné emulovat mnoho starých herních pecek z PlayStationů, GameBoyů a dalších konzolí. Mají dnes takové věci zkrátka smysl? Ano, ale asi ne pro každého.
Hraní na smartphonech je jiný svět
Mobilní hry nemusí být nutně špatné, ale na to, že celkem drtivě obsadily segment „her do kapsy“ nemají nejlepší pověst. Ano, ve velkém se u nich rozmohl nešvar v podobě bezduchých klikaček, které slouží hlavně ke generování příjmů autorům a zároveň napomohly k až absurdnímu zjednodušování hraní, mnohdy na doslova jen soustavné klepání do displeje. Na smartphonech hrají i lidé, kteří jindy o „klasickou“ hru ani nezavadí a naopak existují tradiční hráči, kteří považují mobilní hry za absolutní odpad.
Poplatky za mobilní hry jsou absurdní. Žádají i tisíc korun na hodinu |
Kdo však cestu hledá, ten ji může najít. Stačí si koupit z čínského e-shopu za pár korun držák ve stylu gamepadu a do mobilu nainstalovat nějaký emulátor klasických her. Najednou se smartphone promění ve skutečně ultimátní herní stroj jako stvořený pro nostalgiky. Musíte ovšem překousnout ne vždy zcela přesné ovládání na dotykovém displeji a nebo si ještě připlatit za externí gamepad.
To ale nic nezmění na faktu, že drtivá většina mobilních hráčů (zejména v Asii) stejně vyhledává různé Clash of Clans na tisíc způsobů, karetní a hazardní hry a také v poslední době populární mobilní verze různých Battle Royale stříleček nabitých mikrotransakcemi. Specifickým trendem jsou pak AR hry jako Pokemon GO, které jsou zase zcela jedinečným konceptem, opět nasměrovaný na určitý typ hráče.
Co se ovšem vytratilo, jsou právě ony hry v tradičním smyslu, u kterých můžete klidně prosedět hodiny. Mobilní hry totiž cílí na krátkodobý zážitek stylem „zapnu, odklikám/odehraji jedno kolo, vypnu“ a mnohdy ani hráči nedovolí u hry prosedět delší časový úsek, pokud nezaplatí prémiovou měnou. To zároveň do jisté míry dává smysl, protože mobily pro hraní nejčasněji vytahujeme jako nárazovou kratochvíli třeba v čekárně, v autobuse, o přestávce ve škole a podobně. Přes to všechno ale mobilům zkrátka chybí ono kouzlo, hravost a celkově hlubší prožitek.
Radost z cvakání tlačítek a her s duší
Na PlayStationu, Xboxu či PC je stále ovládání pomocí mechanických tlačítek standardem. Oproti tomu je hraní na dotykových obrazovkách stále celkem nepřesné a responzivita ustupuje věčnému zjednodušování ovládání pouze na tahy prstem přes displej nebo jednoduché klikání. Jistě, jak jsme už výše zmínili, k telefonu si můžete dokoupit držák, externí gamepad nebo klidně i připojit klávesnici, ale ty nemusí být vždy po ruce.
Oproti tomu je hraní na aktuálních přenosných konzolích od Nintenda (3DS/2DS nebo Switch) jedna radost, s pomocí časem řádně ověřených ovládacích tlačítek můžete hrát i náročnější skákačky či střílečky bez jakýchkoliv obtíží. Oproti tomu si třeba nedovedeme představit, jak bychom třeba titul Super Mario Bros pro Nintendo 3DS ovládali na dotykové obrazovce. Šlo by to, ale zkrátka by to nebylo ono.
Jde to i bez 3D a za dobrou cenu. Test New 2DS XL |
Dalším velkým faktorem, který právě Nintendo zvládá naprosto bravurně, je vytvářet hry s duší, s charismatem. Ne že by se na mobilech nenašly originální a zajímavé hry, ale není o nich tolik slyšet, jako o ostatních lapačích na peníze. Oproti tomu hry ze série Super Mario, Zelda či Pokémon jsou vytvářeny tak, aby zaujaly snad všechna možná publika, od nejmladších hráčů až po herní veterány. Hrají se snadno, ale zároveň jim nechybí výzva. Mají svou logiku, neokoukají se za pár minut a mnohdy mají až překvapivě zajímavý příběh. Mají zkrátka duši a oproti nim působí celá řada „mobilních trháků“ prázdně a jednorozměrně.
Samostatným faktorem pak samozřejmě je i to, že si za ně Nintendo nebojí naúčtovat mnohdy i víc než tisícikorunu, což by naopak u mobilních her byla naprostá anomálie. Ve výsledku můžete ale u mobilních protějšků do mikrotransakcí nastrkat podstatně více peněz, a možná si to ani neuvědomíte. Ale taky nemusíte, volba je jen na vás. Stejně tak se dají i hry pro Nintendo pořídit bazarově či ve výprodejích výrazně levněji, ale je potřeba trochu pátrat.
Není to ale ani tak nějaký boj dobrých konzolových her proti zlým mobilním hrám. Vidíme to spíše tak, že zahrát si sem tam mezi hromadou mobilních titulů něco na přenosné konzoli od Nintenda (ale i jakékoliv starší od jiných výrobců) může být velice osvěžující zážitek s notnou porcí nostalgie.
Také sem tam „vypneme“ v autobuse či v dlouhé chvíli ve frontě a zapneme nějakou mobilní hříčku. Ovšem až ve chvíli, kdy máme volných pár hodin třeba při zdlouhavém cestování, řádně oceníme fakt, že alespoň jedna herní firma nezlomila nad touto kategorií hůl a umí i nadále vyrobit něco, co nás zabaví i na delší dobu, skvěle se ovládá a na co lze vzpomínat či po čase hrát i znovu. Díky za to.
