Smrt Kerrigan v starcraft 2, Zaciatok Mass Effect 2, predstavenie reaperov v Mass Effect, smrt Jackieho v Cp 2077, FFVI, znicenie sveta, Wheatleyho zrada v portal 2, Kreia v kotor 2 a nakoniec cely Baldur's Gate 2, asi najviac magicke vezenie kam si clovek dojde po Irenicusa...

On je to už herní starověk, ale pamatuji si konec hry Vietcong 1, kdy byla zničena a opuštěna základna. Ono je to takové úsměvné, ale po dlouhém hraní hry mi to virtuální místo tehdy nejak prirostlo k srdci.

Závěrečné video prvního Diabla je můj top. Miluju herní videa, ať už ty od Blizzardu nebo třeba ty, které lákaly na TES: Online. Docela zajímavé byly i zážitky se šílenýma záporákama ze série Far Cry.

obecne ty konce - Mass Effect 2, kdy pri posledni scene prochazite lodi a okolo stoji posadka, Cyberpunk 2077 (hlavne ten konec kde jdete do vesmiru vykrast tu vesmironou stanici), SPEC OPS: The line, kdy na konci vlastne dojde k odhaleni toho ze hrac je v podstate psychicky uplne v haj**u a vsechno to do sebe zapadne.

U Kass Effect 2 ma najviac dostal zaciatok. Absolutne som nechapal co sa to so mnou a z Normandy deje...

Nier Automata: přechod hry po druhém dohrání. Nikdy by nikoho ane ve snu nenapadlo, že se něco takového může u dohrané hry stát. No a samozřejmě celý konec v titulkách s nejemotivnější hudbou všech dob.

Shogo MAD: Já vím já vím... ale stejně ,střelba z mechovskejch zbraní mi prostě uvázla v hlavě a zejména závěrečná Riot zbraň střílející malé nukleární exploze byla do té doby nevídaná.

Red Faction: První prokopání se skrz hlínu na druhou stranu levelu.

AC Origins: "Hele tak prej je ta mapa velká, ale tamhle na tu skálu určitě vylézt nepůjde..." Bayek leze po skále "NO DOPR!"

TES III Morrowind: První Shaderovaná voda.. WOOOOW... a ten svět... WOOOOOOOW

Fallout 1: "To je nějakej Ed, co už je Dead" Děkuju LEVELáci za ten fantasticky špatnej, ale stále českej překlad :)

Uncharted 2: Celý začátek a vůbec celá hra.

Last of Us: Marketingem zakázaná zmínka existence celého úvodu a následně moje naprosto rozčarovaná reakce plná slz v očích.

Dear Esther, Everybodys Gone to the Rapture, What Remains of Edith Finch, Journey: Tyhle hry jsou absolutní základ zenového hraní.

Talos Principle: Hra plná puzzlu, jeden počítat vám tam ke konci hry dokáže, že vy jakožto skutečná existence vlastně vůbec neexistuje natož abyste měli něco jako svobodné myšlení. Ale! to hlavní, jeden z konců uloží vaší schránku do hrobky jakožto budoucího posla a pomocníka (divnej konec wtf). Ale cca 2 roky na to hrál tuhle hru na Steamu jeden z mých kamarádů a poslal mi fotku, jak mu v jeho hře pomáhám a ukazuju mu cestu.

Pár zajímavých už tady je, ale nikdo myslím nezmínil sen těsně před koncem Disco Elysium, který se dá tak snadno minout a přitom je pro konec důležitější než cokoliv, co se děje po něm.

Kolko ludi asi Disco Elysium realne dohralo? Tu si dovolim ze miera kupenych vs dohranych kopii bude obrovsky rozdielna.

Pozdravuje vás Don Salieri...

Z toho mám zmatek ještě teď.

Vyjma již zde zmíněné závěrečné scény z Mafie, mám ještě rád závěr z Assassin's Creed Black Flag. Píseň Parting Glass, Edwardův flashback na staré přátelé, a potom to jak se potká a odplouvá se svou dcerou na moře, to pro mě byl možná nejdojemnější moment co jsem ve hře kdy zažil. Klidně bych si jen kvůli tomu konci zahrál celou hru znovu.

Když píseň, tak pořádně falešně a s Grogem!

Pirate I was meant to be, trim the sails and roam the sea :-)

https://www.youtube.com/watch?v=y9bXjttMxKY

mě v hlavě od dětství rezonuje Fallout a 'War...war never chages...'. Vím, není to scéna, ale hloubku to má neskutečnou.

Podľa mňa naj bolo ísť po úspešnom zničení rakety SCUD s kamarátmi na pívo (Operace Flashpoint). Omaha beach z MOH:AA spomínanej v článku je tiež nezabudnuteľná.