Na papíře to zní jako ta nejlepší dovolená. Ve skutečnosti jsou to však jedny z nejnáročnějších dní v roce. Ale stěžovat by si mohl jen blázen. Vydat se na E3 je prestižní záležitost, které je třeba si vážit.
Loňský ročník se pro mne jako vůbec první cesta nesl ve znamení chaosu. Vše bylo nové, plné zmatků a nervů. Prošvihl jsem tak některé tiskové konference, nestíhal se přesouvat mezi herními prezentacemi a zapomínal jména méně známých vývojářů, se kterými jsem prováděl rozhovor.
Letos jsem již věděl, co mne čeká, a patřičně se na to připravil.
Herní veletrh E3 se tradičně odehrává v Los Angeles a třem dnům plným her předchází série tiskových konferencí. Ve městě tak strávíte zhruba pět dní. Jeden je vhodný na aklimatizaci a vyzvednutí akreditačních pásek, díky kterým vás na tiskové konference i výstaviště pustí.
Den druhý je určený tiskovým konferencím. Tradičně je pořádají společnosti Microsoft, Sony, Ubisoft a Electronic Arts. Každá společnost hostí jednu a všechny jsou od sebe vzdálené maximálně několik kilometrů.
To jsem ale loni nevěděl a jezdil mezi nimi automobilem z půjčovny. A jelikož je Los Angeles město s nadmíru hustou dopravou, bývá obtížné kdekoliv zaparkovat. Například na tiskovku Electronic Arts jsem proto přišel pozdě a dovnitř mne už nepustili.
Zkrátka zkušenosti. Letos jsem automobil zaparkoval poblíž první konference a mezi jednotlivými objekty se přesouval pěšky či v taxíku.
První konferenci pořádal Microsoft, a to v půl desáté ráno. Tu poslední Sony a končila v osm večer. Celý den tedy zapisujete dojmy z nově odhalených her i plánů jednotlivých společností a běháte mezi konferencemi.
Den to bývá tak nabitý, že zpravidla není čas na oběd a první větší pauzu představuje večeře. A pak honem do noci sepisovat dojmy.
My však letos nezískali pozvánku na konferenci Ubisoftu. Míst prý bylo málo a na Bonusweb jednoduše nezbyl "flek". Ta se přitom odehrávala odpoledne, a přebytečná chvilka tak byla ideální právě pro zasycení žaludku.
Uklidní vás až zkušenosti
Další den ráno pořádá tiskovou konferenci zpravidla ještě společnost Nintendo. Tu jsme se však rozhodli pokrýt z Prahy, a já se proto vydal přímo na výstaviště.
To se skládá ze tří hlavních částí. Východní a západní haly, doplněné o konferenční místnosti. Každá hala může mít zhruba půl kilometru čtverečního a jen přesun mezi nimi zabere zhruba deset minut. Mezi jednotlivými prezentacemi je proto vhodné mít třicet minut na přesun.
Podle toho jsem také letos sestavil svůj rozvrh. Většinu novinek totiž můžete vidět jen za zavřenými dveřmi, nebo se na ně bez předem sjednané schůzky čekají zdlouhavé fronty.
Výhodou je, že pro řadu společností se umístění stánků během let nemění. Při druhé návštěvě tak už mnohdy víte, kde ty či ony vývojáře hledat. Zatímco loni jsem vystresovaně běhal po areálu, letos jsem bez problémů vše stíhal. A ještě si ve volných chvílích často stihl vyzkoušet nějakou tu novinku.
Na výstavišti tedy strávíte zhruba okolo osmi hodin, kdy na vaše smysly ze všech stran útočí hlasitá hudba a blikající světla. A jak už to tak bývá, některé hry vás baví a u jiných zíváte nudou.
Řada prezentací jsou navíc ukázky, které hrají jen vývojáři a o titulu přitom hovoří. Někdy je to půlhodina až hodina plná informací, jindy se příliš nedozvíte.
Během dne zřídkakdy bývá čas na jídlo. A pokud se vám něco podaří ukořistit, je to nevzhledné, nedobré a ukrutně předražené. Zažil jsem ostatně situaci, kdy ke stánku s hamburgery přišel redaktor jedné z herních televizí a prohlásil: "Je to fakt hnusný a vy za to chce tolik peněz?" Prodávající však zachovali takt a nijak na něj nereagovali.
Po dni na výstavišti následuje cesta na hotel a večere. Zpravidla první plnohodnotné jídlo dne. Během té je třeba si odpočinout, čeká vás totiž ještě několik hodin psaní. Od práce tedy v noci slastně uleháte na pár hodin do postele a další den podnikáte to samé znovu.
Po konci výstavy si tedy vážíte možnosti ji navštívit. Zároveň jste ale vděční, že už to celé končí.
Je to několik dní plných vjemů a zkušeností s novými tituly. Žádné pohodové hraní či možnost "zaseknout" se u sympatické novinky se však nekoná. Je to práce. Skvělá, ale stále práce.
