Na začátku července se objevily zvěsti, že Ubisoft hodlá sérii Assassin’s Creed transformovat poměrně zásadním způsobem. Chystaný projekt Infinity by měl podle serveru Bloomberg obsahovat více prostředí a historických etap s možností dále je rozšiřovat v průběhu následujících měsíců a let.
Ubisoft na tento únik informací zareagoval prakticky okamžitě a existenci takového projektu potvrdil. Ačkoliv prohlášení je spíše obecného rázu a nezachází do detailů ohledně samotného projektu Infinity, je jasné, že na původním úniku něco bude. No a tak se příznivci série začínají obávat, že je s klasickými hrami s asasíny definitivní konec a místo toho nás už čeká jen tuctové „live service“ peklo, zaměřené na multiplayer, sociální aspekty a hlavně mikrotransakce.
Co si budeme namlouvat, vývoj poslední doby napovídá, že tímto směrem se série v podstatě logicky ubírá. Mikrotransakce jsou u těchto her už pěkných pár let, každý díl Ubisoft se i po vydání dál nafukuje a třeba poslední díl Valhalla v tomto ohledu trhá rekordy, přislíbené jsou celkem tři velká DLC (jedno již vyšlo, viz recenze).
Ano, co rozhodne marketingové oddělení Ubisoftu, je zkrátka na prvním místě, nicméně i tak se nabízí celkem dost možností, které by sérii mohly pomoci i bez onoho otravného trendu „live service“. Představme si nyní pět, které by se nám líbily daleko více a sérii by zcela jistě u příznivců přidaly nějaké ty kladné body.
1 Návrat k poctivému singleplayeru
Assassin’s Creed: Unity
Celkem očividné řešení by zkrátka bylo zařadit zpátečku a vrátit se ke kořenům. Místo rozsáhlých otevřených světů plných vedlejších úkolů, sociálních prvků jako sdílených screenshotů a multiplayer misí se naopak soustředit na koncentrovanější příběhový zážitek. Zmenšit mapy klidně na třetinu, ale vdechnout jim vlastní život, zaplnit je detaily.
Ani koridorovější pojetí dalších dílů by vlastně tolik nevadilo, oproti prázdným pouštím v Origins či táhlým lesům ve Valhalle by to byla příjemná změna. Ještě lepší by bylo se vrátit i příběhově ke kořenům asasínského bratrstva a naservírovat nám zase nějakou pecku plnou kápí, skrytých čepelí, splývání s davem ve městě, boje proti původnímu templářskému řádu a dalšího.
2 Remake? Vlastně proč ne
Assassin’s Creed
Nějakou dobu ještě před vydání Valhally i poté se mluvilo o možnosti, že by podle současného trendu mohl Ubisoft také začít připravovat nějaký ten remake starších dílů. Slušelo by se začít od jedničky z roku 2007, která už současnou optikou vyjma příběhu a dávky nostalgie toho nemá moc co nabídnout.
V moderním pojetí bychom se do starobylých měst Jeruzaléma či Damašku vrátili rádi. Přidat vylepšené ovládání a samozřejmě také aktualizovanou grafickou podobu, jinak příběh zachovat a hráči by byli spokojeni. Na nějaký remake by pak byla časem zralá i trilogie s legendárním Ezio Auditorem, byť ta ještě jakž takž drží díky remasterované kolekci.
3 Hozená rukavice od Sucker Punch
Ghost of Tsushima
Jedno přání na budoucí díl se opakuje pořád dokola už mnoho let: Asie, konkrétně Japonsko. Ubisoft se však tomuto zasazení z nějakého důvodu vyhýbal, tedy až na jeden minidíl v rámci Chronicles, kde jsme se podívali do Číny. No a nakonec otálel tak dlouho, že jeho práci za něj udělalo studio Sucker Punch s loňským Ghost of Tsushima. Fenomenální samurajská akce pro mnohé je přesně tím, čím měl být potenciální japonský Assassin’s Creed.
To ovšem vůbec neznamená, že už by se teď Ubisoft ani nemusel namáhat. Právě naopak může ukázat, že má na to postavit se konkurenci a vymyslet podobně atraktivní styl i příběh. Koneckonců by se nemusel ani stydět za to, kdyby si z Ghost of Tsushima vzal lehkou inspiraci.
4 Zkrotit fantasy prvky
Jedna věc, která z posledních jinak celkem úspěšných dílů leží části příznivců v žaludku, je odklon od původní míchanice realismu a sci-fi prvků k fantasy. Možná jste kdesi na Twitteru nebo Redditu také zahlédli vtípky, že zatímco u prvního dílu se Ubisoft omlouval za nepřesné použití kuše v době, kdy ještě nebyla vynalezena, v posledních dílech jezdíte na přerostlém vlkovi, pouštíte se do boje s kyklopy a utíkáte před oživlými mumiemi faraonů.
Ano, pokaždé si sice hra najde nějaký způsob, jak si tyto prvky obhájit (halucinace, sen apod.), ale zkrátka to už nějak není ono. Hlavní nadpřirozený element z původních dílů tkvěl ve starodávné civilizaci bohů, která na Zemi žila před lidmi, což bylo samo o sobě zajímavé, ale jinak nás bavilo hlavně celkem věrné vyobrazení života v různých historických epochách lidstva.
5 Parkour, parkour, parkour
Assassin’s Creed: Unity
S notnou dávkou nostalgie vzpomínáme na díl Unity, který sice přes původní řadu technických chyb exceloval v jedné věci, která dělala sérii Assassin’s Creed tím, čím je: městským parkourem. Honičkami po střechách, skrze otevřená okna, různé zapadlé uličky, přes ploty a kličkováním mezi davy lidí jsme se náramně bavili. Jenže to s velkými otevřenými světy a v nich relativně malými městy celkem vymizelo.
Hlavní úkol v tomto případě zní: vrátit do série detailní městskou oblast, kde si můžeme s hlavním hrdinou hopsat přes komíny, sjíždět po zadku ze střech, ručkovat po okapech a následně padat do valníku se senem. A hlavně, aby to všechno působilo přirozeně, a ne jen jako vedlejší mise, kdy nás hra specificky vede stezkou po střechách za poletujícím kusem papíru.
