Nedovedu si představit, že bych to využíval. Třeba u Hadese je znovu-zrození důležité pro postup příběhem a navíc bych se připravil o hlášky Hypnose. Ať se tím autoři vůbec nevzrušují.

Každý svého štěstí strůjcem, v tomhle případě se ti dotyční ale připravují dobrovolně sami o zábavu. Ta právě u téhle poměrně krátké hry spočívá především v tom, že se tu hru naučí. Jsem teď ve fázi, kdy si k tomu občas sednu a dám pár full runů na 3 zbývající šifry, které mi chybí do platinovky. Hra mi přijde extrémně lehká a bez přehánění neumím si představit, jaká situace by musela nastat, abych nedejbože umřel (pocit, který jsem dřív zažíval u smrti, teď zažívám, když výjimečně dostanu damage a přijdu o adrenaline). Tím se nechci chlubit, to naopak říkám jako člověk-lama, který na prvním bossovi umřel snad 20x, než ho dal, proklínal jsem ten mechanismus smrti, proklínal jsem náhodu v generování místností, v padání artefaktů atd. Pak ale několikrát během hry přišly takové ty aha momenty, kdy to člověku nějak v hlavě seplo a naučil se něco nového (například že uhýbat střelám jde i skákáním a nejen dashem :-D) a najednou to začalo postupem času být trapně snadné. Právě ten progress skillu, který se přenáší i po smrti :-), je ta největší zábava v takto procedurálně generované hře. Takže pokud to někdo dohraje podváděním... no ať si to užije :-)

Gratulujume autorovi k prvnímu místu v soutěži Idnes o nejkratší článek v její historii :-)

pane! Tahle sekce jse jmenuje: Krátké zprávy