On je technik a při škole dva roky pracoval v německé firmě, ona ekonomka, která současně se studiem pracovala v marketingu. Už na studiích kamarádům tvrdili, že jednou budou žít u moře.
„Cestování a poznávání světa podle našeho názoru člověka neuvěřitelně obohacuje. Oba milujeme oceán a sluníčko a měli jsme pocit, že týdenní dovolená u moře nám nestačí,“ vysvětluje Zbyněk, proč se rozhodli odcestovat. S nadsázkou dodává, že hlavně Zuzce byla v Česku po většinu roku zima.
Jejich první krok nebyl až tak neobvyklý, jak se může na první pohled zdát: zažádali o pracovní víza na Novém Zélandu, kam v posledních letech míří stále více mladých Čechů. Přesto takové rozhodnutí pro vysokoškoláky s jistým zaměstnáním nebylo snadné.
„Byl to zvláštní pocit. Cítili jsme, že děláme velký krok mimo naši komfortní zónu, ale byli jsme přesvědčeni o správnosti rozhodnutí,“ vzpomíná.
Lákala je Kostarika nebo Španělsko
U protinožců strávili osm měsíců, vyzkoušeli si práci barmana, servírky, zahradníka, pokojské, sběračů ovoce nebo pomocné síly v kuchyni. Kromě vydělávání také cestovali, a když se tamní léto chýlilo ke konci, začali se poohlížet po novém působišti.
„O tom, že další destinací bude Bali, jsme mluvili už delší dobu, ale ve hře bylo hned několik míst. Lákala nás třeba Kostarika nebo Španělsko. Definitivně jsme se rozhodli až pár týdnů před odletem. Tušili jsme, do čeho jdeme, protože jsme tu byli na třítýdenní dovolené v roce 2014 a ostrov si zamilovali. Je tu celý rok teplo, krásné pláže, relativně levno a milí lidé,“ pokračuje.
Do života na ostrově skočili rovnýma nohama. Ubytování měli jen na prvních několik nocí. Vše ostatní řešili až na místě. Půjčili si skútr a celé dny křižovali ostrovem, aby našli svůj vysněný dům k pronájmu. Na turisticky známých místech stačila angličtina, jinde si museli poradit se slovníkem v ruce a překladačem v telefonu.
„Hledali jsme cedule dům k pronájmu a ptali se místních, jestli o něčem nevědí. Náš dům nás okouzlil na první pohled. Byl úplně nový, čerstvě dostavěný,“ popisuje Zbyněk.
Novostavbu si pronajali na rok. Brzy se však začali potýkat s odlišnou mentalitou Balijců. Život v tropickém ráji je podle mladého páru zcela jiný než ve střední Evropě. Počasí, příroda, jídlo, ale také rušná doprava, jízda vlevo či na chodnících a nutnost usmlouvat cenu. Velký rozdíl vidí i mezi turistickým pobytem a životem na Bali.
Místní jsou podle nich usměvaví, milí a nic moc neřeší. Jenže právě to byl v začátcích jejich bydlení problém.
„Překvapilo nás toho hodně. Třeba když si pronajmete dům a zjistíte, že neteče teplá voda, nefunguje internet, v kuchyni chybí skřínky a klimatizace nechladí, přestože jste se předtím s majitelem domu na všem domluvili. Balijci mají všechno na háku a určitě se kvůli vám nepřetrhnou. Naštěstí se vše povedlo opravit a zprovoznit, ale snadné to nebylo. Nebo jeden příklad za všechny – z prádelny nám vrátili flekaté povlečení, tak jsme to tam byli reklamovat a paní nám řekla: to víte, nic není perfektní. S místními však vycházíme dobře, našli jsme si mezi nimi i několik přátel,“ líčí Zbyněk Malý.
Korálky z minerálů i lapače snů
Na rozdíl od Nového Zélandu na Bali dvojice nepřijela za prací. Přesto našli způsob, jak si na živobytí vydělat. Začali nabízet jednu ložnici turistům z Česka. K ubytování přidávají rady a zážitky a se svými hosty vyrážejí i na místa, která by běžný dovolenkář nenašel. Zamluveno mají na tři měsíce dopředu. O svém pobytu na Bali píší blog.
Zuzana se navíc vrátila ke své někdejší zálibě – výrobě náramků. Už po cestě na Zéland si při několikadenní zastávce v Thajsku pořídila své první korálky z kamenů. Z nich vyrobené náramky pak prodávala na trzích na Novém Zélandu a část poslala i domů. A protože o ně byl zájem, posílá nyní z Bali zásilku náramků každý měsíc.
„Na Bali jsem měla dost volného času, abych se tvorbě začala věnovat více. Navíc Bali je rájem korálků z minerálů, které si tu můžu nakupovat. Poslala jsem do republiky pár náramků a byl o ně velký zájem, tak tvořím dál a dál a moc mě to baví,“ vysvětluje. Nabídku doplnila i o lapače snů.
Dvojice na Bali zažila také nedávné probuzení sopky Agung, kvůli němuž úřady evakuovaly obyvatele z okolí vulkánu a dočasně uzavřely mezinárodní letiště. Přestože sopka je od nich daleko, komplikuje jim plány na vánoční výlet domů.
„Je od nás asi 50 kilometrů vzdušnou čarou, což je naštěstí dostatečná vzdálenost, abychom byli v bezpečí. Dá se říct, že nebýt médií, o činnosti sopky u nás ani nevíme. Všimli jsme si jedno ráno akorát opravdu drobounké vrstvy sopečného prachu na rostlinách na zahradě. Dotklo se nás však uzavřené letiště, kvůli němuž k nám nepřijeli hosté. Po třech dnech ho otevřeli, ale některé aerolinky stále nelétají. Je to nepříjemné, protože chceme letět na Vánoce domů a nemáme stoprocentní jistotu, že se znovu neobrátí vítr a letiště opět neuzavřou,“ obává se Zbyněk.
Co budou dělat, až jim v létě pronájem domu skončí, zatím dvojice z Hradce Králové neví. Zvažují prodloužení pobytu, cestu domů i další pobyt jinde. Plánovat dopředu však nic nechtějí.
