Když se polyfunkční divadlo v centru Trutnova mezi lety 2008 až 2010 stavělo, mnozí nechápali, k čemu třicetitisícové město potřebuje supermoderní kulturní instituci za téměř půl miliardy korun. O jeho přínosu dnes pochybuje asi málokdo.
Přestože současná doba umění nepřeje, ředitel Uffa Libor Kasík (50) je přesvědčený, že se lidé, jakmile to zase bude možné, do divadel a koncertních sálů ve velkém vrátí. A co víc, význam kultury podle něj bude posilovat.
„Budoucnost od nás bude vyžadovat, abychom v tom, co děláme, byli kreativní,“ říká vystudovaný operní pěvec, který se narodil v Praze, žil v Kladně a do Trutnova se přestěhoval před deseti lety.
Cítíte se po deseti letech naplno Trutnovanem?
Cítím, ale zároveň musím říct, že v sobě mám všechna tři města, kde jsem žil. Nejvíc doma se vždycky cítíte tam, kde máte rodinu, přátele a práci. Teď se tedy nejvíc cítím doma v Trutnově.
V jednom rozhovoru jste řekl, že lidé v Trutnově mají tvrdší skořápku, ale jsou ryzí. Jak jste to myslel?
Byl to jeden z prvních pocitů, když jsem do Trutnova přišel. Hned jsem si všiml, že chování lidí je tady jiné než v Praze. Je méně diplomatické, ale jde víc přímo k věci, což mě docela potěšilo.
Jak vám je při pohledu na už několik měsíců prázdné Uffo?
Je to strašné, ale myslím si, že je jasné, že to v dohledné době musí skončit.
Kulturní přestávka trvá skoro rok. Nemáte obavu, že si lidé na život bez divadel a koncertů tak trochu zvykli a návštěvnost představení se, až to podmínky dovolí, nevrátí na předchozí úroveň?
Myslím si, že to nebude hned, ale časem se návštěvnost dostane na původní úroveň. Může to klidně trvat dva až tři roky. Umění je člověku vlastní a potřebuje ho k životu. Tvořit umění a přijímat ho je součástí našich životů.
Kultura byla jednou z prvních aktivit, kterou vláda zakázala. Není pro vás překvapivé, že to umělci i veřejnost vzali tak nějak samozřejmě? Nevšiml jsem si, že by někdo nahlas protestoval, že jsou zavřená divadla a kluby…
Názory slyšet byly, ale možná jsem je slyšel víc já než člověk, který se v tom nepohybuje. Každý asi chápe, že není možné, aby se v této situaci mohlo hrát třeba divadlo. Covid, ať si o tom můžeme myslet, co chceme, nějaký problém je. Bohužel zatím ještě kultura nemá v životě společnosti takové postavení. Jsem ale přesvědčený, že se její význam bude posilovat. Díky rostoucí digitalizaci lidé už přicházejí a dál budou přicházet o práci, což představuje velký problém. Na druhou stranu i v této době rostou kulturní a kreativní průmysly. Budoucnost od nás bude vyžadovat, abychom byli kreativní.
Považujete státní kompenzace pro kulturní sféru za dostatečné?
Přestože se na tom neustále pracuje a ministr kultury je ochoten naslouchat, pořád je řada věcí, které jsou špatně. Paradoxně právě příspěvkové organizace, jako je Uffo, z programů Covid kultura I a II úplně vypadly. Přestože je finanční soběstačnost Uffa kolem 60 procent, roční příspěvek od města (přibližně 17 milionů korun, pozn. red.) nám nepokryje ani mzdy.
Nakolik obtížné je v současné době vůbec připravovat program, když nikdo neví, kdy omezení skončí?
Nic jiného nám ani nezbývá. Akce, které máme připraveny na letošní rok, v kalendáři neustále posouváme. Nová představení zatím samozřejmě nedomlouváme. Nápadů máme spoustu, čekáme, až to situace dovolí.
Může pro Uffo ze současné situace vzejít něco pozitivního?
Pozitivní bude, když to všichni přežijeme a ustojíme. Máme čas si vyříkat, proč to vlastně všechno děláme. V tom běhu a dennodenním shonu na to není příliš prostor. Pozitivní může být to, že si lidé uvědomí, jak je důležité, že můžeme něco dělat, někam jít a normálně žít.
Jaké jste měl pocity, když jste dokončené kulturní centrum v roce 2010 poprvé viděl?
Znal jsem projekt, který mě naprosto nadchl. Velmi intenzivní pro mě bylo, když jsem na začátku roku 2010 Uffo, které bylo těsně před dokončením, procházel. Interiér na mě neskutečně zapůsobil, už jsem viděl, co všechno se tam bude dělat. Věděl jsem, že divadlo budeme dělat jinak, než jsou lidé zvyklí.
Zrodil se ve vaší hlavě už tehdy festival nového cirkusu Cirk-Uff, který se stal nejviditelnější akcí kulturního centra?
S novým cirkusem jsem se seznámil ve skotském Edinburghu, kde jsem byl v roce 2002 s Pražským filharmonickým sborem. Od začátku jsem chtěl pro Uffo vlastní festival, ale nevěděl jaký přesně. Když tady byl poprvé Cirk La Putyka, chodil jsem s Rosťou Novákem (principál souboru, pozn. red.) po divadle a nadšeně mi říkal, že lepší prostor pro nový cirkus nikde není. Druhý den ráno jsem se probudil a věděl, že to bude to pravé. Bylo to v listopadu 2010, první ročník se konal v květnu 2011.
Vnímal jste jako handicap, že Trutnov má jen 30 tisíc obyvatel a leží na periferii republiky?
Vůbec ne, spíš jako výhodu. Věřil jsem, že na některé věci budou chodit jen Trutnované, ale že nabídneme i představení, která nám z Trutnova pomohou udělat podkrkonošskou metropoli a budou se na ně sjíždět nejen lidé z celého kraje a republiky, ale i z celého světa. A to se děje třeba na Cirk-Uffu.
Libor Kasík
|
Připadá mi, že dramaturgie Uffa se od začátku příliš nezměnila. Do programu vedle divácky vděčných představení od prvního okamžiku zařazujete náročnější kusy včetně pantomimy nebo scénického tance.
Myslím si, že kultura dotovaná z veřejných peněz má nějaké poslání. Jsem přesvědčen, že pokud se dělá dobře, může mít skutečně pozitivní dopad na společnost. Posune nás v respektu, toleranci a pomáhá umenšovat předsudky, ze kterých vznikají konflikty. Mám na to dokonce statistiky, které jsem dělal ze tří představení a tří výstav v Uffu. Někteří lidé z nich odcházeli a nadávali.
Diskutoval jsem s nimi, komunikoval přes sociální sítě a média a 10 až 60 procent z nich nakonec uznalo, že to v něčem mohlo být přínosné. Člověk pochopí, že jeho názor není jediný na světě, že nemá absolutní pravdu, a začne mít respekt k názorům ostatních. Záměrně zařazuji do programu i kontroverzní představení, aby o tom lidé diskutovali a vytvářeli si názor. Jsem opravdu rád, že i na takováto představení přijde do Trutnova častokrát víc lidí než třeba v Praze.
Byly někdy chvíle, kdy jste si říkal, že už je to za hranou?
Měli jsme tady moderní muzikál Divadlo Gočár, který je poměrně tematicky i hudebně náročný, ale kvalitní. Navíc došlo k tomu, že hercům a zpěvákům to úplně nesedlo a nebyli v nejlepší formě. Jak začali diváci odcházet, celé představení spadlo a ke všemu se přidala nervozita performerů. Takže to tehdy opravdu moc nevyšlo.
Nakolik těžké je pro vás při tvorbě programu nepodléhat vkusu diváků?
Není to vůbec těžké. Dramaturg by měl být schopný, byť má každý jiný vkus, rozpoznat kvalitu a nekvalitní nebo kýčovité věci nebrat.
Jak se vyvíjela návštěvnost Uffa?
Na začátku to byl velký nástup a obecně ve městě panovaly obavy, jestli se to udrží. Musím říct, že návštěvnost je víceméně stále stejná. Pohybuje se kolem 90 tisíc diváků za rok.
O která představení je největší zájem?
V divadle to jsou soubory, které teď nejvíc letí. Například Dejvické, které v sobě pojí kvalitu i známé osobnosti. A pak to jsou koncerty. Nejdelší fronta před Uffem byla na Jaromíra Nohavicu.
Při festivalu klasické hudby Trutnovský podzim vznikl filharmonický soubor složený z místních hudebníků. Není právě toto, tedy představení nejen zprostředkovávat, ale také produkovat, jednou z hlavních výzev do budoucna?
Řekl jste to naprosto přesně. Je to velká výzva, na které pracujeme. Hodně se bude týkat nového cirkusu. Už na příští ročník máme něco v plánu, ale podrobnosti si zatím nechám pro sebe.
Uffo bylo ve své době nejmodernějším divadlem u nás. Zastaralo nějak za těch 10 let?
Bylo a myslím si, že pořád je nejmodernějším. Teď nás čeká další velký zlom. Právě instalujeme nový zvukový systém L-ISA za 11 milionů korun, který představuje revoluci v audio průmyslu. Budeme první v České republice a jedni z prvních na světě. Systém přinese hyperrealistický multikanálový zvuk. Je to neskutečně úžasný zážitek. Ve všech částech sálu bude stejný zvuk, divák si bude připadat, jako když sedí metr od muzikanta a slyší každý dotek prstů na pražci kytary. Uffo mělo nevýhodu, že pro klasickou hudbu není akusticky úplně vhodné. Teď budeme moci přinést zvuk jako v těch nejlepších koncertních sálech na světě. Jsem moc vděčný trutnovskému zastupitelstvu, že pochopilo význam této investice a schválilo ji.
