Jak hodnotíte první dva roky fungování Uffa?
Myslím, že leccos se nám už povedlo. Už od první sezony jsme začali nabízet kvalitní divadelní repertoár, složený je samozřejmě z hostů, sami svůj soubor nemáme a ani neplánujeme. Myslím, že jsme to vzali od počátku dost odvážně.
V čem byl váš přístup odvážný?
Už v první sezoně byly tři předplatitelské skupiny. Pro nejširší publikum je Činoherní divadlo, jež představuje to nejlepší z české scény. Skupina Divadlo a hudba je míněna jako prémiová a věnuje se především hudebně dramatickým formám, častým hostem je třeba Městské divadlo Brno se skutečně kvalitně odvedenými muzikály či Východočeké divadlo Pardubice. Diváckým bonbonkem jsou pak Divadelní delikatesy z oblasti pohybového či tanečního divadla, ale třeba i současného cirkusu a všech novátorských počinů, třeba od experimentálního prostoru NoD. Teď už máme předplatitelské skupiny čtyři, dvě jsou činoherní, a lidi zatím chodí.
Libor KasíkAbsolvent kladenského gymnázia, pražské konzervatoře, obor zpěv, a HAMU v oboru hudební management. Dvanáct let se živil jako zpěvák klasické hudby a provozoval uměleckou agenturu. Byl dramaturgem a produkčním festivalů Jazz na Hradě a Hudba Pražského hradu, programovým ředitelem společnosti Kultura pro Kladno i tiskový mluvčí kladenské radnice. Nyní už třetím rokem je ředitelem trutnovského společenského centra Uffo.  |
Patrně nejlepší reklama je, když si to řeknou mezi sebou...
Samozřejmě. I v činoherních skupinách míváme těžší věci, třeba Dostojevského z Činoherního studia z Ústí nad Labem. Stane se, že divák očekává klasiku, a obdrží trošku úlet. Ale fakt, že o tom pak lidé mluví, že mají zážitek, který si pamatují, pokládám za zásadní a pozitivní.
Už na začátku bylo jasné, že nebudeme brát agenturní zájezdovky, tedy většinou horším či lepším způsobem nastudovanou a zahranou komedii nejlépe s nějakou tváří ze seriálu.
Takže se nepodbízíte, ale jdete po kvalitě.
Vždyť využíváme veřejných peněz. Podle mého pevného přesvědčení tu nejsme od toho, abychom lidem nabídli prvoplánové oddechovky, i když by si o ně možná v případném průzkumu řekli. Nemáme je ani vyučovat či poučovat, ale rozkrývat jim cesty, které neznají, a přispět ke skutečnému obohacení života a tím i k pozitivnímu vývoji společnosti. Uffo je skvělým hardwarem, tak by mělo mít také skvělý software.
Jako příspěvková organizace jste dotováni hlavně městem. Jakou máte soběstačnost?
Docela vysokou, asi 50 procent. První, do čeho jsem se před lety pustil, bylo získávání partnerů. A ty zaplaťpánbůh máme. Hlavně to stojí na velkých místních firmách, ty nadnárodní to příliš nezajímá. Naštěstí je v Trutnově spousta patriotů, bez nich bychom si určitě nemohli dovolit držet takovou laťku.
Když se Uffo stavělo, ozývaly se i hlasy proti, že je to megalomanský projekt, který se nemůže naplnit ani uživit, pomník současných papalášů. Teď už asi utichly...
Naše kapacita jede na plné obrátky, máme plno na divadle, na koncertech, lidi chodí i na výstavy. Samozřejmě, hovořit o megalomanství je nesmysl, i když Martin Věchet, pořadatel trutnovského rockového festivalu, to tvrdí stále. To je jeho boj, Uffo a koneckonců i já jsme se jen ocitli v jeho palebném pásmu proti radnici. Osobně si velmi vážím odkazu Václava Havla, zvláště pro jeho vlídnost a slušnost, s nimiž dokázal přesně a bez skrupulí formulovat své postoje a názory. A s velkým nadhledem. Pan Věchet se dnes neustále na Václava Havla odvolává, ale v tomhle je přesný opak.
Máte už spočítánu bilanci prvních dvou sezon?
Zatím jen první sezonu. Když to vezmu všechno včetně plesů, tak v Uffu bylo přes šedesát tisíc lidí. A druhá sezona bude asi podobná. Sál má úžasné možnosti, za tři hodiny jej z kukátka přestavíte na plesový či kongresový nebo na arénu, což v sezoně činíme i několikrát v týdnu. A to jsme začínali na osmi hodinách.
Když sestavujete program na novou sezonu, už tedy asi víte, co si Trutnovští žádají?
On může být výrazný rozdíl v tom, co si žádají, a co se jim ve finále líbí, co jim přinese zážitek. Podstatné je, že lidé stále chodí a o dění v Uffu diskutují, jen nabídka divadelních představení stoupla oproti stavu před Uffem až pětinásobně. Znovu a znovu mě těší, že u spousty lidí pořád přetrvává nadšení z toho, že mají možnost chodit do divadla, že nemusí jezdit do Prahy, protože to nejlepší, co tam vznikne, ať už z Dejvic, z Dlouhé, či z Kašpara, přivezeme do Trutnova.
Často zvete i hradecké Klicperovo divadlo.
Ano, a moc rád, protože už od dob Vladimíra Morávka má skvělý soubor. Miluju styl Davida Drábka, proto jsem na tuto sezonu pozval jak Figarovu svatbu, tak Jedlíky čokolády. Hradec pokládám za jedno z nejlepších divadel v Česku. Když byla v Uffu Noc oživlých mrtvol, bylo plno, ovace vstoje, skoro euforie. Souvisí to s mou ideou dávat lidem pořád něco navíc. Samozřejmě nemůžeme pořád dávat těžkou intelektuálštinu, ale důležité je vybírat kvalitu, kterou je divák schopen přijmout a která ho neodradí.
Samostatnou kapitolou v Uffu jsou výstavy, mnohé by vám mohl závidět i Hradec. Stačí zmínit jména Kratochvíl, Lamr, Knížák, Suška...
Máme krásný transparentní, moderní galerijní prostor, ze tří stran je prosklený a z jedné má oblou bílou stěnu. Výborně tam pasují velká barevná plátna. Zaměřujeme se na současnou tvorbu, na progresivní mladé umělce, kteří už něco dokázali, jako třeba Jan Gemrot, Filip Černý či Kateřina Bažantová. Ale představujeme i dílo opravdu renomovaných autorů. Jedním z vrcholů byla výstava Ekicheiriá - Svatý mír, kterou na zadání pro Uffo vytvořil Jiří Sozanský s Davidem Vávrou, Ivanem Komárkem, Charbelem Ackermanem a Paulinou Skavovou. Hlavní ideou bylo spojení umění a sportu. Skvělým zážitkem byla i výstava Kratochvílových snímků. Na vernisáži vystoupil Jan Hřebejk, který, snad to mohu říct, byl z galerie nadšený, a nejen z ní.
Na mezinárodním festivalu nového cirkusu Cirk-Uff excelovala třeba La Putyka. Co chystáte na letošní třetí ročník?
Chystáme evropskou spolupráci, projekt, jehož účelem je podpora mladých umělců a souborů. Jmenuje se Trans-mission II a účastní se ho skvělá novocirkusová společnost – La Cascade a La Grainerie z Francie, Espace Catastrophe z Belgie, Zelig a festival Mirabilia z Itálie, La Central de Circ ze Španělska a Uffo z Trutnova.
Co je pro vás ve funkci ředitele centra Uffo vůbec nejtěžší?
Obecně pro manažera v kultuře je důležité, aby dobře znal prostředí v umění. Ale zároveň by měl být schopen komunikovat s politickopodnikatelským světem, aby obstaral nutné peníze. Skloubit tohle je podle mě největší úkol každého manažera a dovolím si tvrdit, že i ministra kultury. Byla spousta debat, jestli to má být manažer, nebo umělec. Asi všichni víme, že teď je to dost bída. Připadá mi to, jako když je někdo uprostřed rybníka a neumí plavat. Já se snažím, abych zabezpečil chod celé instituce, abych naše diváky udržoval v napětí a těšení, a zároveň zachoval přízeň mecenášů a radních, aby viděli, že to má smysl a že to dělá dobré jméno Trutnovu. Hlavně aby byl divák spokojen a donátor viděl, že jeho peníze nejdou do stoupy, ale do smysluplných věcí.
