Kdybyste měl cenu přiřadit ke konkrétnímu filmu, který byste vybral?
Nerad bych křivdil těm ostatním, rolí se mi dostalo docela hodně. Vzpomenout musím na pana Podskalského a jeho televizní verzi Dokonalý muž, dokonalá žena. Jednou z největších poct pro mě bylo setkání se Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem.
Jejich cimrmanovský humor vám je blízký?
Velmi ho oceňuju. Je to humor s vážnou tváří, který funguje a nemusíte dělat legraci legračně. Na to jsem se jim se svým nudným ksichtem hodil a moc rád jsem se v jejich rolích objevoval.
Je u nás někdo lepší?
Dobrého humoru je samozřejmě víc. Já mám rád situační, gagový humor, jaký se objevuje ve filmu Penzion pro svobodné pány Jiřího Krejčíka. Zahrát si v něm pro mě také byla skvělá zkušenost.
Na které kolegy rád vzpomínáte?
Musel bych se vrátit až k divadlu DISK pražské divadelní fakulty, kde jsme si poprvé před lidmi vyzkoušeli, jak humor funguje, jak vše načasovat, jaký dát akcent. Všímali jsme si, jestli se živý divák směje, což je vůbec nejdůležitější test. Ve filmu už diváky nemáte, je proto dobré mít to z divadla vyzkoušené. Vzpomínám na Zdeňka Podskalského, který uměl točit skečové povídky, velmi nadsazené, groteskní, převlekové věci, což mě hrozně bavilo.
Nadchla vás v poslední době nějaká komedie?
Já jsem typ, který se rád vrací k těm osvědčeným filmům Vlasty Buriana, Jaroslava Marvana a dalších. Se základy humoru jsem se seznámil už na Moravě, když mně bylo asi 14 let. Už tehdy jsme baštili báječné komedie Charlese Chaplina, filmy s Laurelem a Hardym a další nádherné věci světového filmu.
Josef Abrhám převzal zvláštní cenu za své komediální role na festivalu filmových komedií Novoměstský hrnec smíchu. Patronkou letošního ročníku se stala Jiřina Bohdalová. (8. 6. 2014)
Mám pocit, že dělat legraci je vůbec to nejtěžší, a přitom je komedie poněkud nedoceněný žánr. Souhlasíte?
Velmi. Když máte drama, lidé se mohou rozčílit, může to být napínavé, diváka se nějak snažíte upoutat. Ale rozesmát ho je obtížnější, smích je spontánní a nedá se ošidit.
V současnosti moc netočíte. Podle čeho si vybíráte?
Materiál mě musí nějak zaujmout, ať už je to role, nebo příběh. I tak se ale člověk občas splete a vy jdete do projektu, který pak nefunguje. Anebo jste naopak překvapený, jak dobře to lidé přijmou. To je třeba příklad Vrchní, prchni!. Dnes má obrovský ohlas, a přitom když jsme film natáčeli, měli jsme docela obavu, jestli to na celý večer bude stačit. Vždyť je to o chlapovi, který okrádá lidi a pak ho zavřou, tak jakápak vlastně komedie. Jenže způsobem zpracování se příběh nesmírně obohatil. A to je ten kumšt, předem nevíte, jestli se trefíte.
Zvažoval jsem, jestli se vás na Vrchní, prchni! vůbec zeptat, abych vás neodradil. Ne všichni herci mají rádi, když se znovu a znovu musí vracet k jednomu filmu.
To ano, ale mě doteď těší a mám radost, že se film tak povedl a že se k němu lidé rádi vrací.
Jsme na akci Novoměstský hrnec smíchu. Prospívají podobné přehlídky české komedii?
Určitě. Máte tu možnost vidět výsledky několikaleté práce mnoha lidí. Je báječné, že tento festival dává příležitost, aby si diváci udělali obrázek. Něco se podaří, některé filmy dostanou cenu, jiné překvapí nebo naopak propadnou. Na jednom místě můžete vidět celou řadu pokusů a v tom je festival velmi důležitý.
V Královéhradeckém kraji jste natáčel i film Odcházení. Jak na to vzpomínáte? Jak na vás vůbec zapůsobil Václav Havel?
Bylo to pro mě životní setkání a velká čest hrát ve filmu takového dramatika a prezidenta. Na natáčení jsem v jeho přítomnosti strávil pětatřicet dní a snažil jsem se sdělit, co on chtěl. Samozřejmě to není běžný film, je velmi náročný, ale pro mě velmi důležitý.
Říkáte náročný film. Měl byste chuť pustit se do natáčení, kde byste naopak ztvárnil zase vyloženě komickou roli?
Pokud by to byl takový materiál, u kterého bych si byl jistý, že se vyplatí do rizika jít, tak určitě ano.
Řada i velmi populárních herců dnes točí seriály či telenovely, což jim je často vyčítáno. Vás to neláká?
Já byl u toho, když u nás seriály v podstatě začínaly. Nejvýraznější byla samozřejmě Nemocnice na kraji města. V jedné roli jste se najednou objevil hned v desítkách dílů, což byla velká novinka. Já si tím prošel a měl jsem štěstí, že scénárista Jaroslav Dietl byl zkušený a obratný autor, seriál měl navíc úžasné herecké obsazení. Tehdy jsem si to velmi užil. Seriály se točí dál, ale zase je to vždycky otázka kvality. Když bych dostal nabídku do seriálu, který by za tu práci stál, tak bych to přijal.
