Roman Polda má „na starosti“ 950 dětí v téměř čtyřiceti třídách i více než 70 pedagogických pracovníků. A navíc – jen s trochou nadsázky – i pět desítek ředitelů.
Před začátkem rozhovoru jste mluvil o častých výtkách, že státní školství je zaostalé a že se učí jako za Marie Terezie...
Většinou to říkají lidé, kteří tomu příliš nerozumějí. Možná mají se školou špatné zkušenosti, ale jako se změnila společnost, změnilo se i školství. Jako člověk působící přes třicet let ve školství mohu říct, že se změnilo výrazně k lepšímu.
Měli bychom s nimi co nejvíce žít, mluvit, chápat, co se v nich děje, a vycházet jim vstříc. Daleko víc než v dobách bez pandemie.
