Takový způsob rekonstrukce památek však odpovídá mezinárodní památkářské úmluvě. Kostelík svatého Mikuláše ze 17. století vyrostl ve východoslovenské Habuře, v 30. letech minulého století byl přestěhován do Jiráskových sadů v Hradci Králové a nyní prochází velkou rekonstrukcí za skoro 20 milionů korun (více o památce čtěte zde).
Problém je, že tesaři nahradili většinu modřínových šindelů, které historickou stavbu pokrývají. Kostelík tak přišel o svoji typickou černou barvu a do okolí září novotou světlého dřeva.
Podle šéfa hradeckých památkářů Jana Falty, který na velkou revitalizaci sakrální stavby dohlíží, je vše v pořádku a způsob rekonstrukce odpovídá dokumentu o autenticitě, který nastavuje kritéria posuzování jednotlivých památek a který byl v 90. letech minulého století mezinárodně přijat na konferenci v Japonsku.
„Mezi památkami po světě jsou totiž rozdíly a je potřeba je posuzovat individuálně. V Evropě je většina památek vybudována z pevných materiálů, jakými jsou kámen či cihly, které přetrvají věky. Stavby ze dřeva je však potřeba posuzovat jinak, protože dřevo věky nepřetrvá,“ vysvětluje Falta a jako příklad dává právě Japonsko, které má na svém území řadu tisíc let starých svatostánků, jejichž dřevo museli tesaři v různých obdobích postupně obměňovat.
„Stejné je to u historických lodí, u těch se také musí jednotlivé díly pravidelně měnit,“ dodává Falta.
Dřevo za dvě desetiletí ztmavne
Světlá barva modřínového dřeva, která některé obyvatele znejistěla, podle něj časem ztmavne. Do pěti let dřevo vlivem počasí zešedne a zhruba za dvacet let by mohlo mít tmavou barvu, na kterou jsou Hradečáci zvyklí.
Problémem podle památkáře nejsou ani hřebíky, kterými tesaři šindele upevnili, byť byl kostelík nejspíš v roce 1605 v Habuře postaven zcela bez nich. V 19. století, kdy prošel opravou, a v roce 1935, kdy jej rozebrali, přivezli do Hradce a znovu složili, už hřebíky použité byly.
I tak se restaurátoři společně s tesaři pokoušejí zachovat co nejvíce historických prvků. Kromě ikon a maleb, které nyní mají ve svých dílnách restaurátoři, se podařilo zachovat i vnitřní konstrukce, byť některé z nich silně poškodili škůdci.
„V báni byly některé kříže napadeny tak, že už neměly dostatečnou nosnost. Podařilo se to vyřešit tak, že jsme je podepřeli trámem,“ popisuje Falta.
Díky odstranění rozpadajících se šindelů se památkářům podařilo objevit i nové ručně malované trámy, o kterých nevěděli. Ty si zdokumentovali, zakonzervovali a překryli novým materiálem.
„Práce tesařů je příkladná“
Nové šindele na kostelíku budou podle Falty lepší, než byly ty, které tesaři na svatostánek připevnili ve 30. letech, kdy prošel opravou. „Práce tesařů je příkladná. Původní šindele byly z velké části řezané, nyní je opracovávají ručně, což je šetrnější metoda, díky níž je dřevo méně náchylnější k degeneraci,“ říká hlavní památkář.
Dřevo ošetřovali odborníci už na jaře, kdy objekt zabalili do speciální fólie a naháněli do něj až 75 stupňů Celsia teplý vzduch, který měl zahubit dřevokazný hmyz (více čtěte zde). Až 400 let staré trámy totiž byly plné nejrůznějších škůdců.
I když kostelík nyní vypadá už hotový, jeho opravy budou pokračovat až do konce roku 2018, protože spousta práce rukama restaurátorů je potřeba udělat ještě v interiérech. Řadu ikon restauruje ve svém ateliéru Miroslav Koželuh.
„Díla, která byla nějakým způsobem napadená, jsme nechali ozářit na specializovaném pracovišti v Roztokách u Prahy. Ta, která byla v pořádku, se pouze petrifikovala, dřevěnou hmotu jsme tedy napouštěli umělou pryskyřicí. Z 90 procent však ikony byly ve velmi dobrém stavu,“ říká Koželuh, který se ikony snaží restaurovat za použití co nejvíce původních materiálů.
„Všechny analýzy jsme si nechali udělat v laboratoři Národního technického muzea, kde zjistili, jaká byla použita pojidla či pigmenty. Já prosazuji klasické materiály, staletími vyzkoušené, například vaječnou emulzi s příměsemi proti plísním. Barvy si míchám sám,“ dodává restaurátor.
Rekonstrukce kostelíku má stát 15 až 20 milionů korun. Kromě nového opláštění a restaurování ikon dostane také hromosvod, požární a zabezpečovací systém a hasicí zařízení.
