Viktor Goliáš z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který se zabývá výzkumem radioaktivních minerálních vod po celém Česku už řadu let, přikládá měřicí přístroj k tůni s ledovou vodou. Pípání signalizuje radioaktivitu.
„Není cítit ani vidět, bez přístrojů ji neodhalíte. Měřím beta a gama aktivitu produktů radonu, které vznikají při pomalém průtoku vody. Slyšíte, že radioaktivita tady skutečně je, ale můžete být v klidu, není to zdraví škodlivé. Oproti hodnotám v Černobylu jsou tyto zanedbatelné. K pramenům svatého Vojtěcha jezdíme už roky, protože se o nich příliš neví. I přesto, že to na počátku 50. let zkoumali. Tehdejší dokumentace se však ztratila,“ říká Viktor Goliáš v lese, kde jsou patrné několik metrů dlouhé rýhy, jež vedou šikmo k potoku.
V letech 1950 a 1951 je vybudovali prospektoři ve službách komunistického režimu, kteří lokalitu zkoumali za přísného utajení. Podle geologických podmínek předpokládali přinejmenším srovnatelná ložiska uranu, jako byla v Jáchymově. Nakonec se ukázalo, že zásoby nebudou takové, aby se těžba vyplatila.
„Uranu tady bylo málo, vytěžili ho asi jen 15 kilogramů, což je nic. Měli lepší lokality. Co je ale důležité, objevila se první zmínka o radioaktivním prameni. Ta však na dlouhé roky zapadla, protože průzkum byl tajný. Začali jsme to tady zkoumat až v roce 2008,“ pokračuje Viktor Goliáš.
Hluboká díra je zčásti zatopená vodou, vede do ní rezavá trubka. Je to zhroucená průzkumná šachtu z 50. let, jíž se bylo možné dostat do hloubky 25 metrů.
„Radioaktivita v prameni dosahuje srovnatelných hodnot jako voda, která se využívá třeba při vyhledávaných terapiích v lázních v Jáchymově,“ přidává se Jakub Plášil z Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky.
Pod povrchem je puklinový systém
I ze dna mnohem menší tůně, která je od šachty vzdálená několik desítek metrů, vyvěrá radioaktivní voda. V lese, ve kterém je radon dokonce rozptýlen ve vzduchu, vědci bádají, jakým mechanismem a jakými procesy k tomu dochází.
„Zjišťujeme, kudy voda teče pod zemí a kde dochází k obohacení radonem. Je tu puklinový systém. Kolega, zkušený hydrogeolog, před lety tamhle nalil do dolíku kýble vody s rozpuštěným chloridem sodným a čekali jsme, v kterém prameni se objeví. Asi po šesti hodinách se zbarvená voda objevila právě tady v té tůni. Urazila přes 25 metrů. To znamená, že jsme našli cestu puklinovou zónou,“ vysvětluje studentka Lenka Hrušková, která píše disertační práci na téma radioaktivní vody.
Radioaktivní voda
|
Prameny sv. Vojtěcha jsou unikátní tím, že k radioaktivování vyvěrající vody dochází téměř až na povrchu. „To není příliš obvyklé. Doslova si můžeme sáhnout na místo, kde k aktivaci vody radonem dochází. V Krkonoších je to určitě jediný pramen a na území České republiky víme jen o dalších dvou,“ vysvětluje Goliáš.
Jméno prameniště získalo před devíti lety podle světce a osobnosti česko-polských dějin na počest spolupráce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Vratislavské polytechniky. V nedalekých Kowarech na polské straně bylo po válce uranové ložisko největší nejen v Krkonoších, ale i v celém Polsku. Do konce 50. let se vytěžilo na 400 tun a od 60. do konce 80. let tam fungovalo sanatorium, kde pacienti v opuštěné štole inhalovali radon v ovzduší. Podle vědců jsou Kowary a Horní Malá Úpa z geologického hlediska jedno území.
„Prameniště sv. Vojtěcha zkoumáme i proto, aby někdy mohla být léčivá voda k užitku. Nemyslím si, že by tady vyrostly koupele, ale dovedu si představit, že by sem lidé občas zašli jako do přírodních lázní. Už teď si mohou smočit nohy v tůni, pít vodu z pramenů, posedět na lavičkách a nasávat kouzelnou atmosféru,“ říká Viktor Goliáš.
„Výzkum tady beru jako terapii. Jsme v přírodě, piju radioaktivní vodu, dýchám vzduch smíšený s rozptýleným radonem. Než jdu spát, dám si lázeň v jezírku s radioaktivní vodou. Je to úžasné místo, lék na duši,“ usmívá se Jakub Plášil.
