Plicní embolie každoročně jen v Evropě zabije stokrát víc lidí než AIDS a desetkát víc než dopravní nehody. Po srdečním infarktu a mozkové mrtvici je třetí nejčastější příčinou úmrtí na onemocnění srdce a cév.
Specialista se světovým renomé na embolii je náměstek ředitele hradecké fakultní nemocnice Jaroslav Malý. Lékař, který v říjnu bude kandidovat do Senátu, je jedním z koordinátorů studie Endorse, které se zúčastnily kapacity z 35 států světa.
Plicní embolieŽivot ohrožující onemocnění, při kterém dochází k náhlé obstrukci plicnice (hlavní tepna přivádějící krev do plic), nebo některé z jejích větví, především krevní sraženinou. Pravděpodobnost vzniku trombo-embolické nemoci výrazně zvyšuje omezení hybnosti končetin, ke kterému dochází například po operacích a úrazech, v těhotenství, při cestování na delší vzdálenosti a u obézních lidí. Významný vliv mají poruchy krevní srážlivosti, ať už dědičné nebo získané. Krevní srážlivost může být zvýšena i užíváním hormonální antikoncepce. |
Kromě toho, že expertiza mapovala výskyt, příčinu a okolnosti vzniku plicní embolie, měla navíc zjistit, jak jsou na tuto nemoc připraveni lékaři a nemocnice.
„Onemocnění může přicházet náhle, bez předchozího varování a v anglické literatuře se mu proto přezdívá silent killer neboli tichý zabíják. Na možnost vzniku plicní embolie se musí myslet v rizikových situacích, a proto je nutné této nemoci předcházet,“ říká lékař, který za svou práci získal několik ocenění.
„Hradec Králové je místem, kde se každoročně konají konference s mezinárodní účastí o možnostech prevence žilní trombózy a plicní embolie a tyto konference jsou podkladem pro vznik celonárodních doporučení,“ vysvětluje.
Stokrát víc úmrtí než na AIDS. Ta statistika zní až děsivě...
Počet úmrtí je i pro mě překvapivý. V západní Evropě umírá na plicní embolii 500 až 600 tisíc lidí ročně. Když bych měl přidat další srovnání, třeba na rakovinu prostaty umírá ročně v evropských státech kolem 70 tisíc mužů a na rakovinu prsu asi 80 tisíc žen. A přitom se o této nemoci moc nemluví.
Pro koho je nemoc hrozbou?
Plicní embolií trpí hlavně lidé, kteří mají závažné rizikové faktory. Léčba je sice velmi důležitá, ale důležitější je této nemoci předcházet, tedy vytvořit takový soubor opatření, aby se riziko výrazně snížilo. Je to podobné jako při prevenci srdečního infarktu. Jestliže dokážeme omezit choroby a stavy, jako jsou vysoký tlak, kouření, cukrovka a obezita, tak to znamená snížení četnosti této nemoci.
Jaké jsou ty rizikové faktory?
U plicní embolie se dají rozdělit podle závažnosti do tří kategorií. Mezi velmi závažná rizika patří například stavy po operacích a úrazech končetin, výměna kyčelního a kolenního kloubu, těžké břišní operace nebo zlomeniny dlouhých kostí na dolních končetinách. Kdyby v těchto situacích lékaři nepřistoupili k preventivním opatřením, byla by tu poměrně velká hrozba, že embolii pacient dostane. Při těžkém průběhu pak na ni může zemřít.
To jsou všechna rizika?
Do druhé rizikové skupiny patří nemocní s nádorovým onemocněním, chemoterapií, ženy užívající hormonální antikoncepci, či nemocní s vrozenými genetickými poruchami krevního srážení. Méně významnou hrozbou je také obezita, kouření nebo takzvaná „nemoc ekonomické třídy“.
Ta souvisí s cestováním, že?
Ano. Pokud se totiž přidají ještě další faktory, můžete embolii dostat i po dlouhém letu v letadle, kdy na delší dobu znehybníte končetiny. Pojem nemoc ekonomické třídy vznikl v roce 1977, kdy se u cestujících na velkých letištích v Paříži a Londýně objevila náhlá úmrtí na plicní embolii. Větší výskyt byl také za války při bombardování Londýna, kdy lidé seděli schoulení dlouhé hodiny v krytech. Když lidí sedí v letadle, nepoužívají svalovou pumpu, která nám při chůzi pomáhá čerpat krev zpět směrem k srdci. Při sezení také dochází k otlaku cév v podkolenní jamce o hranu sedadla a krev také špatně proudí. Lidé jsou navíc v suchém vzduchu, dají si kávu nebo alkohol, což vede k dehydrataci, která je sama o sobě také riziková.
Měli by tedy mít cestující důvod k obavám?
Není třeba dělat z cestování strašáka. Při letu do Frankfurtu zdravému člověku riziko nehrozí, riziko vzniká až při delších než šestihodinových letech a navíc to musí být člověk, který k tomu má ještě další dispozice. Samotné šestihodinové sezení téměř jistě plicní embolii nevyvolá. Pokud poletíte déle, je potřeba dodržovat určitá pravidla.
A zřejmě i cvičit, ne?
Když už se nemůžete projít, je potřeba zvedat špičku chodidla a povolit nohu v kotníku. Riziko ale existuje i v autobuse a dalších prostředcích. Měl jsem pacienta, který cestoval dvanáct hodin vlakem do Ruska a přijel tam s embolií.
Jaká je úspěšnost léčby?
Závisí na velikosti postižení. Nemocnému se podávají léky, které ředí krev. Léčba je v České republice na nejvyšší úrovni.
