Noc z 22. na 23. července 1998 si bude tehdejší starosta Kounova v Orlických horách Zdeněk Šritr pamatovat celý život. „Stačí, když liják tluče na střešní okna, když přijde větší bouřka, a nervy začnou znovu pracovat a obhlížíme, co se děje s potokem. Protipovodňovým opatřením se ženou sice věříme, ale stejně strach přetrvává. Od povodně už jsme zažili pět větších vod, kdy voda vystoupala do 80 procent koryta. Zatím je to dobré,“ vypráví.
Bývalému starostovi tehdy vytopila voda dva domy. Před dvaceti lety bydlel přímo na břehu Hluckého potoka, který se o několik set metrů níž vlévá do Dědiny.
„Dům, kde jsme byli té noci, jsem prodal. Teď bydlíme trochu výš proti toku a i dál od potoka. Ale na takovou hrůzu nezapomenete,“ říká.
Kounov překřtila média na české Troubky podle obce, kterou rok předtím zničila velká voda na Moravě. Škody v horské vesničce vystoupaly na sto milionů korun. Zničeny byly desítky domů, jeden zmizel nadobro, několik lidí se odstěhovalo.
Teprve po povodni pořídil první telefon
Kounov musel znovu stavět 12 mostů. Některé nejsou dodnes dokončeny a chybí jim kolaudace.
„Jsou to kosmetické vady. Nové mosty by už velkou vodu měly přestát. Byla to šeredná událost, ale na druhou stranu odstartovala proces obnovy. Podařilo se postavit vodovod i kanalizaci. Po povodni byla ruka státu otevřená,“ připomíná Zdeněk Šritr.
Lesy České republiky vybudovaly na potocích retenční přehrádky a o rychlém vzestupu hladiny potoků nad obcí má místní varovat textovými zprávami výstražný systém.
„Problém je, že tady není dobrý signál a ještě se při dešti zhorší. Nevím, jestli by to vůbec zafungovalo,“ podotýká Šritr, který si teprve po povodni pořídil první telefon.
Dvacet let staré události připomíná v Kounově malý kamenný pomníček. Místní si živelnou katastrofu o víkendu připomněli mší v místní kapli.
Povodně 1998
|
Opravit se musela i koryta potoků a řek. O horní části toků se starají Lesy České republiky. Státní podnik dal do oprav a protipovodňových opatření 104 milionů korun.
„Po povodni jsme udělali řadu opatření, jako jsou přehrážky a různé stupně a opevnění koryt toků. Výstavba trvala do roku 2011. Dnes ve spolupráci s obcemi objekty nadále udržujeme,“ říká mluvčí Lesů Eva Jouklová.
Obce opravily cesty, chodníky i kanalizaci
Soustavy malých nádrží mají nejen zadržet vodu, ale také zachytit splavený materiál, který by mohl ucpat koryta pod mosty, jak se to před dvaceti lety stalo třeba v Cháborech. Tamní most nepřežil a zbyla po něm jen obří díra v silnici první třídy mezi Rychnovem nad Kněžnou a Dobruškou.
„Nový most je už dost široký, je dobře udělaný a velkou vodu už by měl přežít. Ten starý se, jak šly s povodní klády, ucpal a tlak vody nevydržel,“ vzpomíná Antonín Novotný, starosta Podbřezí, pod které část Chábor patří. „Pravda je, že za mostem to nechali zarůst olšemi hustě tak, že voda neměla kam odtéct. Původně tam byly louky,“ dodává.
Také v Podbřezí a jeho místních částech není po povodni ani stopy.
„Museli jsme opravovat cesty, chodníky, čistili jsme louky, zničená byla i kanalizace a vodovod. Je pravda, že se po povodni podařilo vybudovat nové chodníky a cesty. Opraveny máme také židovský hřbitov a splav u něj,“ snaží se Novotný najít něco dobrého na povodni, která se Orlickými horami i podhůřím prohnala před 20 lety.
Ochrana dolního toku Dědiny stále chybí
Ochrany se ani dvacet let po ničivé povodni nedočkaly obce na dolním toku řeky Dědiny Dobruška, České Meziříčí či Třebechovice. Mělčanský poldr sice získal územní rozhodnutí, jenže přišlo další odvolání.
„Povodí Labe připravuje stavbu už 17 let. Po složitých jednáních s ochránci přírody se našlo kompromisní řešení, které zaručuje migrační průchodnost vodního díla. Na konci května dostala stavba územní rozhodnutí, které však doposud nenabylo právní moci,“ sděluje za Povodí Labe Hana Bendová.
První místem, které by hráz ochránila, je sedmitisícová Dobruška. Její nezávislý starosta Petr Lžíčař si události z roku 1998 dobře pamatuje. „Škody byly veliké, spláchlo to vše od Mělčan přes dolní část Dobrušky i celé Pulice. Vyplaveny byly rodinné domy i několik velkých firem u nás ve městě,“ říká.
Proto mu vadí, že protipovodňová ochrana dodnes není. „Nebezpečí stále trvá. Za dvacet let se nestihlo připravit skoro nic. Myslím si, že je to chyba celého systému, jak se u nás schvalují stavby,“ stěžuje si.
