„Malování na sklo byla populární technika od 18. století nejen na území Kladska, ale i na české straně. V Lasówce v Orlických horách působila sklářská huť, kde vyráběli okenní sklo a jeho zbytky vyhazovali. Místní lidé si je brali a malovali na ně. Jejich obrázky mají typickou červenou a modrou barvenost a poznají se i podle stylizovaných květin,“ vysvětluje historička umění Joanna Jakubowicz z Muzea Kladska.
Obrázky se malují na rub skla, napřed kontury a detaily, pak všechny další vrstvy. Zdá se to jednoduché, ale kdekoho u toho potrápilo přemýšlení, v jakých krocích postupovat. Spěchat se příliš nedalo, každá vrstva musí uschnout, aby se pod další barvou nerozmazala.
Nataša Zemková má praxi v malování vánočních ozdob, kterou uplatnila i při podmalbě na sklo.
Hlavně ženy se přišly učit podmalbu na skle v Náchodě.
Někdo si maloval úplně moderně, jiní se drželi původních lidových vzorů ze soukromé sbírky obrázků z Lasówky.
„Já jsem z téhle techniky nadšená, ale na obrázek se podívám, až bude úplně hotový. Tady mohu zúročit, že jsem dříve pracovala ve Vánočních ozdobách na Královédvorsku. Malování je můj velký koníček, vyrábím také zvonečky s vánočními motivy nebo dřevěná velikonoční vajíčka,“ říká nad svým obrázkem s madonou a Ježíškem Nataša Zemková z Mladých Buků.
Nad skleněnými tabulkami je chvílemi úplné ticho, jak se všichni soustředí. Hotové obrázky se hned rámují. „Doma to určitě zkusím také temperami, manžel mi nařeže sklo,“ plánuje Marika Tetřevová z Křinic, která se věnuje drátkování, plete hračky a je členkou Cechu panen rukodělných.
Výtvarná dílna přilákala asi dvacet účastníků, přijely hlavně učitelky a výtvarnice z domů dětí i jeden muž, amatérský malíř. Polští pořadatelé, kteří dílny organizují v projektu Společný čas podpořeném Evropskou unií, jim zdarma poskytli sklo, šablony, kvašové barvy i všechno vybavení.
Poláci sklo představují na svých výstavách a s dílnami chtějí pokračovat i dál.
„Vybrali jsme podmalby na skle, protože tím se dřív zabývali němečtí obyvatelé v kladském hrabství i lidé na české straně Orlických hor. Před druhou světovou válkou působili velcí sběratelé těchto obrázků v Krkonoších i Kladsku, ale mnohé se ztratilo. Museli jsme sami nastudovat literaturu a tuto techniku zkoušet, abychom vybrali správné barvy a populární motivy. K typickým světcům tu patřily madony z Vambeřic, Králík, Mezihoří i třeba svatý Václav,“ popisuje Joanna Jakubowicz.
Na české straně se podmalby na skle šířily z výrobních středisek kolem Nového Boru, Harrachova či Vrchlabí.
Ve východních Čechách se dílny nacházely v Broumově, Králíkách a Deštném v Orlických horách, za hranicemi také v obci Kaiserwalde, což je dnešní Lasówka. Odborníci označují tamní podmalby jako slezské, protože nesly ještě silný otisk svého tvůrce. Časem se totiž svaté obrázky vyráběly v dílnách sériově, pomáhalo s nimi více lidí i děti.
