Není vyloučeno, že za několik let bude vesnice dalším významným cílem turistů. Obec totiž ukrývá legendární klášter Svaté Pole, který v roce 1420 vyplenili husité.
„Před rokem jsme podali žádost na ministerstvo kultury o zapsání pahorku ve vesnici mezi kulturní památky. Zatím se nic neděje. Tato lokalita si ale ochranu zasluhuje. Zdá se, že z větší části zastavěný pahorek s největší pravděpodobností stále ukrývá neporušenou dispozici původního kláštera, která se objevuje při všech výkopech,“ upozorňuje archeoložka Martina Beková.
Místo je unikátní z toho důvodu, že po zániku kláštera už nikdy nedoznalo takového stavebního rozvoje jako ve středověku a základy staveb nebyly nenávratně zničeny. Archeologové věří, že jsou teprve na začátku velkých objevů.
Klášter obklopovaly domy
Klášter Svaté Pole nepatřil k největším ani k nejbohatším v Královéhradeckém kraji, ale významný pro okolí nepochybně byl, a to hlavně pro kolonizaci Podorlicka. V době svého největšího rozkvětu na počátku 14. století byl obehnán kamennou zdí, na nejvyšším místě byl kostel, ke kterému přiléhaly kamenné budovy, jež tvořily typický rajský dvůr.
Kolem archeologové narážejí na drobná hospodářská stavení, což dokazuje, že měl masivní zázemí v okolí. V minulosti to vědci přitom kvůli často zaplavované nivě řeky Dědiny vylučovali.
„O podobě samotného kláštera jsme představu měli, ale donedávna jsme netušili nic o tom, jak mohutné bylo jeho zázemí. Mysleli jsme, že do nivy řeky Dědiny nešlo, ale poslední objevy nám tento názor poopravily. Třeba loni na podzim jsme objevili zemědělskou usedlost, která k pahorku těsně přiléhala. Šlo o poměrně honosný dům – částečně kamenný, s chlévy, obytnou místností, a dokonce byl vytápěn pecí z cihlových tvarovek,“ říká Beková, když dohlíží na brigádníky, kteří u statku v mělké jámě čistí hrubě opracované kameny z opuky. Je to zatím jen začátek posledního ze série výzkumů v nenápadné archeologické lokalitě.
Beková sleduje výkopové práce v obci už 20 let, ale až v posledních sedmi letech se jí podařilo narazit na unikátní nálezy, které mění pohled na historii místa. Je přitom nanejvýš pravděpodobné, že některé starší stavební práce řadu nálezů nenávratně zničily.
Týmu Bekové se přesto v poslední době daří. Zásadním objevem z poslední doby je pohřebiště z období 10. až 12. století, které cisterciáckému klášteru založenému v roce 1272 předcházelo a bylo v jeho obvodu.
Jaký byl osud mnichů?
„To nás vede k myšlence, že tam už v té době existovala misie jiného řádu, zřejmě benediktinů, která cisterciáckému klášteru předcházela. Už v 19. století se tato teorie vyskytla, tehdy mohla ještě přetrvávat nějaká ústní tradice. Kromě toho se v 19. století ve vesnici hodně stavělo a zbytky kláštera se nacházely na každém kroku. Dokonce tehdy objevili schodiště, na kterém prý byla kostra mnicha s váčkem peněz,“ uvádí Beková.
O tragickém zániku svědčí řada nálezů: třeba kosterní pozůstatky několika lidí ve vrstvě plné uhlíků, spálené omítky a keramiky. Podle jedné z hypotéz může jít o mnichy zavražděné husity. To, že zde husité v roce 1420 povraždili stovky mnichů, je však podle vědců jen legendou.
Nalezené kování gotických dveří.
„Klášter svojí rozlohou patřil k těm menším a mohlo v něm žít maximálně dvacet mnichů. Více lidí však žilo v okolí a zajišťovali zázemí,“ upozorňuje Beková.
Se zánikem kláštera zřejmě souvisí i část středověké papežské buly, která s největší pravděpodobností pocházela ze zdejší knihovny. Nedávno ji na poli u vesnice našel amatérský archeolog. Byla to olověná pečeť o průměru větším než padesátikoruna a potvrzovala pravost listiny, kterou vydal papež Inocenc VII., jenž zastával papežský úřad na počátku 15. století.
„Nebýt husitských válek, není vyloučeno, že by krajina v okolí vypadala jinak. Asi by byla podstatně více osídlena. Bylo to vlastně městečko, které ale postupně zaniklo a dnes je to nevelká vesnice. Vzhledem k tomu, že tu historicky scházelo centrum městského typu, můžeme předpokládat, že by tu město mohlo vzniknout. Husitské války slibnému rozvoji oblasti zasadily ránu, ze které se už nevzpamatovala. Poslední kapkou byla třicetiletá válka, protože v okolí víme o několika zaniklých středověkých vesnicích,“ říká Beková.
Archeoložka Martina Beková upozorňuje na původní části staveb zaniklého kláštera.
Části klenebních žeber, ostění, portálů vyrobených před 800 lety z kvalitního pískovce jsou v Klášteře nad Dědinou dodnes součástí mnoha chalup a domů. Dávno zaniklý klášter doslova prorůstá vesnicí. Nejlépe je to vidět na renesančním kostele Svatého Jana Křtitele, v jehož zdech jsou patrné části ze zaniklého kláštera. Beková upozorňuje hlavně na kameny ve zdi, které jsou větší, tvrdší a hlavně opracovanější.
„Při stavbě kostela využili stavební materiál, který pocházel ze zaniklého kláštera, ostatně jako u většiny starších budov v obci. Ze sutin vybrali větší lomový kámen a z toho stavěli. Zbytek rozvezli,“ dodává badatelka.
Po zániku kláštera bylo několik desetiletí místo pusté, poté v části areálu vznikla tvrz, která zřejmě využila zničených budov. Až později vyrostla nová vesnice s kostelem.
