Zatímco výsledky oprav v exteriéru si mohli lidé prohlížet už od jara, dovnitř se poprvé podívali v pátek. Už před desátou hodinou dopoledne se před muzeem utvořila fronta návštěvníků, kteří čekali na zahájení provozu.
„Nenechal jsem si ujít ten moment, abych nestál u dveří muzea. Ze zájmu mám obrovskou radost, ale zároveň se trochu bojím, aby mi lidé nevyčítali, že muzeum není otevřené celé,“ přiznal ředitel muzea Petr Grulich.
Lidé obdivovali opravená okna a dveře, obnovené vitráže nebo omítky, jimž se místo novodobé bílé výmalby vrátily původní barvy.
„Sádrové reliéfy ve veřejných prostorách a na chodbách jsou dokonce dvoubarevné, což zvýrazňuje jejich plasticitu. Interiér tím vypadá daleko věrněji,“ upozornil šéf odboru památkové péče hradeckého magistrátu Jan Falta.
„Tohleto je nádherný. Ještě se těším, až se dostanu do kopule, až bude možnost, abych se podíval na Hradec,“ neskrýval obdiv Karel Souček, kterého zamrzelo, že výstup na terasu na střeše muzea je pouze některé dny v týdnu a na objednání.
„Já jsem budovu znala jen zvenku. Když jsem začala jezdit do Hradce, zrovna začala rekonstrukce, takže jsem se těšila, jak vypadá uvnitř,“ přiznala Eva z Náchoda.
„Řekla bych, že budova je hezčí. Na pohled je to příjemnější, takové víc světlé, více přirozené,“ souhlasila Michaela.
Část budovy je zatím příliš vlhká a musí vysychat
Lidé se však nyní dostanou zhruba jen do poloviny objektu. Oprava muzea za 74,5 milionu korun bez daně je sice hotová, avšak v suterénu dál pokračují technologické procesy. Po rekonstrukci je tam stále příliš vysoká vlhkost a je proto třeba, aby interiér řádně vyschl. To bude trvat nejspíš až do jara.
Kvůli tomu se lidé nedostanou do nově upraveného takzvaného kumbálu, kde muzeum počítá s komornějšími krátkodobými výstavami. Prostor má jako první obsadit klub konkretistů s výstavou o Josefu Gočárovi. Návštěvníci se nepodívají ani do lapidária, malého a hlavního výstavního sálu. Do nich nyní muzejníci svážejí předměty pro chystanou výstavu o východočeské gotice.
„Sály jsou určené pro aklimatizaci sbírkových předmětů. V muzeu je vlhkost kolem 50 procent, ale v kostelech až 90 procent. Kdybychom ty předměty nenechali v řízeném prostředí, kde se bude vlhkost postupně upravovat, znehodnotily by se,“ vysvětlil ředitel.
Výstavy jsou náhradou za expozici o městě
K dispozici zatím není ani chystaná stálá expozice o historii Hradce Králové. Muzeum sice připravilo dokumentaci, ale postavit ji kvůli evropské dotaci musí město. Tomu se však už dvakrát nepodařilo vysoutěžit dodavatele a nyní pořádá takzvané předběžné tržní konzultace, aby se se zájemci o zakázku dohodlo na úpravě podmínek.
Muzeum tak v expozičních sálech uspořádalo alespoň dočasné výstavy. V jednom je výstava Operace Barium o československém paravýsadku, který seskočil v roce 1944 nedaleko Opatovic nad Labem, ve druhém výstava Okolo Hradce, která připomíná cyklistickou minulost města i regionu v 19. století a první polovině 20. století.
Další tři výstavy připomínají 80 let přírodovědeckého oddělení muzea, nedávný nález unikátní ptačí sekery z raného středověku a také události z listopadu 1989. Výstava ´KDO, když ne my, KDY, když ne teď´ zachycuje na fotografiích revoluční události v Hradci Králové i dalších městech kraje. Lidé ji najdou až v nejvyšším patře budovy.
„Měla by tu být nějaká upoutávka, aby se to zdůraznilo. Kvůli těm mladým by bylo bývalo lepší, kdyby to bylo víc na ráně,“ kritizoval poněkud zapadlé umístění Jan Musil, podle kterého je připomínka tehdejších událostí nyní důležitější než kdy dříve.
„Mě zaujalo Barium. To jsem vůbec nevěděla, že tady taková akce probíhala,“ sdělila Vlaďka Hradilová.
