Vstup do štoly ve stráni zarostlé lesem chrání mříž. Vede hluboko a zevnitř přichází chlad. Takových děr v zemi je v údolí říčky Čistá v Černém dole, které se táhne severně od stejnojmenného městečka nedaleko Vrchlabí, celá řada. Nacházíme se v lokalitě Berghaus, ve které jsou na rozloze asi 300 krát 500 metrů pozůstatky historické těžby doslova na každém kroku.
„Vůbec jsme tady důlní dílo nepředpokládali. Vlezli jsme mezi kořeny do malé díry, která byla vlastně liščím doupětem. Když jsme se jím protáhli strmě dolů, čekalo nás překvapení. Mysleli jsme, že se dostaneme do nějaké menší dutiny, ale ta liška se prohrabala až do důlního díla. Proto této štole říkáme Liška,“ říká speleolog a krkonošský jeskyňář Radko Tásler, který na horním toku Čisté bádá s partou dalších nadšenců přes tři desetiletí. Jejich objevy jen v lokalitě Berghaus by vydaly na knihu.
„Když jsme se dostali dál, narazili jsme na prostory s krasovou modelací, kde po činnosti horníků nebylo ani památky. I když je to důlní dílo, vypadalo to tam jako v nějaké jeskyni,“ říká Tásler.
Kromě zlata zřejmě těžili i stříbro a měď
Černým dolem se nazývá úzké údolí říčky Čistá, a to od soutoku se Smrčinovým potokem. Táhne se severním směrem v délce asi pěti kilometrů. Celá oblast je proslulá důlní činností, která začala nejpozději ve 14. století.
„Šli hlavně po červených žílách, které byly se zlatem. Zlato se tady vyskytovalo na rozdíl od nejvýchodnější části Krkonoš v pravých žilách.Na Berghausu se nám ale nepotvrdilo, je možné, že ho všechno vybrali. Víme, že v minulosti v okolí těžili i stříbrnou rudu, ale ani o tom nemáme důkazy. Důlní díla jsou tady sice menší než v nedalekém městečku Černý Důl, ale pro nás přístupnější, protože oblast není zastavěná. Je tu stále co objevovat. Předpokládáme, že na Berghausu těžili kromě zlata, stříbra, mědi i arzenové či železné rudy. Problém je v tom, že v polovině 20. století při uranovém průzkumu hodně stařin, tedy historických důlních děl, zničili,“ pokračuje Tásler.
Centrem hornictví bylo městečko Schwarzental (Černý Důl) v nejjižnější části údolí, o kterém jsou první zmínky z 16. století. Těžilo se tam hlavně zlato a nejznámějším dolem byla štola Kryštof. Zlaté doly ale zřejmě existovaly mnohem dříve. Pravděpodobně už ve 14. století je měla za úkol střežit tvrz Antoniusburg, jinak také Purkhybl. V oblasti se ale už tehdy těžily i další rudy: železné, stříbrné nebo měděné.
Postupně se důlní činnost šířila dál proti proudu říčky Čistá, tedy do míst, kde se zrovna nacházíme. „Paradoxně hodně víme o těžbě přímo v obci, a to i přesto, že jsme se do podzemí nedostali. Existují totiž zmínky v archivech. Na Berghausu je to přesně naopak. Tady víme relativně hodně o geologii, o podzemí, ale téměř nic o historii. K těžbě v samotném údolí totiž žádné psané historické dokumenty nenajdete,“ vysvětluje Tásler.
Zlatá éra báňského podnikatele a utajený průzkum uranu
Za zlatou éru hornictví v údolí Čisté a jejích přítoků je považována éra báňského podnikatele a nejvyššího horního hejtmana Českého království Kryštofa z Gendorfu a jeho dcery Eustachie. Šlo o období od poloviny 16. do 17. století. V té době připomínala celá oblast měsíční krajinu. Hornická činnost změnila krkonošskou divočinu k nepoznání.
Dnes je obtížné si ve staletém lese něco podobného představit. Poté, co Vrchlabské panství roku 1635 získali Morzinové, byla hornická činnost postupně utlumována. Nakonec selhaly i pozdější pokusy obnovy těžby zlata v 18. a 19. století.
Samostatnou kapitolou je přísně utajený průzkum uranových ložisek v 50. letech 20. století. Na průzkum ložiska strategické suroviny v Černém dole dohlíželi přímo na místě sovětští poradci, aby mělo vedení v Moskvě detailní informace. Kolik lidí na uranovém průzkumu pracovalo, se neví, ale určitě to nebyli vězni, jako třeba při těžbě uranu v Jáchymově. Naopak šlo o nadstandardně placené horníky.
Odhaduje se, že na průzkumu se podílely desítky lidí. První práce začaly v údolí Čisté v roce 1951. Abychom si udělali lepší představu o sice krátké, ale o to zajímavější éře hornictví v Černém dole, musíme do nedalekého údolí Srnčího potoka, takzvaného Železného dolu, kde je zavalená štola, ze které vytéká voda. Jméno Železný důl opět odkazuje na důlní činnost, snad už v 16. století se tam těžila železná ruda.
V podzemí proud vody sílil, až bojovali o holý život
„Jedna průzkumná štola byla ražena přímo v obci od nynějšího parkoviště u vleků. Všechna ostatní průzkumná důlní díla z této doby jsou ale na lokalitě Berghaus. Vznikly skoro čtyři kilometry důlních chodeb a následně z podzemí odvrtali 294 metrů důlních vrtů. Zároveň byla vyhloubena osmdesátimetrová šachta, která měla být propojena se štolou raženou odtud ze Železného dolu. A tady vznikl problém,“ uvádí Tásler, když míříme k ústí štoly, která na jaře roku 1957 všechny naděje na těžbu uranu pohřbila.
„V hloubce 150 metrů měla šachta odvodnit celý komplex štol na Berghausu na druhé straně hřebene. V hloubené šachtě byly totiž silné přítoky podzemních vod, šachta se stále zatápěla. V roce 1954 bylo hloubení šachty právě pro problémy s vodou zastaveno. Bylo to varování, kterého ale nedbali. Zřejmě spěchali. Štolu odtud ze Železného dolu vesele razili dál bez předvrtávání a sledování přítoků,“ říká Tásler.
Vstupu do štoly brání kromě kamenů i ocelová mříž. Potok, který mezi kameny vytéká ven, je připomínkou toho, co se tady 25. dubna 1957 odehrálo. Masivní průval důlních, mírně radioaktivních teplých vod málem způsobil katastrofu.
„Podařilo se mi ještě zaznamenat vzpomínky jednoho z pamětníků, který tehdy v podzemí pracoval. Bylo jich tam dvanáct. Popisoval, jak v podzemí proud vody sílil, až bojovali o holý život. To, že nikdo z nich nezahynul, považovali za zázrak. Prý je zachránilo to, že se voda zarazila o lokomotivu a důlní vozíky, které vytvořily v podzemí na chvíli hráz. Voda je pak vyvrhla ven. Ani nevěděli, jak se ze štoly dostali,“ říká Tásler.
Bahnitá voda vytékala po neštěstí v podzemí ven celý den a kalný proud dokonce způsobil škody ve výrobě v továrnách závislých na vodě až v Hostinném. Ohrožen byl i provoz známých Janských Lázní nedaleko odtud. „Už předtím museli tušit, že těžba uranových rud se tady nevyplatí. Tenhle průšvih byl ale poslední kapkou. Zanedlouho potom odsud odešli s nepořízenou. Štolu se ani nepodařilo dokončit, dosahuje délky dvanácti set metrů,“ říká Tásler.
Černý důl nemá z hlediska historie důlní činnosti v Krkonoších obdoby. Společně s Obřím dolem je i geologicky nejpestřejším místem hor. Krkonoše včetně Černého dolu všechna své tajemství zdaleka nevydaly.
„Před několika týdny jsme objevili zcela neznámé důlní dílo, které z historického hlediska nemá obdoby. Více nemohu zatím prozradit, ani jestli to bylo v Černém dole. S průzkumem jsme na počátku, ale jsem si už teď jistý, že to bude hodně zajímavé,“ dodává tajemně Radko Tásler.
