Když se po prvním jarním dnu obyvatelé Hořic zapojili do sportovní výzvy 21 Challenge a pěšky, na kole či během začali zdolávat metu jednadvaceti kilometrů, zúčastnil se i patnáctiletý student tamní zemědělské akademie a gymnázia Šimon. S pomocí maminky a sourozenců trasu pokořil na vozíku a o berlích, což neušlo pozornosti jeho učitele a iniciátora akce Marka Palouše.
„Zůstal jsem na to koukat. Šel mi mráz po zádech, když jsem si uvědomil, jak Šimon zabojoval. Řekl jsem si, že bych mu chtěl pomoci, aby se mohl hýbat nejen se svou rodinou, což je jistě skvělé, ale i sám,“ vysvětloval pedagog, který uspořádal veřejnou sbírku na motorový pohon k vozíku.
Více než sto tisíc korun na účet přibylo ani ne za jeden den a stroj i s novým vozíkem už dorazil do Jeřic, kde Šimon bydlí. Když se elektromotor s kolem a řídítky k vozíku připojí, stane se z něj trojkolka, která po rovném terénu jezdí až 50 kilometrů za hodinu a umí například i couvat.
„Tady ovládám rychlost, tady vidím stav baterie, vedle jak jedu rychle, jakou sílu má motor ve wattech, kolik je stupňů Celsia v okolí, nebo údaj, jak dlouho jedu. Je to velké zlepšení, jsem samostatnější a mám pocit větší volnosti. Myslel jsem si, že to bude pomalejší. Líbí se mi, že to má kola do terénu, která můžu měnit za úzká, takže se dá jezdit skoro všude. Ze začátku jsem to zkoušel jen doma po zahradě, potom už po celé vesnici,“ líčí Šimon.
Prvním větším dobrodružstvím byl výlet do Safari parku ve Dvoře Králové nad Labem.
Chlapec zářil, když si sám prohlížel zoo
„Čtyři hodiny si jezdil sám po zoo. Občas jsme ho zahlédli, jak někde projíždí, a i na tu dálku úplně zářil. Shodou okolností tam bylo několik známých, kteří mi hlásili, že ho potkali a viděli nové kolečko. V jednu chvíli projížděl kolem pavilonu s levhartem, který spolu s ním běžel podél výběhu,“ popisuje jeho maminka Jitka Čepková.
„Někdy bylo těžké ho odtrhnout od knihy, ale teď už se těší i ven. Hlavně na to, že nám někam ujede a bude sám se sebou. Dosud to nešlo, vždycky mu musel někdo pomáhat. Najednou se mu otevřel celý svět. Přirovnávali jsme to k tomu, že zažívá na vlastní kůži virtuální realitu, kterou má doma s brýlemi rád. Ale je to přeci jen něco jiného, musí být zodpovědný,“ říká maminka, která již naplánovala i víkend v oblíbených Krkonoších.
Pokazilo jej deštivé počasí, jež panovalo i v den, kdy Šimon mohl vozík poprvé vyzkoušet. Měl tak alespoň čas se s ním seznámit v okolí domu a zjistit, co obnáší jízda v silničním provozu.
„Jezdil jen po vesnici, ale alespoň přišel na to, že projet křižovatku vyžaduje velkou pozornost a předvídavost. Musí se koukat za sebe i do zatáček a všechno zkoordinovat. Zdravý člověk si neuvědomí, co všechno nového musí najednou vnímat. Ale třeba v zoo jezdil mezi lidmi velmi opatrně, z toho jsem měla radost,“ říká Jitka Čepková.
„Vozíček jsme měli objednaný od firmy, kterou zakládal dovozce těchto úžasných pohonů z Rakouska. Vzal si celý ten proces pod svá křídla, všechno připravil a nám už přivezl hotový komplet. Šimon tak mohl rovnou nasednout,“ vypráví maminka v lomu za hořickou zástavbou, v jehož okolí je oblíbená cyklistická stezka.
Brácha je teď veselejší, hodnotí sourozenci
Vozík i pohon se vejde do kufru auta, na místě tedy stačí obě části spojit dohromady a vyjet. Na první pohled je znát, jak si Šimon jízdu užívá. A nejen on.
„Podle mě je to skvělé. Dokonce mě nechal, abych si to vyzkoušela, což byl neuvěřitelný zážitek. Doufám, že si to ještě zopakuji,“ říká nadšeně Šimonova jedenáctiletá sestra Alžběta.
„Brácha se na to těšil, teď je veselejší než dřív. Chtěl bych s ním chodit, ale on mi vždycky ujede a musím ho dohánět,“ doplňuje bratr Matouš.
Šimon s obrnou musí cvičit stále
Dvojčata Šimon a Matouš se narodila předčasně v šestém měsíci těhotenství. Matouš poté prodělal operaci srdce, u Šimona se postupně rozvinula dětská mozková obrna, která mu komplikuje hybnost všech čtyř končetin.
„Vážili 950 gramů. Každé čtvrté jednovaječné těhotenství postihuje takzvaný transfúzní syndrom, kdy si jedno dvojče bere přes společnou placentu více a druhé méně. Kluci byli stateční, bojovali a dýchali sami. Šimon má takzvané komplexní postižení. Kdyby přestal cvičit, celé tělo by se vtáhlo dovnitř a zjednodušeně řečeno by se umačkal,“ vysvětluje Jitka Čepková.
Plánuje i výlety do ciziny, kam bývalá průvodkyně v cestovní kanceláři s dětmi ráda vyráží. „Uvidíme, jak to bude s cestováním letadlem, a možná Šimonovi splním jeho sen podívat se do Barcelony a Paříže,“ říká.
24. dubna 2021 |
Sportovní výzva 21 Challenge, která se v Hořicích nečekaně změnila v charitativní akci, měla původně za cíl podpořit sportování v době koronaviru, což se beze zbytku podařilo.
„Chtěl jsem, aby se lidé zvedli z gaučů, zaklapli laptopy a vyrazili do přírody. Akce začala 21. března 21. roku 21. století a jednalo se o okruh dlouhý 21 kilometrů okolo Hořic, který původně kopíroval hořický okrsek, abychom neopouštěli hranice města. Oslovili jsme i naše partnerské školy v Turecku, Řecku, Itálii a dalších zemích. Ohlasy byly velmi pozitivní a podobnou akci spustily na své regionální úrovni,“ připomněl učitel Marek Palouš.
Učí angličtinu a tělocvik a se Šimonem a jeho třídou několikrát podnikl cyklistické výlety. „Jeli jsme na speciálním elektrokole, na kterém jsem seděl vzadu a Šimon napůl seděl a napůl ležel na místě přede mnou. Je to velmi chytrý a vnímavý kluk. Pokud se k něčemu vyjadřuje, vždycky to má hlavu a patu. A myšlenku,“ poznamenal.
