Po pečlivém restaurování je soubor osmi plastik v obdobné kondici, jako byl na přelomu 19. a 20. století. Z restaurátorské dílny se před pár dny přesunul do zastřešeného atria hořického muzea. Na ohradní zeď by se měly umístit kopie.
Restaurování začalo v roce 2018, kdy byly sochy v havarijním stavu. Desetiletí se o ně nikdo nestaral, uškodil jim neodborný konzervátorský zásah a své udělalo působení klimatických podmínek. Sochám odpadávaly i celé části. Restaurátorský zásah přišel pět minut před dvanáctou. Například skulptuře Ferdinanda Brokoffa chyběl nejen světec, kterého třímá v ruce, ale především noha.
Hrozilo zřícení
„Po více než sto letech byly sochy za svým zenitem. Pískovcový materiál byl zkorodovaný tak, že některým dokonce hrozilo zřícení,“ uvedla akademická sochařka Martina Hozová, která na hořické škole vede obor restaurování.
Mořic Černil(1859–1933) Rodák z Velké Bystřice vystudoval sochařství ve Vídni, na přelomu 19. a 20. století učil na sochařské a kamenické škole v Hořicích. Kromě památkově chráněného souboru soch umělců je autorem Anděla na hřbitovním portálu nebo pomníku Bedřicha Smetany ve Smetanových sadech. Vytvořil také sochu Václava Hanky v Hořiněvsi a Boženy Němcové v České Skalici. |
Podle ředitele Střední uměleckoprůmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích Petra Malého o záchranu soch usilovali už dva jeho předchůdci.
Problémem byly peníze: „Restaurování stálo kolem dvou milionů korun, které na ně dal zřizovatel školy Královéhradecký kraj. Když začaly odpadávat části soch, to už byl velmi silný argument pro to, aby se peníze našly.“
Veškeré práce se konaly ve školním ateliéru. Pedagogům pod vedením Martiny Hozové pomáhali studenti. Plastiky vyčistili, nesoudržný povrch zpevnili, provedli injektáž prasklin a rekonstruovali chybějící části. Každý rok zrestaurovali dvě sochy. Do muzea je po jedné převezl vysokozdvižný vozík. Největším problémem bylo překonat schod v zadní části atria.
„Našla se jediná firma, která byla schopná transport pojistit. Sochy jsou jako celek nesmírně cenné,“ prozradila ředitelka městského muzea Petra Zachovalová.
Atrium vzniklo mezi lety 2017 a 2019. Schodiště z něj vede na terasu. Muzeu prostor slouží pro koncerty, přednášky nebo tvořivé dílny.
„Zastřešená část atria je vlastně muzejním lapidáriem a pro umístění soch se výborně hodila, přestože pro ně původně nebyla určena,“ poznamenala ředitelka. Sochy jsou v nadživotní velikosti, některé měří i tři metry. V atriu jsou vedle sebe na pískovcových podstavcích.
Návštěvníci si tak mohou prohlédnout všechny detaily včetně atributů, které každá figura drží v ruce a které symbolizují její významný počin. Například sochař Matěj Rejsek svírá reliéf Prašné brány v Praze, kterou ve druhé polovině 15. století postavil. Petr Parléř drží špičku fiály ze Svatovítské katedrály.
Mořic Černil vytvořil se svými žáky soubor umělců a architektů, kteří působili v různých historických epochách, mezi lety 1896 a 1906. Kromě Rejska a Parléře je mezi nimi jeden z prvních českých výtvarníků, opat Božetěch, autor soch na Karlově mostě Ferdinand Maxmilián Brokoff, italský renesanční architekt Paolo della Stella nebo zakladatel moderního českého sochařství Václav Levý. Kromě osmi soch byly na ohradní zdi střední školy také dekorativní vázy.
„Soubor tvořil s budovou jeden architektonickosochařský celek. Je pozoruhodné, že vznikl za tak krátkou dobu. Na sochách musel pracovat velký tým,“ podotkla Petra Zachovalová.
Na školní zeď by se podle hořického místostarosty Pavla Bičištěho (KDU-ČSL) měly vrátit věrné repliky, také z pískovce.
„Vyrobení kopie je velice nákladná záležitost, je to skoro milion za jednu. Pískovec na to máme, ale určitě budeme čekat na vypsání vhodného dotačního titulu. Nedá se proto teď předjímat, kdy by k tomu mohlo dojít. Prvním krokem musí být oprava ohradní zdi,“ řekl místostarosta.
