Shrbený stařec na toaletě s jizvou přes obličej, paskvil, který by zručný dřevorubec motorovou pilou vyřezal lépe. I tak se před lety k soše královéhradeckého starosty a vizionáře Františka Ulricha vyjadřovali odborníci.
Teď se začíná mluvit o dalším přesunu díla sochaře Stanislava Hanzíka (1931 – 2021). Neobsadí však žádné reprezentativní místo. Kdyby plány na stěhování pokračovaly podle dosavadních osnov, skončí v muzejním lapidáriu.
Zastupitelstvo se navíc nedávno zabývalo návrhem na úplně novou Ulrichovu sochu. Hradec si v roce 2025 připomene 800. výročí první písemné zmínky o tehdejším Gradci coby městu a uplyne také 130 let od Ulrichova nástupu do funkce. Přestože radnice má jiné investiční priority než pořízení uměleckého díla, koalice opoziční návrh ze stolu neshodila.
Sochu ano, jenže...
„Navrhli jsme, aby město při příležitosti oslav 800 let konečně realizovalo pomník Františkovi Ulrichovi. V této souvislosti jsme zjistili, že přes obecné proklamace se vedení města pomníkem vůbec nezabývá. Jediné, k čemu se představitelé dostanou, je cesta k Ulrichově urně v kolumbáriu kostela Církve československé husitské. Každopádně předložíme návrh koncepčního postupu při realizaci pomníku,“ řekl zastupitel Jan Holásek (Rozvíjíme Hradec).
František UlrichV čele Hradce Králové stál v letech 1895 až 1929. Přivedl do města Jana Kotěru a Josefa Gočára, a významně se tak zasloužil o jeho urbanistický vývoj. Hradci se v té době začalo říkat salon republiky(více o stavbách čtěte zde). Sochař Stanislav Hanzík podobu Ulricha vytvořil podle fotografie z roku 1929. Na náměstí Svobody vydržela osm měsíců, v roce 2011 ji radnice nechala odstěhovat. |
Podle primátorky Pavlíny Springerové (HDK) by socha Františka Ulricha k odložení nebyla.
„Rozhodně to není věc, která by nás nezajímala. Sice nevím, jestli socha bude k výročí, je to však téma, které by mělo zaznívat. Také je pravda, že nová socha není naší bezprostřední prioritou, ale určitě před ní nezavíráme dveře, protože Hradci by nová socha Františka Ulricha opravdu slušela,“ naznačila primátorka, že vedení města se této otázky již dotklo.
„Sochu pro Františka Ulricha určitě ano, vždyť se naprosto zásadním způsobem zasloužil o rozvoj města. My teď musíme popřemýšlet, jak se k tomu postavíme. Ve vedení města máme na sochu shodný názor, ale z hlediska financí je to horší, protože musíme realizovat projekty, které máme v akčním plánu. Ale zkusíme popřemýšlet i o návrhu, že by mohla proběhnout veřejná sbírka,“ doplnila ji náměstkyně primátorky pro oblast kultury Ilona Dvořáková (nez.).
Kdyby město chtělo ušetřit za případnou studii i soutěž umělců, mohlo by se po 21 letech vrátit k pozoruhodnému návrhu hradeckého sochaře Pavla Doskočila. Starosta-vizionář by seděl za pracovním stolem na 14metrovém pylonu a mířily by na něj tři dalekohledy umístěné na druhé straně dosud prázdného Ulrichova náměstí.
Tento návrh dokonce v roce 2002 vyhrál soutěž, avšak po zamítavém stanovisku odboru památkové péče magistrátu, krajského úřadu i správní žaloby u krajského soudu město v říjnu 2005 muselo vycouvat.
„Jestli je zájem vybudovat sochu, doporučuji vrátit se k již jednou vypracovanému návrhu sochaře Doskočila,“ nadhodil Arnošt Urban (HDK). Po oprášení návrhu volal i v roce 2019 tehdejší primátor Alexandr Hrabálek (nestr. za ODS).
Ulrich pojede do Josefova?
Starosta Ulrich, jenž řídil Hradec Králové v letech 1895 až 1929, už jednu sochu má. Posledních 12 let je ukrytá v bedně v technických službách naproti továrně Petrof. Nikdo z vedení města si však neumí představit, že by se dílo vrátilo někam, kde by bylo na očích, přesto se jedná o jeho stěhování.
Lokalit pro umístění sochy z tmavého šumavského dioritu už bylo navrženo víc, ale úvahy o převezení do Josefova vypadají nejnadějněji. Dříve se hovořilo o stěhování do Lipek, chvíli byl ve hře přesun na Ulrichovo náměstí nebo ke Stříbrnému rybníku. Zájem o koupi projevila jistá skupina sběratelů, jež se však poté, co dostala k dispozici fotografie, už městu neozvala.
O zájmu Muzea východních Čech se mluvilo už za minulého vedení. Komunikace se obnovila a před několika dny o soše jednali šéf muzea Petr Grulich s náměstkem primátorky pro oblast architektury a urbanismu Adamem Zárubou (Změna a Zelení).
Exponát na krátké výstavy
„Muzeum projevilo zájem už před několika lety. Je pravda, že v technických službách překáží, takže jsme se o tom začali bavit znovu. Jako muzejní exponát by socha byla ideální. Je to doklad své doby, určitě by to však neměl být znovu pomník ve veřejném prostoru. To by se nejspíš opět setkalo s velkou nevolí, protože umělecká kvalita i podle odborníků není valná. Jako exponát by ta socha byla vystavována v kratších intervalech,“ řekl k jednání Adam Záruba.
„Je špatně, když socha leží někde ve skladu. My bychom ji chtěli umístit do našeho lapidária. Není to pro mě ani tak umělecké dílo jako doklad nějaké snahy města – byť neúspěšné – uctít památku Františka Ulricha. Je to spíš exponát do fondu stát a politika než do fondu umělecký průmysl,“ uvedl ředitel muzea Petr Grulich.
Kameníci by uměli opravit i jizvu v dioritu, která se Ulrichovi táhne přes tvář. Podle historika Ladislava Zikmunda-Lendera však socha nepatří ani do muzea:
„Socha Stanislava Hanzíka není ani tak nepovedená jako ohavná. Muzeum by ji vystavovat nemělo, protože tím by její nekvality legitimovalo. Rozlišujme umění dobré a špatné, abychom měli nějaké vodítko pro to, co ukazovat a co nechat ve stínu depozitů. I díla nekvalitní lze vystavit jako ilustraci nějaké teze, ale rozhodně ne trvale.“
29. června 2020 |
