Když koncem loňského roku začali řidiči linkových autobusů v Královéhradeckém kraji protestovat proti plánovanému tendru na zajištění autobusové dopravy v regionu, upozornili tím na dva zásadní problémy: nízké platy a zvyšující se průměrný věk.
Hradecký Dopravní podnik zatím ještě úbytek řidičů netrápí, avšak i tak činí preventivní opatření. Kromě vyššího ohodnocení oproti řidičům linkových autobusů nyní zkouší lanařit i více žen, kterých v Hradci nyní jezdí za volantem městských autobusů a trolejbusů historicky nejvíce.
Za volantem autobusu
|
Meziměstské autobusy běžně řídí i šoféři důchodového věku, převládající skupinou jsou pak ti, které odchod do penze čeká do deseti let. Zvyšující se průměrný věk svých šoférů však zaznamenává i hradecký Dopravní podnik.
„Rozhodující podíl mezi 240 řidiči, které máme, převyšuje věk 40 let. Mladé mezi 24 a 30 lety zaměstnáváme jen dva,“ upozorňuje personalista dopravního podniku Jiří Hladký.
Proti budoucímu možnému nedostatku kvalifikovaných šoférů se proto městská firma nově snaží bojovat náborem žen, které chce přesvědčit, že práce za volantem nemusí být jen mužská záležitost a co je důležitější: za volantem si vydělají víc než například za kasou v supermarketu.
Náborová kampaň s vnadnou blondýnou dopravnímu podniku sice vynesla nominaci na anticenu Sexistické prasátečko, ale svůj účel nejspíš měla. Protože zatímco před dvěma lety podnik zaměstnával 19 řidiček, letos jich je už 25.
„V poslední době máme historicky nejvyšší počet žen za volantem. Neklademe na ně žádný extrémní požadavek stran technického vzdělání,“ popisuje Hladký.
Před dvaceti a více lety byla řidička městského autobusu či trolejbusu ojedinělým úkazem. Na přelomu tisíciletí v Hradci řídilo jen sedm žen. Nyní v nich však dopravní podnik vidí budoucnost.
Za volantem si vydělají více než za kasou
„Velkou motivací je pro ně mzda, která je vyšší než například v supermarketu, kde práce není o nic lehčí,“ říká mluvčí dopravního podniku František Meduna.
Průměrný plat řidiče hradeckého dopravního podniku je totiž kolem 23 tisíc korun hrubého, což některým povoláním spolehlivě konkuruje. Šoféři meziměstských autobusů, kteří jsou stále ve stávkové pohotovosti, si totiž bez příplatků a přesčasů vydělají v průměru 12,5 tisíce korun.
„Řidič má základní plat 100 korun na hodinu a k němu příplatky za služby o víkendu či noční. Po tříměsíční zkušební lhůtě dostávají i osobní ohodnocení. Samozřejmostí je, že ženy mají shodnou finanční odměnu jako muži. Mzda se stanovuje podle odpracovaných hodin,“ říká personalista, podle nějž je práce u dopravního podniku pro ženy atraktivní i proto, že si při ní mohou lépe organizovat rodinný život.
„Rozpis směn máme na několik měsíců dopředu, což zaměstnancům umožňuje plánovat osobní volno s rodinou, pro kterou mají i jiné bonusy, například zvýhodněné jízdné,“ vysvětluje Hladký.
Řidičky se nemusí obávat ani toho, že by musely na vozech provádět jakoukoliv údržbu či drobné opravy. „Tento servis plně zajišťují naši dílenští specialisté,“ potvrzuje Meduna.
Řidičem či řidičkou v hradeckém dopravním podniku se může stát každý, kdo je trestně i řidičsky bezúhonný, starší 21 let, zdravotně způsobilý a projde potřebným výcvikem. Nemusí ani zpočátku mít řidičský průkaz skupiny D na autobusy.
„S těmito případy nám pomáhá rekvalifikace s finanční pomocí úřadu práce,“ vysvětluje personalista.
Kromě rekvalifikací vyhledávají službu u dopravního podniku často i ženy těsně po dokončení studia. Jednou z nich je například Hana Richterová, která patří k nejdéle sloužícím šoférkám.
„Po volantu jsem začala pokukovat už na gymnáziu. Po mateřské jsem pak nastoupila do dopravního podniku do kanceláře. Tam mne od toho trochu zrazovali, ale snu o řízení jsem se nevzdala,“ popsala své začátky Richterová, která Hradečáky vozí po městě již skoro čtvrt století.
