Je to nenápadný muž s dlouhým vousem, skromným vystupováním a velkým kusem práce za sebou. Třicet autorů věnovalo svůj čas a sepsalo příspěvky k poctě osobnosti české experimentální archeologie. Nedávno vydanou publikaci Život experimentem věnovali k Dragounovým padesátinám, které oslavil v září.
Ředitel muzea v Deštném v Orlických horách, šéf skanzenu Villa Nova v Uhřínově a archeolog Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou přitom o ničem nevěděl. Svými články do sborníku přispěli jeho kolegové z Česka, Francie a Polska.
„Opravdu jsem to nečekal. Je to hrozně milé, velká pocta od kolegů. Říkal jsem si, že si to ani nezasloužím,“ reagoval Bohumír Dragoun na sborník se skromností.
Publikaci vydalo rychnovské muzeum a Archeopark Všestary, za nímž stojí pedagog hradecké univerzity Radomír Tichý, který loni podnikl experimentální plavbu na monoxylonu Egejským mořem.
„S kolegou Dragounem se dlouhá léta známe, protože jsme stáli na počátku založení takových projektů, jako je právě Villa Nova nebo předchůdce Archeoparku ve Všestarech. On je představitel praktického křídla archeologického experimentu, je nesmírně skromný a zatímco dnešní doba je založená na sebeprezentaci, on je představitel pokorného přístupu,“ říká Radomír Tichý.
První pec postavil na zahradě rodičů. Zachraňoval hřbitovy
Oba se znají už od univerzity. V roce 1990 se sešli u přijímacích zkoušek na katedru archeologie.
„Seděli jsme na lavičce v Praze a říkali si: Hele, budeme dělat tu experimentální archeologii, ty budeš dělat pravěk a já středověk. Naše cesty se strašně kopírují, i když archeologie vždy byla rozdělená na muzejní a univerzitní křídlo a docent Tichý je více do té pedagogické části, oboje se to prolíná,“ vzpomíná Bohumír Dragoun.
Archeopark a skanzenRozdíl v pojmech skanzen a archeopark je jen drobný. Zatímco skanzen představuje něco, co se reálně dochovalo nebo je známé z popisů či obrázků, v archeoparku jsou objekty, u nichž známe jen hypotetickou podobu. Archeolog například najde půdorys, ale ne výškový rozměr budov. |
Archeologie i experimenty ho lákaly od útlého dětství. Vyrostl v Opočně, na gymnázium chodil v Dobrušce a už tehdy byl členem archeologického kroužku v Rychnově nad Kněžnou. První experimentální pec postavil na zahradě rodičů.
Když padl režim, stál u zrodu Sdružení ochránců památek Orlických hor, s přáteli obnovoval kamenné plastiky v přírodě, zachraňoval chátrající židovské hřbitovy a pomáhal křísit i kostely v Jedlové u Deštného, Neratově nebo Uhřínově pod Deštnou.
„Motal jsem se také kolem záchrany hradu Frymburku. Na začátku 90. let ještě nebyla památková péče jako dnes. Byla to úplně jiná doba, byl tu prostor, byly peníze. Tehdy panoval všeobecný optimismus, když bylo potřeba něco udělat, dělali jsme to. Byla to parta lidí, která se na ty aktivity soustředila,“ pokračuje.
Život Bohumíra Dragouna připomíná jeden z příspěvků sborníku, další se věnují historii jeho skanzenu Villa Nova v Uhřínově, dalším experimentům nebo úloze jubilanta v české i zahraniční experimentální archeologii. Publikace také zmiňuje další archeoparky v Česku.
„V kruzích historických a archeologických je takový zvyk, že v případě významnějších badatelů se jim takovéto sborníky k životním jubileím vydávají. Je to uznání práce a zároveň příležitost vytvořit něco, co obor posune dál,“ vysvětluje ředitel Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou Tomáš Zelenka.
Archeopark v Uhřínově se drží dobových technologií
Sám je jedním z autorů a připomíná, že Bohumír Dragoun se významně podílel na vzniku expozice v Muzeu Sýpka v Rokytnici a také byl v polovině 90. let nejmladším ředitelem rychnovského muzea.
„Vedl muzeum už za studií, což je poměrně neobvyklé. Z mého pohledu je jeho význam hlavně v popularizaci archeologie. Založil de facto náš největší areál, který jde cestou archeologického experimentu. Je to tedy hlavně experimentátor. Archeoparky nebo archeoskanzeny většinou mají vizuálně napodobit určité období, ale v případě Uhřínova se používají dobové technologie. Jde o to se při stavbě spíš něco dozvědět než tam vytvořit nějakou kulisu,“ říká Zelenka.
Dragoun není prvním experimentálním archeologem v Česku. Už v 80. letech vznikl archeopark v Březnu u Loun a před revolucí byl v Praze oddíl Mamuti.
„To byly první vzory. Ke skutečnému rozmachu však došlo po roce 1990, když se uvolnily poměry. Dnes je nějaký archeopark téměř v každém kraji,“ vysvětluje Radomír Tichý.
Sborník věnovaný Dragounovi k padesátinám není jedinou loňskou poctou kolegovi. Česká archeologická společnost mu udělila Cenu Eduarda Štorcha za celoživotní aktivity v popularizaci archeologie. Jeho osobnosti se věnuje také loňské číslo odborného časopisu Živá archeologie, který vydává hradecká univerzita a za nímž stojí právě Radomír Tichý.
Muzejníci u sýpky v Rokytnici pálili v prosinci 2018 dřevěné uhlí:
12. prosince 2018 |
