Coby fotbalový agent se zjevil na zápase reprezentačních šestnáctek na nově otevřeném areálu Bavlna v Hradci Králové. Bojovník, co si prošel nejtěžšími životními peripetiemi i těžkou nemocí, fair-play hráč, trenér mládežnického výběru Viktorie Žižkov a v současnosti také divizní fotbalista.
V Hradci s obdivem sledoval zázemí nového stadionu. Přitom sám začínal na obyčejném hřišti. "Oni mají úplně jiné možnosti, než za mých mladých let. I když ještě tak starý nejsem (smích). Dřív hráči na sobě víc dřeli a nic víc je nerozptylovalo," netají někdejší talent českého fotbalu, podle něhož se musí změnit i systém výchovy dalších nadějí.
"Nejdříve se zabývají tím, co na hřišti a až potom mají tu nadstavbu. Až po 90 minutách hry myslí na holky, z čehož mám radost," dává návod, jak pracovat s mládeží.
Jak je na tom podle vás český mládežnický fotbal celkově?
Máme hodně individualit, ale neumíme s nimi pracovat. To je největší problém českého fotbalu. Když budeme požadovat po hráčích kvalitní výsledky ve škole a na hřišti a zábava se jim dopřeje až po konci kariéry, dotáhnou to daleko. Dosud se mezi patnáctým a sedmnáctým rokem odkloní velké množství talentů na tu horší cestu. Zbytečně potom stagnují.
Tím ale narážíme na věčně otevřené téma tuzemských fotbalových akademií. Myslíte si stejně jako fotbalová veřejnost, že právě takový systém je správná cesta?
Dost evropských států své akademie ruší a to se mezi lidmi moc neví. Hráči jsou hodně přetěžovaní.
Skutečně?
Většina si říká, jak je to možné, ale je to pravda. Za mých let jsme na Motorletu trénovali třikrát do týdne a to jsme byli starší žáci.Dnes vidím kluky, kteří trénují pětkrát a z toho ještě dvakrát v týdnu dopoledne mimo školu. Zpětně se dozvíte, jaké mají potíže s třísly, zády a koleny.
Co tedy navrhujete?
Musí to korenspondovat. Máme několik druhů akademií, a když to tam děljí chytře a s kvalitní regenerací dohromady se školou, tak nevidím důvod, proč by tenhle systém nemohl fungovat u nás. Třeba v Hradci jsem pořádně poprvé, ale vidím, že tady je to nastavené dobře. Hradec je známý tím, že vychovává dobré fotbalisty. Doufám, že v tom budou pokračovat.
Vloni hradecká devatenáctka získala titul po pětadvaceti letech.
V kraji navíc není žádný jiný konkurenceschopný klub a z toho Hradec těží. Kvalita tu zůstává. Znám odsud trenéry, kteřímají dobré nápady, dobře pracují a z každého ročníku vyprodukují dva až tři nadstandardní hráče. Proto si myslím, že Hradec má před sebou dobrou fotbalovou budoucnost.
V poslední době zářil Pilař, který odešel do Plzně. V ligovém týmu zrají bek Zelený a brankář Koubek.
Narážíme na to, co jsem říkal. Mezi osmnáctým a devatenáctým rokem si hráč musí uvědomit, že vstupuje do dospělých a tam nehraje. V dorostu to na nich stojí a najednou se musejí vypořádat s novou situací. Většina z těch mladíků to neunese psychicky, a proto raději odcházejí do divizí nebo krajů. Je to práce trenérů, rodičů i kamarádů zdůrazňovat jim: do 19 let se vychováváš, až potom si buduješ pozici.
Sám jste agent a trenér. Jak tedy pracujete na výchově talentů vy?
(úsměv) Hráči jsou někdy hodně zhýčkaní. Nepotřebují slyšet jen to - jsi dobrej. Musí vyslechnout i kritiku. Používám metodu cukr - bič. Pochválím, sejmu a pak zase pochválím. A docela to funguje.
Petr Mikolanda (vpravo) v dresu Záp v zápase s Meteorem.
Petr Mikolanda
Jak kloubíte práci agenta a trenéra? Máte do toho chuť?
No a ještě do toho hraju divizi v Měcholupech. Volného času moc není, ale dokážu si odpočinout doma s rodinou nebo na golfu. Zrovna mi začíná půlroční golfová disciplína, těším se. Avšak celý svůj život dělám ve fotbale a miluju ho. Momentálně je pro mě zábavou. Jak někdo říká, že jde makat a jen si odpíchne, tak já se do práce vysloveně těším. Ať je to sport nebo normální zaměstnání, když ho děláte proto, že vás naplňuje, je to to nejlepší, co vás může potkat.
Jako agentovi vám ale neustále drnčí telefon.
Přesně. Doma s tím mají trochu problém, když se do půlnoci telefonuje a ráno od osmi to jede nanovo. Není to příjemný, ale už je mi 27 let, takže dokážu všechno zkombinovat. Z hřiště už přecházím na mimofotbalové záležitosti.
A jak to řešíte s telefonem na trénincích?
(smích) Nebudete mi věřit, ale na tu hodinu a půl ho opravdu nechávám v kabině. Pak zase koukám, když k němu přijdu a mám na něm třicet nepřijatých hovorů. Pak mám zase dvě hodiny volání, ale už jsem si zvykl. Jedu na dvě baterky, protože jedna by nevydržela.
Fotbal si tedy skutečně užíváte. Navíc jste byl nedávno oceněn cenou fair-play. S vámi ke všemu hráč z okresního přeboru Tůma hrajícího za Lovčice.
Oceňuji, že se tihle kluci chovají tak férově. Tomu klukovi jsem poblahopřál, protože to, co udělal, je užasný počin. Mělo by být víc takových lidí. A fotbal si jinak hodně užívám. Od začátku jsem byl takový a pánbůh mi to nadělil. I když jsem nehrál, bavil jsem se tím, jak dobrý fotbal předvádějí ostatní hráči na hřišti. Nestresuju se.
Profi fotbal už šel úplně stranou?
Lhal bych, kdybych řekl, že mě netáhne trávník a chuť dávat góly. Ta ledvina mi překrazila plány, to nebudu zastírat, ale o to víc si umím vážit každého tréninku i zápasu. Pořád zdůrazňuji hráčům, ať k tomu přistupují stejně, protože nikdy neví, kdy to může přestat. Když jdu na hřiště, mám radost za ostatní kluky a oni zase za mě.
Jaké máte zážitky z divize?
Hráli jsme proti Dukle a já se ještě jejím obráncům snažil radit, jak mají bránit hráče. Sami mi ještě po zápase říkali: Děkujeme, pane Mikolanda, moc jste nám pomohl. Já na to jen odpověděl - vidíš, vás mladý musíme něco naučit.
V divizi však přece jen hrajete pro výkonnostní úspěchy. Ale uměl byste si představit, že byste hrál třeba okresní přebor?
Zahrát si ve stejnojmenném filmu, to by bylo dobrý. (smích) Když vidím ty herce, na ně nikdo nemá, protože tak výborně to zahrát, je kumšt. Ten film už jsem viděl šestkrát. Upřímně říkám, že než chodit na ligu, radši zajdu kouknout na přebory nebo právě na divizi, protože člověk vidí 19 šancí, 7 gólů, červenou kartu a šest žlutejch. A k tomu si lidi dávají pivo a klobásu. Takže se kochám tím typickým fotbalem. Rád si přebor zahraju, hrál jsem i hanspaulku.
Asi vás překvapím.Máte v hradeckém kraji jmenovce.
Já jsem si to dokonce vygooglil a na netu jsem viděl několik videí a koukal jsem, že dává docela dost gólů. Je to borec, nehraje špatně.
Petr Mikolanda hraje za Kratonohy a je to obránce.
Ne že bych ho přímo pozoroval, ale docela mě to pobavilo, protože ve chvíli, kdy se o mě dost psalo v novinách, tak pondělí, středa a pátek byla v Blesku Iveta Bartošová, úterý a čtvrtek zase Mikolanda, tak se na to asi taky koukal a podlemě si z něj kluci museli dělat srandu.
Potkal byste se s ním?
Rozhodně ho rád potkám, protože takových lidí není moc a nás Mikolandů už vůbec není tolik. Ke všemu je to jmenovec, takže o to líp. A navíc nehraje volejbal nebo basket, ale rovnou fotbal.
