„Celý turnaj předváděli pěkný hokej, hezky se na něj koukalo. Hráli přesně to, co si vždycky říkáme, že bychom chtěli hrát,“ netají Tomáš Hamara starší při čerstvé vzpomínce na vystoupení české reprezentační dvacítky.
Tomáš Hamara mladší byl důležitým článkem mužstva, které na právě skončeném světovém šampionátu získalo stříbrné medaile, uchvátilo hokejový svět a zdravě pobláznilo český sportovní národ.
Skoro se chce říct, že i vzhledem k průběhu finále chyběl jen titul, který byl v jednu chvíli hodně blízko. Jak jste to i vzhledem k synovi přijal vy?
Že i tak to, co kluci dokázali, je něco neskutečného.
Tomáš Hamara starší působí od léta jako asistent hlavního trenéra Martince.
Takže žádné smíšené pocity z toho, že zůstali tak těsně pod vysněným vrcholem?
To vůbec. Možná si člověk řekne, že je škoda, když došli takhle daleko a byli takový kousek od prvenství, navíc proti Kanadě, v Kanadě a před plnou halou. Chvíli to možná bude kluky mrzet a bylo to a je pro kluky možná ještě teď těžké, protože v tom jsou emoce. Časem ale všichni docení, co dokázali. Povedl se výborný výsledek, po tolika letech čekání je stříbro neskutečným úspěchem. A po těch nezdarech a následné kritice i malým zázrakem.
Po dlouhé době mě bavil hokej, hlásí po stříbru hrdý otec Brabenec |
Kde vidíte hlavní příčiny, že se takto na šampionátu prezentovali?
Určitě například v jejich obrovském nadšení a vůli. Hodně toho pro úspěch obětovali.
Hodně se mluvilo a mluví o pozitivním vlivu trenérů...
Je to vidět na tom, jakým stylem nechali kluky hrát, co po nich vyžadovali a jakým způsobem se pak hráči prezentovali. Velká zásluha realizačního týmu, asi i díky tomu jsme vypadali tak dobře, soupeře jsme ve většině zápasů předčili a byl zážitek je na turnaji sledovat.
Co týmová soudržnost, která na ledě také výrazně vyznívala?
Jde o základ úspěchu v každém týmovém sportu, vnitřní síla týmu a každého jednotlivce je potřeba. Opět skvělá práce trenérů, tým dobře složili a drželi ho na vítězné mentalitě.
Co je podle vás důležité při nastavení té správné týmové chemie?
Podle mě trenéři dokázali tým udržet v mezi, aby někdo moc nevyrostl a nehrál si na velkou hvězdu. Všichni šli za jedním cílem a bylo vidět, že nejsou důležité body jednotlivce, ale ty pro celý tým. Neřešilo se, kolik kdo má svých bodů a přihrávek, bylo vidět, že gól mohl dát kdokoliv, a také to tak na ledě vypadalo. Kluci podle mě překvapili i sami sebe.
Proč se syn jmenuje Marcel Marcel. Otec českého talentu o radách i chvále |
A i přesto, že dokázali dát své ego ve prospěch kolektivu, jim tento turnaj možná přiblížil cestu do NHL. Co je na ní podle vás ještě čeká?
Turnaj tradičně sleduje množství skautů a generálních manažerů, bylo to vidět i v televizních přenosech. Kluci se jim předvedli ve velmi dobrém světle a minimálně pro sebe si udělali dobrou reklamu v tom, že se s nimi vyplatí pracovat, že v nich něco je a že si šanci zaslouží. Pak už si místo musí vybojovat každý sám. Je to pořád ještě hodně daleko a NHL je specifická soutěž.
Váš syn si za cestu do velkého hokeje vybral Finsko, kam odešel už ve čtrnácti letech. Zdá se, že to byl správný krok. Souhlasíte?
Skvělý asi ano, ale teď to vypadá jednodušeji, než jaké to bylo. Pro nás i pro Tomáše šlo o náročné období. Pro něj už jen v tom, že v těch letech vůbec odešel a bydlel tak daleko. Nebyl zdaleka první, ale ne všem to vyšlo tak krásně jako jemu.
Přesto v létě poté, co si ho v draftu vybrala Ottawa, Finsko opustil a odešel do zámoří. Byl to v danou chvíli krok, ke kterému jste se přikláněli?
Spíš ne, my jsme chtěli, aby zůstal ještě na severu. Byl tam delší dobu, měl tam svoje zázemí, cítil se tam jako doma. Myslím si, že i ve Finsku by mu to ještě moc dalo. Nejsem úplně zastáncem toho, aby kluci hned chodili za moře.
I když dneska spousta lidí asi řekne, že úspěch na šampionátu přišel i právě kvůli tomu, že patnáct hráčů z týmu v Americe hraje?
Může to tak být, ale já pořád vidím, že když se kluci dokážou prosadit v evropských soutěžích, kde dostanou potřebný prostor, nemusí to pro ně být špatná cesta. Ve Finsku to ukázali Jakub Kos i náš Tomáš.
Táta kulturista, syn hokejový buldok. Trénoval i s padákem, říká Kulich starší |
Takže jste s jeho odchodem do zámoří moc nepočítali?
Tomáš po minulé sezoně prošel celou přípravou v Tappaře. Nikdo tehdy nevěděl, že draft dopadne tak, jak dopadl. I po něm jsme ale doufali, že se do Finska na sezonu vrátí. Měl tam smlouvu ještě na dva roky, byl tam moc spokojený. Ottawa ale rozhodla, že se přesune do Kanady. Výhodu to pak mělo alespoň v tom, že jsme mohli, než se do Kanady vydal, trénovat znovu spolu.
Jak to s ním teď vlastně máte? Převládá role trenéra, či otce?
Díky tomu, že už je tak daleko od domova, beru to mnohem víc z pohledu táty. Hokej spolu samozřejmě stále probíráme, bavíme se o zápasech, snažím se mu poradit a občas si pro radu přijde i on sám. Už je to ale z dálky a hodně jiné.
