„Odmala jsem byl šlachovitý, Jirka je taky, starší kluk zrovna tak. Jen mě oba přerostli o hlavu,“ líčí Jaroslav Kulich starší, šestačtyřicetiletý majitel stavební firmy. Mladší z jeho potomků teď pobláznil české hokejové fanoušky. Juniorské reprezentaci pomohl vystřílet senzační stříbro na mistrovství světa v kanadském Halifaxu. Se sedmi brankami se podělil o druhé místo v žebříčku kanonýrů, lepší byl už jen devítigólový Connor Bedard, zázračné dítě kanadského hokeje.
Kdy jste se synem po finálové porážce 2:3 v prodloužení mluvil?
Asi hodinu po zápase. Kluk z toho byl špatný, obrečel to. Já říkám Jirko, nemáte se za co stydět, bylo to super. Byl smutný, nic moc neříkal, jen nás se ženou pozdravil a že mu to je líto.
Jak s vámi cloumal jeho gól na 1:2?
Vždycky jsme řvali, třeba když rozhodl semifinále se Švédy, to tady v naší osadě v Kadani křičely všechny baráky. Že dal postupový gól, bylo štěstí, mohl ho vstřelit kdokoli. Kluci byli velká parta. Ve finále jsme po jeho brance byli spíš napnutí, teprve snižoval, takže jsme tolik nevyváděli.
Spíš záblesk než příslib lepších časů. Co pro hokej znamená stříbro juniorů |
Nechtěli jste na finále letět?
My se za ním do Ameriky, kde od letošní sezony hraje za Rochester, chystali na Vánoce, aby tam nebyl sám. Ale když letěl do Halifaxu, zůstali jsme doma. Šampionát jsme s manželkou Kamilou sledovali v našem domku v obývacím pokoji. Jsme zvyklí, třikrát týdně koukáme na jeho zápasy. Jdeme spát po osmé, dáme si budíka na půlnoc, koukneme na hokej, v půl čtvrté zase spát a v pět ráno vstávat do práce. Ani jsme si nic k finále neotevřeli, my alkohol nepijeme, byla jen voda. A byli jsme tak nervózní, že se to ani nedá popsat. Máme o něj strach, aby se mu nic nestalo, to je základ. A když to dopadne nějakým úspěchem, to je takový náš bonus.
Jiří Kulich dorazil puk do prázdné branky a snížil ve finále proti Kanadě na 1:2.
Vyčítal si váš syn ztrátu puku, po které Kanada finále rozhodla?
On si to bere osobně. Já mu říkám Jirko, ten puk byl hozený, točil se, padl ti na hokejku, s tím nejde nic udělat. A stalo se to ve středním pásmu. Prodloužení tři na tři je o chybě, hrálo se vabank. Trápí ho, že mu puk odskočil. I komentátoři ale říkali, že se puk točil, že to nebyla normální přihrávka.
Skóroval ve vypjatých momentech. Pod tlakem ze sebe vymáčkne to nejlepší?
Ano, odmalička. V tomhle jsem na něj byl tvrdý, je zvyklý hrát pod tlakem. Má ho rád. Proti Německu, lehkému soupeři, se v podstatě moc nepředvedl. Hrál dobře, ale nebodoval. On potřebuje pořádný zápas, tlak, v tom vyniká. Už v deseti letech byl schopný si stoupnout proti dospělým. Starší brácha, díky kterému hokej hraje, ho bral mezi kluky v kabině. Nechali ho trénovat. Byl s nimi na zápase, na lavičce. Začínali jsme v malém klubu, dali mu hokejový základ.
Expert Varaďa: Vyspělý hokej, jen nám došly síly. Ve stříbru se leskne zlato |
Vysnil jste si hokejisty?
Já hrál odmlada závodně tenis, chtěl jsem aspoň jednoho tenistu. O šest let starší Jarda začal s hokejem, tak se na něj dal i mladší. Jarda teď nastupuje za Kadaň. Kdysi měl u nás hrát i za áčko za peníze, ale hokejem byl tak zničený, že řekl ne. Za jeho éry bylo dost nespravedlnosti, proto se nedivím, že český hokej je tam, kde je. Naopak Jirka je takový buldok, že i když seděl na střídačce, byl šťastný, že tam je, že u toho může být. Neměl to jednoduché, všechno si musel vydřít. Proto se někam dostal. Jemu nevadí hrát s kýmkoli – vždycky říká, že se s ním musí sladit on, protože spoluhráče nezmění. Je pořád pokorný, to se nám na něm líbí. Někdy je pokorný až moc.
Jiří Kulich
Má to v sobě?
Já ho to vždycky učil. A zvlášť, když začal být trošku slavný. V šestnácti nakoukl v Karlových Varech do extraligy a já ho držel hodně při zemi. Spíš jsem mu nandal, aby věděl, že žádná hvězda není. Tím, že už tehdy vydělával peníze, to jinak nešlo. Musel si šetřit, dávali jsme mu jen kapesné. Byla to pro něj dobrá škola do Ameriky, kde žije sám. Kluci z juniorek bydlí v rodinách, starají se o ně. Ale v AHL nebo NHL, tam je soukromý život nezajímá. Musel si najít bydlení, vařit, uklízet, prát. Je sám mezi vlčáky. Bylo mu teprve osmnáct, na jeho psychiku je to těžké. Ale dává to, jde si za svým. Odmalička říkal, že jednou chce hrát NHL. A jede!
Takže jste ho nemusel ke sportu někdy přemlouvat?
Nikdy jsme ho nenutili. Jsem od dětství sportovec, tak jsme jemu ani staršímu klukovi ani jednou neřekli: Musíš! Ne, je to na něm. Kdyby mi dneska řekl, tati já už nechci hrát, tak prostě hrát nebude. Musí chtít on. Kdyby byl poslední, ale dal do toho všechno, jsem jako rodič spokojený. Kdybych viděl, že se fláká, sám řeknu, sbal se a nezabírej místo jiným.
Rulík všemocný? Kdo je muž, který dovedl mladíky k epochálnímu úspěchu |
Je dříč?
Za covidu všichni jeho kamarádi přišli z tréninku a sedli k počítači. On si naopak někde na internetu koupil brzdící padák a běhal s ním po osadě. Zlepšoval si kondici. Jestli si někdo myslí, že mu stačí jen trénink, to je málo. My jako děti po tréninku další čtyři hodiny lítaly venku. Díky tomu jsme měli tak úspěšné generace ve sportu. První kluk se narodil, když mi bylo jednadvacet. Já je bral na sport s sebou. Všude. Šel jsem v deset večer na hokej, on si tam jezdil. Šel jsem hrát tenis, koupil jsem mu raketu, pinkal si. Oni mě měli spíš jako kamaráda.
Mluvil jste u staršího syna o nespravedlnosti. Jaké?
Do juniorky hrál v Chomutově. Už se neměl kam posunout, dali ho do áčka Kadaně, jenže přišel covid a musel mít smlouvu. My řekli, že už nepodepíšeme právě kvůli té nespravedlnosti. Tehdy se v Chomutově vykašlali na všechny kluky, skončil celý ročník 98. Řekli sbalte se a na shledanou. Volala mu Kadaň, aby šel do A týmu, a on, že už nechce. V případě Jirky to bylo v Chomutově naopak. Klub ho tlačil dopředu, s Karlovými Vary se domluvil, snažil se ho dostat výš. Nic za zády. V Energii trénoval od 16 let rovnou pod panem Pešoutem v áčku. Když mu to zrovna šlo, posadil ho, ale tak to je, musíte to přečkat. A ten starší na to neměl nervy.
Český útočník Jiří Kulich dává rozhodující gól semifinálového duelu se Švédskem a juniorský národní tým postupuje po 22 letech do finále.
Jiří dal na šampionátu sedm gólů, jak vás to jako tátu hřeje?
Já mu říkal, než tam letěli: Musíš dávat góly. A on: Tati, já tam kvůli tomu gólům nejedu, já chci, abychom vyhráli.
Jaké přednosti ukázal?
Perfektní bruslení a střelu. Velká škoda, že ji nevyužívali na přesilovce víc. Jirkův one-timer, to je dělovka. Z pěti střel dá minimálně jeden gól. Ale zase tam na tohle byli další, Jiříček a jiní.
PŘEHLED: Rulíkův soudržný výběr. Kdo stál za stříbrnou senzací juniorů |
Co rozhodlo, že český tým tak překvapil?
My s klukem ani moc nemluvili. Jindy z Ameriky volá každý den, teď jsme si spíš psali. Chtěl si užít kluky, hrozně moc se na ně těšil, protože v zámořském hokeji v podstatě ta týmová chemie neexistuje. A než si zvykl, byl špatný z toho, že tam není sranda. Každý tam hraje sám na sebe, všichni se chtějí dostat do NHL. Někteří kluci tlačí jen sebe, body, body, body. Jenže důležité pro fanoušky je, aby nároďák vyhrál. Je jedno, jestli dá gól Kulich, nebo Jiříček. A on tohle cítění v sobě má. A v českém týmu chemie fungovala.
Proto o AHL mluví jako o džungli?
Jasně. Jsou tam různé národy, Švédi, Kanaďané, Američané a všichni bojují o místo, aby si je vzali nahoru. Žádné kamarádství. Aby Kulich dával góly, to si nikdo z kluků moc nepřeje. Každý chce být ten nejlepší, a to Jirka nedává. Byl z Česka zvyklý, že všichni jsou pro tým. V zámoří mají všichni na prvním místě sebe. Když bude mít Jirka prázdnou bránu, nikdo mu před ní nenahraje, radši vystřelí sám. Hrozně s tím bojuje.
Loni na draftu si ho vybralo Buffalo jako druhého z Čechů. Jak vám to lichotilo?
Nehrál juniorku, ale rovnou dospělý hokej, tak musel jet na mistrovství světa osmnáctek, aby ho srovnali. Vyhlásili ho nejužitečnějším hráčem, to ho vystřelilo úplně nahoru. Na draftu jsme byli přímo v Montrealu, nádhera. Každému bych přál, aby zažil pocit, když se kluk zvedne a je vybraný. Když už je to ve druhém nebo třetím kole, to není nic oproti show v prvním kole, kdy jsou plné ochozy a všichni hučí a hulákají jako na fotbalovém zápase. Seděli jsme tam až do noci.
Otci Jaroslavu Kulichovi, bývalému kulturistovi, svaly rozhodně nechybí...
Vytáhnou si ho už letos Sabres do NHL?
Vůbec netušíme. Co jsem slyšel a Jirka vyprávěl, tak nechtějí nic uspěchat. Že tuhle sezonu bude na farmě a v příští sezoně mu dají šanci v Buffalu. Ale třeba se vrátí a dostane příležitost už nyní. Myslíme si, že AHL je pro něj teď lepší, v Rochesteru hraje přesilovky, minimálně 20 minut za zápas, je mezi jedničkami, tlačí ho. Lepší, než aby naskakoval v NHL na nějaké tři čtyři minuty. Buffalo chce, aby se vyhrál, pak přijde a bude ve druhé nebo třetí lajně, ne ve čtvrté.
Ještě v sezoně 2018/19 naskakoval za výběr Ústeckého kraje, teď dobývá svět. Jak se jemu a vám otočil život?
Úplně. Volají novináři, přijela i Prima s kamerou do živého televizního vysílání, málem jsem omdlel. My nejsme hokejová rodina. Můžu jen vzkázat, že nějaká protekce, jak se o ní obecně mluví, to u Jirky nebyla pravda. Když máte talent, nikdo vás nezastaví. S protekcí jsme se u jiných taky setkali, vidíte, že někteří na klubové úrovni tam nemají co dělat.
Rodina, co neměla chybu. Nezapomenutelný turnaj, shodují se junioři |
Byl vždy silný?
To má po mě. Sílu. Výšku ne, on i Jarda mě přerostli o hlavu. Já od svých osmnácti let cvičím minimálně čtyřikrát pětkrát týdně v posilovně. Tenisem jsem si odrovnal záda a nohy, tak jsem začal takovou gymnastiku, kruhy, cvičení, abych si všechno zpevnil. Chytlo mě to, začal jsem závodit a vydržel dodnes. Šlachovitý jsem byl odmala, Jirka je taky, starší zrovna tak.
Takže jste závodil jako kulturista?
Ano. Byl jsem druhý v Čechách a první v kraji. Za nás jsme ještě nemuseli brát žádné podpůrné látky, vůbec, to pro mě neexistuje. My ještě museli dělat sedy lehy, výmyky, teprve pak jsme šli na pódium ukazovat svaly. To není jak dnes. Zavčasu jsem přestal, protože to nemá cenu. Když přijdete, je vám třicet a osmnáctiletý kluk je dvakrát větší než vy, to vás nebaví. Ale je to každého volba. Jestli chce škodit svému zdraví, ať si škodí.
