"Volali jsme si před startem šampionátu a dostal jsem nějaké rady, jak od táty, tak od dědy," prozradil mladý hokejista.
Vy patříte mezi ty zkušené, protože je to pro vás už čtvrté mistrovství světa, takže víte, do čeho jdete...
Letos máme plno hráčů, kteří byli už loni na světovém šampionátu. Počítali jsme to a je jich tam asi šest nebo sedm. Takže zkušených nás je víc a doufám, že nám to v Ufě pomůže.
Jak jste se těšil do Ruska a co od šampionátu čekáte?
Určitě jsem se těšil, když se jedná o mistrovství světa, tak je to obrovská zkušenost a čest. Máme dobrý zápasy od začátku. Hned na úvod nás čeká Švédsko (utkání se odehrálo ve středu a Češi prohráli 4:1 – pozn. aut.) a Finsko (utkání se hraje dnes – pozn. aut.).
Jaké jsou vaše ambice v Rusku?
Já se nesnažím dívat až tak dopředu. Musíme se soustředit na Finy a jít postupně dál. Naším hlavním cílem by mělo být čtvrtfinále a pak teprve můžeme pomýšlet na další kroky.
Myslíte, že tým má na to, aby došel daleko?
Myslím si, že jo. Každý tým na to má. Nejdůležitější je, abychom hráli jako tým a táhli za jeden provaz.
Poslední dva roky se hrálo mistrovství světa za oceánem, takže jste nemusel cestovat. Letos ano, jak na vás působí časový posun?
Ze začátku to na mě trochu působilo, ale po týdnu už se to srovnávalo a zvykl jsem si. Horší to bylo po příletu do Ufy, protože tam to byl další posun.
Po dlouhé době jste se dostal do Česka, takže jste měl čas se potkat s dědou Jaroslavem Holíkem, který se na vás dokonce byl podívat, ale bohužel vás nemohl vidět na ledě, protože v Kotlině jste proti Slovákům dostal volno.
Byl jsem s babičkou a s dědou, když jsem přiletěl. Strávil jsem s nimi jeden večer. V Edmontonu jsme měli ještě zápas, takže jsem přiletěl až dýl, nebylo moc volného času. Ale naštěstí ještě po mistrovství budu mít pár dní, kdy budu moct být doma.
Co vám děda před mistrovstvím světa řekl? Dal vám i nějaké rady?
My jsme se o mistrovství nebavili, říkal mi, ať si užívám ty chvíle, než to všechno začne. Nemá prý cenu se nervovat předtím. Samozřejmě jsme si před začátkem šampionátu ještě zavolali jak s tátou, tak s dědou.
Bude někdo z vaší rodiny přímo v dějišti šampionátu?
Táta jede do Ufy pracovně, takže ten tam bude. Děda sleduje naše zápasy v televizi, protože všechny naše utkání dávají.
Juniorské mistrovství je každým rokem během vánočních svátků, jak tohle prožíváte?
Poslední dva roky bylo mistrovství za oceánem, takže jsem Vánoce slavil s rodičema. Jinak v Rusku to bylo tak, že jsme měli společnou večeři a samozřejmě jsem zavolal rodičům a babičce a dědovi, popřál jsem jim hezký Vánoce.
Loni vás draftovali slavní edmontonští Olejáři, za které hrajete WHL. Jak se vám tam líbí, jste spokojený?
Je tam docela velká zima oproti Vancouveru, takže to je jediná velká změna. Náš tým vyhrává, takže je to dobrá zkušenost, a když jste ve vítězným týmu, tak hokej baví víc a taky je člověk víc natěšenej do hry. Určitě jsem spokojený, že tam jsem. Oni loni vyhráli ligu a doufám, že letos jim pomůžu a zopakujeme to.
Myslíte si, že je pro vás trochu výhoda, že váš otec dělá v Edmontonu skauta?
No, výhoda. Já hraju v juniorce a ta nemá s dospělýma skoro nic společnýho a je to tam trochu jiný. Já jsem v Edmontonu vyrůstal jako dítě, mám tam i pár přátel, u kterých bydlím, takže mi to dodává trochu rodinné prostředí.
A radil vám táta, co se týče toho hokejového prostředí, které u Olejářů dobře zná? Táta mi předal hodně zkušeností, tak už ani nemusel moc pomáhat. Spíš mi pomohl, když mě vyměnili, protože se mi to ještě nikdy nestalo a bylo to pro mě hodně nové. Takže v tomhle mi pomohl.
Holík: Chci vědět, proč hrajeme tak špatnej hokej Hokejová česká dvacítka má za sebou úvodní duel na mistrovství světa v Rusku. Ten se jí však vůbec nevydařil. S loňskými mistry, Švédy, prohrála 4:1 – hlavně kvůli špatnému začátku. Utkání bedlivě sledovala i hokejová legenda, Jaroslav Holík. Po ledě se totiž proháněl jeho vnuk David Musil. "Jeho výkon do novin hodnotit nebudu, to si řekneme mezi sebou, po utkání jsme si poslali jen esemesku," odvětil Holík, který ani nechce příliš hodnotit samotné utkání. "Výsledek 1:4 se Švédy není tak strašný. Dostali jsme dva góly z přesilovek. Já bych spíš chtěl vědět, proč je náš mládežnickej hokej tak špatnej a proč hrajeme tak špatnej hokej? To by mi někdo měl vysvětlit," pustil se do kritiky bývalý kouč právě české dvacítky, se kterou získal jako jediný dva světové tituly v roce 2000 ve Švédsku a 2001 v Rusku. "Měli jsme osm přesilovek a nedali jsme ani jednu branku. To nechápu. Ale je to spíš o tom, že celkově náš mládežnický hokej je špatnej," dodal sedmdesátiletý bývalý reprezentant. A hlavní bolest české mládežnického hokeje je podle něj jasná. "U nás hrajou junioři jen naši juniorskou soutěž anebo jsou v Kanadě a Americe. Ale třeba ve Finsku hrají mladí jejich nejvyšší soutěž. I o tom to je," potvrdil Holík. Ten si samozřejmě před šampionátem s vnukem volal, ale rady mu prý moc nedával. "Bavili jsme se ale o hokeji," smál se. |
