Po devíti letech jste se vrátil k národnímu mužstvu. Se sovětským týmem jste kdysi ovládli hokejový svět, pak vás ale doma dost kritizovali. Teď jste znovu žádán. Cítíte zadostiučinění?
To rozhodování pro mě bylo dost těžké, protože za posledních deset let se náš hokej nepohnul dopředu. Nakupily se spousty problémů a na jejich řešení je málo času. Například před tímhle turnajem jsme měli na přípravu dva a půl dne.
Ještě povězte, jak vás tedy potěšilo, že si na vás opět vzpomněli?
Víte, když se dřív vyhrávalo, lidi si mysleli, že může reprezentaci vést každý. Že to takhle prostě půjde dál. Mě jen mrzí, že jsme ztratili tolik času. Národní tým i naše liga přinejlepším stagnují.
A vy sám? Jak vám je zpátky u reprezentace?
No, pořád je to obrovská čest... Ale zároveň ohromná odpovědnost. Mám na starosti ještě CSKA, kde je taky strašně moc práce. Nezbývá mi než spát hodně málo. (smích) Pořád hledáte, analyzujete. Mě trénování baví. Miluju tu profesi.
V ruské superlize stoupají platy, které přitahují domů vaše špičkové hráče i cizince. Mnoho osobností NHL pochází z vaší země, ale olympiádu nebo mistrovství světa jste nevyhráli už deset let. Co je s ruským hokejem?
Neříkám, že trenéři pracují špatně. Ale nejdou zkrátka s dobou, nejsou pokrokoví. Musíte se totiž pořád učit. To je moje přesvědčení.
Na svůj věk vypadáte pořád ve formě. Stíháte dvě náročná zaměstnání. Jak to děláte?
Celý život o sebe dbám. A jestli se vám zdá, že se na mně čas neprojevuje, tak je to díky mému psovi. Každé ráno vstávám v sedm a venčím ho. Pořád utíká a někam mě táhne.
Jakého máte psa?
Malého pudla. Jmenuje se Nero. To byl takový krvavý imperátor.
Ano, římský císař. I vy jste byl některými hráči nazýván despotickým diktátorem. Jméno jste mu dal vy?
Ne, manželka. Je to náš druhý pudl. Ten první s námi žil čtrnáct let. Tomuhle už je devět a je to moje láska. (zjihle) Přijde a nechá se drbat, hladit... (ukazuje, jak se k němu pes tulí) A poslouchá líp než hokejisti? Ano. Je přítulnější a neuráží se.
Jaký je rozdíl trénovat dnešní generaci v porovnání s Makarovem, Krutovem či Larionovem před dvaceti lety?
Tahle děcka by taky vyrostla ve skvělé hokejisty, jenže odcházejí příliš brzy do NHL. Ti nejlepší hráči jdou pryč, za penězi. Nedokážeme je udržet.
Vy asi nemáte moc vřelý vztah k NHL, že?
Hlavní potíž je v pravidlech. Oni si klidně můžou odvést kluka, který je u nás pod smlouvou. My to udělat nemůžeme. Naše federace bojuje o to, aby mezi sebou o přestupu hráče jednal klub s klubem. My deset let platíme za vývoj dítěte a dostaneme za to drobné.
Kdybyste byl v Americe, šel byste se podívat na zápas NHL?
Já bych šel klidně na hokej i na Kamčatce. To je moje profese. Nedívám se jen na vrcholové zápasy. Chodím na děti, na nižší ligy. Tam je k vidění to, co v superlize nespatříte. Já vyznávám to staré: Učit se, učit se, učit se... (směje se)
Musel jste nějak změnit metody oproti časům v Sovětském svazu? Jste stejně přísný?
Zákon ve fotbale, basketbale nebo hokeji je stejný: po dovolené nabrat sportovní formu, připravit svůj organismus.A pak následuje práce na technice. V zásadě každý ví, co se má dělat. Ale trenér musí mít cit, aby z hráčů dostal nejlepší výkony.
Byli hráči poslušnější před dvaceti lety?
Dvacet let, třicet, padesát... Musí být disciplína. Vždycky a všude. Mezi hokejisty, herci i mezi dělníky.To není diktatura! Zkuste si to. (hřímá) Neuděláte svou práci a šéfredaktor vás vyhodí!
