Málkovi se návrat do reprezentace povedl, i když dostal čtyři góly. Hlavně v první třetině mužstvo hodně podržel.
Rusové hráli pět přesilovek a bravurně rozjížděli kolotoč rychlých přihrávek a kombinací, na které čeští hráči nestačili. Poslední instancí byl právě plzeňský gólman.
"Pravda, měl jsem hodně práce. Ke konci třetiny jsem byl už dost zavařený," přiznal.
"Mrzí mě první gól, protože nahrávka šla špatným směrem, ale tečoval ji náš hráč a puk se dostal před prázdnou branku. Škoda, že jsme třetinu neuhráli nula nula."
Často bylo slyšet, jak spoluhráče křičí. Chyby jim však nevytýkal. "Spíš jsem je upozorňoval, že za nima někdo stojí. To je myslím běžné. Jinak jsem na ně hlas nezvyšoval," vysvětlil.
Přestože chytal dobře, několikrát se musel sklonit před umem ruských hokejistů. Hlavně při třetím gólu. "Měli jsme přesilovku a já si říkal, že bychom mohli snížit na 1:2. A místo toho jsme gól dostali...," povzdechl si Málek.
Simakov kotouč napálil přesně podle představ - do horního růžku, odkud se v horním oblouku po síťce síťce skutálel na druhou stranu. "Myslím, že jsem byl dobře vyjetý. Ani jsem nešel dolů, zůstal jsem stát. Pak mi to ale jenom prolítlo kolem ramena."
Rozdíl proti domácí soutěži byl zkrátka znatelný.
"Extraligu jsem teď dlouho nehrál, ale rozdíl mezi přípravou s Plzní a zápasem proti Rusku je veliký. Všechno je mnohem rychlejší," přiznal Málek, který si tak mohl skvěle vyzkoušet, jak chytá ve zmenšené výstroji.
"Lapačku jsem měl ještě starou, ale už byla zmenšená. A jaké to bylo? Ani jsem neměl čas nad tím přemýšlet. Hrálo se strašně rychle," usmál se.
I přes zklamání z výsledku u Málka po zápase převládala dobrá nálada. Konečně si zachytal v reprezentačním dresu a fanoušci v Liberci od začátku utkání vyvolávali jeho jméno.
"Z toho jsem měl strach. Je to třetí český turnaj, který jsem odchytal. A ve Zlíně, kde byl domácí Láďa Hudáček i v Pardubicích, kde byl Adam Svoboda, jsem přijetí moc hezké neměl."
