Chápu, že záleží na městě, klubu, ale kolik mě tedy jako rodiče bude malý hokejista stát?
V Praze jsou dnes kluby, kde první dva roky děti příspěvky vůbec neplatí. A ještě většinou dostávají výstroj. My jsme od roku 2010 do klubů poslali výstroj za 65 milionů korun. A když zůstaneme u příspěvků, tak začátky jsou skoro zdarma, později jsou příspěvky kolem šesti tisíc ročně. Dnes už prostě nesdílím názor, že by problém hokeje byl, že po ulicích běhá spousta Jágrů, kteří hokej nehrají, protože na něj nemají peníze.
Vážně?
Když je někdo sociálně slabší, žije třeba jen s mámou, tak se to v klubech vyřeší, že neplatí vůbec nic. Zájem o děti je dnes takový, že to kluby udělají. Já teď hodně čtu články, ve kterých se „kritizuje“, že děti musí hokejově vychovávat rodiče. A já na to říkám: Je to pravda! Ale nevidím na tom nic špatného a nevidím, že by to v minulosti bylo jinak. Znám Vencu Straku, denně jsme se v Plzni vídali a vím, jak pracoval na výchově Martina a Michala. Znám pana Ručinského či Beránka. A považuji za naprosto normální, ať už jde o hokej, divadlo či housle, že podpora rodičů je nutná. Problém je jinde.
Hokejové akcePojď hrát hokej Týden hokeje Výstroj pro nejmenší Trenéři do malých klubů |
Kde?
V tom, že čas rodičů na děti je podstatně menší, než byl. Když někdo říká, že to bez rodičů v současném hokeji nejde, odpovídám: Přesně tak. A mělo by to být ještě několikrát podtržené. O Jardovi Jágrovi se píší knížky, točí filmy, že s ním táta dělal dřepy. Tak to je. Spíš ta potíž souvisí s bezpečností. Dřív jste kluka poslal z vesnice, aby jel do města na trénink, a vrátil se domů v osm večer. To si dneska už nikdo nedovolí. Takže máma či táta jede na trénink, tam děcko hodinu obléká, pak dvě hodiny dřepí a jede zase domů. Nová doba přinesla to, že rodiče tolik času na děti nemají. A speciálně u hokeje je to problém.
Jenže já třeba cítím, že v hokeji jde až moc na výsledky. Že mnozí rodiče raději dají děti na florbal, který berou jako kroužek, zábavu po škole. Zatímco hokej je od prvních let až moc „profesionální“.
To cítím taky. Jenže často je tenhle nešvar přisuzován těm nepravým. Protože mnohdy můžete s rodiči dělat, co chcete a výsledek není. Podobně to má fotbal. Mě tyto věci docela trápí, tak se kolikrát jdu podívat na fotbalové centrum na Strahov, protože tudy jezdím domů. A co tam rodiče někdy předvádějí u šestiletých sedmiletých kluků, tak to je neuvěřitelné. A bývá to i v hokeji. Přitom ten kluk, když jde na zimák, se těší na druhé kluky, chce se bavit a nepřijde tam s tím, že nebude nahrávat jinému, aby nedal víc gólů. To ho musí někdo naučit! A neučí ho to ani Český svaz lední hokeje. A ani trenér mu asi neříká: „Ten Novák je blbec, tomu nenahrávej.“ A tady je obrovská rezerva.
Popsal jste to správně, ale máte řešení?
Nedávno jsme v jednom mládežnickém klubu měli Mariana Jelínka, který si promluvil s rodiči. Za týden hráli turnaj a trenér popisoval, že rodiče byli úplně vyměnění. Najednou fandili, bubnovali. A když se vrátíme k té předchozí otázce, tak taky sociální skupina, která dá dítě na hokej, je diametrálně odlišná než ta, co jde na florbal. U hokeje všichni vidí, že podepíše smlouvu na 5 milionů dolarů v NHL, zatímco ve florbale ví, že si u toho možná udělá vejšku, ale na auto si tím sportem nevydělá. Problém je v rodičích. Děti, co jdou sport dělat, špatné nejsou. Tu sviňárnu se musí teprve naučit.
Jenže nemění rodiče často i hokejové prostředí? Mluví se o protežování...
Mám pocit, že dneska se neřekne: Ty nehraješ, protože seš špatnej. Ale rodiče řeknou: Nehraješ, protože Novák sype peníze. A ano, v tom nám „akce Růžička“ moc nepomohla. V 90 procentech to ale není o tomto problému. Je to o výkonnosti, o rodičích a o ochotě dětí dřít. A ta ochota už není taková, jaká kdysi byla.
