Nebylo jednoduché sestavit soupisku takhle narychlo a tolik dní před začátkem turnaje. Ivan Hlinka proto vsadil na osvědčené lidi, s nimiž zažil nejlepší porevoluční léta českého hokeje. A udělal dobře.
Některá jména se do výběru nevešla, ale tak to bývá vždycky. Ivan s asistenty Radimem Rulíkem a Ondřejem Weissmannem určitě pečlivě studoval seznam hokejistů a u některých asi dlouho přemýšlel.
Někdo může mít námitky, že v týmu plném hvězd chybí checking-line, řada hlídačů a rozbíječů. Ale kde ji teď hledat?
Třeba v Pardubicích máme mladý útok Kolář, Koukal, Průcha. Ale v lize je to něco jiného, brát na akci jako je Světový pohár podobný celý útok, by asi nebyla správná volba. Spíš lze uvažovat o postupném hledání takových hokejistů pro budoucnost.
Občas taky slýchám připomínky, že většina nominovaných už je za zenitem. Já si to nemyslím, čas pro mladší jistě přijde na následujících akcích. Teď Hlinka potřebuje lidi, které zná a jimž věří, hokejisty, s nimiž dříve vybudoval dlouhodobý vztah.
Proto si mohl dovolit vzít hráče bez optání, prostě je na soupisku napsal. V tom je jeho velikost a síla: natolik si věří. A věří i hráčům, že neodmítnou, že k němu taky mají určitý vztah. Myslím, že řeči některých z nich o tom, že nepojedou, nebudou tak horké. Podle mého odmítnou maximálně jeden, dva.
Se synem Davidem jsem o tom ještě nemluvil, protože teď v Pardubicích vedu přípravu. Ale jsem si jistý, že do toho půjde. Vycházel s každým trenérem, od Bukače přes Lenera až po Hlinku. Naše krédo vždy znělo: Reprezentace se neodmítá.
