Je to váš první kemp se seniorskou reprezentací. Nebyl jste nervózní?
To ne. Spíše to bylo takové příjemné očekávání. Tohle nepotkává člověka každý den.
Když se v reprezentaci poprvé ukáže nový hráč, přispívá do kasy týmu. Je to tak i u trenérů?
Před nějakou dobou jsem si tu otázku taky kladl. Je to pro mě poprvé, takže nevím. Nechám se překvapit.
Pořád zůstáváte ve funkci šéftrenéra vítkovické mládeže. Dokážete skloubit obě funkce?
Je pravda, že ve Vítkovicích bylo před začátkem sezony s příchodem nového sportovního ředitele hodně práce, ale výchova mládeže má ve Vítkovicích tradici a kolektiv trenérů je tam sehraný, takže klub je v tomto směru plně funkční.
Zvládl jsem to, když jsem byl u reprezentační dvacítky, určitě to zvládnu i teď.
Mojmír Trličík |
Nezamrzelo vaše blízké, že teď budete ještě méně doma než v minulých letech?
Zase tolik se to nezmění, hráče jsem jezdil sledovat i dříve. Blízcí mi říkali, že je to příležitost, kterou je třeba využít. I oni to brali tak, že reprezentace musí dostat přednost.
Co přesně budete mít v popisu práce?
Bude to stejné jako u dvacítky.. Budu mít na starost obránce v zápase i v tréninku, pro hlavního trenéra budu chystat rozbory hry soupeřů, hrubou přípravu na zápasy včetně sestřihů videa.
Většinu trenérské kariéry jste prožil u mládeže. Není to přece jen velký skok?
Ale já jsem prožil jako asistent tři sezony u áčka Vítkovic a u reprezentační dvacítky je to už také skoro jako u seniorů. Ti kluci hrají většinou seniorské soutěže, takže stejně jsem se tak už orientoval k dospělému hokeji.