Mike Babcock Poláka v týmu moc chtěl. Věří, že kilogramy navíc se Maple Leafs budou moc hodit. „Vzadu nejsme velcí, nejsme těžcí ani zlí. Zajcev je na ledě v těžkých chvílích, a přitom nedisponuje velkými rozměry. Když ho budeme přetěžovat, zraní se,“ vysvětluje Babcock.
Dalším důležitým faktorem budiž hra v oslabení, kterou Polák umí. V Torontu tato disciplína patřila především Zajcevovi a Hainseyovi, teď by se jim mělo ulevit. V pěti odehraných utkáních strávil český bek na oslabení průměrně jednu minutu. Zatím tedy žádné závratné číslo, což se ale dá pochopit, protože bude pár týdnů trvat, než si zase zvykne na rychlost NHL.
Za rychlost schytává právě nejvíce kritiky. Polák jednoduše nedisponuje excelentním bruslením. Kvůli závodům ale na led nechodí, to si mnozí neuvědomují. I přesto je třeba přiznat, že Polák může působit neohrabaným dojmem. A vzhledem k tomu, že mladé jádro Toronta založilo hru na rychlosti, kreativitě a bryskním napadání, potřeba zrychlit je opravdu na místě.
I z toho důvodu proseděl už tři utkání na tribuně. Maple Leafs nemusí mrzet posazení hráče, jenž bere pouze 1,1 milionu dolarů, v tom mají volnou ruku. Polák nastupuje ve třetím obranném páru s nováčkem Andreasem Borgmanem. O sestavu tak bojuje s Connorem Carrickem.
Kritika přichází zvenčí, v týmu vnímá jedině podporu
Nicméně kouč Babcock na Poláka nedá dopustit. Vždyť loni v 75 zápasech nastřádal 232 hitů, po Mattu Martinovi nejvyšší číslo. Zblokoval 133 puků, lepší byl o tři bloky opět pouze jeden hráč, Zajcev.
K tomu zaškoluje nováčky. „Ať jste Carrick, Borgman nebo Rosen, když stanete vedle Poláka, který vám řekne, co dělat, cítíte se pohodlně. Jako hráče vás zlepší,“ říká Babcock.
Především gólman Frederik Andersen si návrat pochvaluje. „Je opravdu silný, tvrdě pracoval, aby se ze zranění dostal. Hodně to vypovídá o jeho charakteru. Dokáže zklidnit atmosféru, plní svou roli a v šatně umí promluvit. Rozhodně je veteránem, ke kterému mladí vzhlížejí,“ chválí Andersen.
Přemýšlel o konci kariéry v NHL
Polák je z Toronta nadšený. „Chovali se ke mně úžasně, pozvali mě na kemp, nic neslíbili. Jen řekli, ať tvrdě pracuju a zůstanu pozitivní. A tohle je výsledek, mám smlouvu. Chtěl jsem tu zůstat, držet s kluky. Ale musím uznat, že jsem už přemýšlel o konci. Skoro každý den,“ vzpomíná veterán se 639 zápasy v NHL.
Polák se mohl vrátit do Evropy a bojovat o olympiádu. Otázka však je, jestli by byl spokojený. „V lize jsem jinde moc velký zájem neviděl. Kdybych čekal ještě dva týdny a nic nepřišlo, prostě bych odešel, to je pravda,“ uzavírá Roman Polák.
Českého fanouška může těšit, že další krajan bruslí po zámořském ledu. S kritickým myšlením je třeba uznat, že Polák už nebude zastávat primární roli. Stále je ale bezpochyby užitečným a potřebným hráčem. Toronto navíc může letos dojít daleko a zkušenosti Poláka se budou hodit.
