Její tvůrci zjistili, že hráči odcházejí příliš mladí. Rozplynou se v juniorských nebo nižších ligách. A tam jejich pouť většinou končí. Převládají přitom Češi a Slováci.
"Pro nás je to velmi závažné téma," připouští generální manažer české reprezentace Zbyněk Kusý.
"Za šest let odešlo přes tři sta hráčů. Z nich se do NHL prosadili snad čtyři. Ostatní se stali nepotřebnými. Je to jasný signál i pro rodiče, že odcházet v šestnácti sedmnácti není pro hráče nejlepší."
Podle studie se víc prosazují Evropané, kteří zůstanou až do doby, kdy se jim otevře možnost jít přímo do NHL. Příkladem vhodně načasovaného odchodu je Alexander Ovečkin, hvězda Washingtonu. Před svým prvním zápasem v NHL hrál čtyři roky ruskou ligu a byl na dvou světových šampionátech.
Proti němu nebo Malkinovi se však mohou postavit Aleš Hemský či Slovák Marián Hossa. Než naskočili do NHL, leštili zbraně v zámořských juniorských soutěžích. Velmi úspěšně si tam vedli třeba i Pavel Brendl nebo Pavel Rosa. Hvězdy NHL se z nich však nestaly. Dnes oba působí v Evropě.
Z juniorů do NHL
|
Úspěch kromě talentu závisí také na mnoha jiných věcech. Letošní mistr světa Nicklas Bäckström byl první volbou Washingtonu v letošním draftu. Rozhodl se zůstat ve švédské lize. V současné době kraluje bodování.
Útočník Jiří Tlustý váhal, zda zůstat v Kladně, nebo to zkusit v Torontu. Zvolil druhou možnost. Po měsíci ho však odtud poslali mezi juniory. Sám tam původně nechtěl. Jiný kladenský talent Michael Frolík šel do zámořské juniorské ligy rovnou.
Často se poukazuje, že mladí nedostávají mezi domácí elitou tolik prostoru. Proto hledají jinde. "Možná by nebylo od věci zavést do extraligy povinné starty hráčů třeba do dvaceti let. Jako v Rusku. Tím by podobné názory ztratily živnou půdu," připouští Kusý.
Podle něj česká juniorská soutěž není horší než zámořská. "Stačí se podívat, jak se tam naši prosazují." Pobyt v zámoří však pomáhá překonat kulturní šok, naučit se řeč, samostatně jednat. Zvyknout si na odlišný životní i herní styl.
Studie IIHF mapuje osudy 1200 Evropanů. Přes dvacet procent těch, kteří za posledních šest let odešli za Atlantik, však v NHL nedostalo šanci, 62 procent zanechalo minimální či vůbec žádnou stopu.
Do zámoří nechodí jen špičkoví hokejisté. Současný stav tak podle federace škodí i samotné NHL.
Tatíček: Pobyt v zámoří mi určitě prospělK l a d n o (bb) - Pět let strávil hokejový útočník Petr Tatíček v zámoří. Do NHL jej draftovala Florida jako devítku roku 2002, zámořskou ligu však okusil jen na tři zápasy. Když nedostával pořádnou příležitost ani na farmě Washingtonu, vrátil se nedávno do Kladna hrát extraligu, do níž naskočil už jako šestnáctiletý. Do zámoří vyrazil ještě před osmnáctými narozeninami. "Je to hodně individuální. Některému hráči to prospěje, jinému ne," míní. A vám? Co po hokejové stránce? Vy jste si NHL prozatím aspoň vyzkoušel, ale řadě hráčů se nepovede ani to. Proč jste si za Floridu nezahrál víc zápasů v NHL? Chce se vám ještě do zámoří? Agent Machala: Za odchody si můžeme i samiP r a h a (luk) - Josef Machala je hráčský agent. Je přímo u toho, když se mladý hokejista rozhoduje, zda odejde do Kanady, nebo zůstane. Že je těch "prchajících" hodně? Machala se nediví. "Děláme si to svým způsobem sami," říká. Jak to myslíte? Je tedy pro ně lepší, když odejdou? ... ať jde. Třeba pardubický manažer Kusý říká, že česká juniorská soutěž má lepší úroveň než ta zámořská. Míří za oceán víc mladých než dřív? Jágr a Reichel. Hvězdy, které šly svou cestouP r a h a - V roce 1990 se reprezentační trenér Pavel Wohl nebál vzít na šampionát do Švýcarska kompletní útok mladíků. Tvořili ho Jaromír Jágr, Robert Reichel a Robert Holík. Krátce po pádu komunismu se i tak mladým hokejistům, jako tehdy byli oni, otevřely nebývalé možnosti. Pro splnění dalšího velkého snu už nemuseli utíkat. Před další sezonou svorně zamířili do NHL. Největší budoucnost se tehdy nepředpovídala Jágrovi. Už v juniorských výběrech nejvíc zářil Reichel. Od 16 let navíc hrál pravidelně ligu za Litvínov, za moře odcházel jako nejlepší střelec a nejproduktivnější hráč soutěže. V NHL prožil velmi dobrou kariéru. Ale jako Jágra ho tam neopěvovali. Co mu chybělo? Neměl takové štěstí. "Záleží, jakou kdo dostane šanci a na spoustě okolností. Bývá to i věc marketingu. Některé týmy hráče vychovávají postupně, jiné nováčka postaví do první řady," míní Slavomír Lener, jenž zažil Reichla jako asistent trenéra čtyři sezony v Calgary. Na výsluní se Reichel prodíral přes velikány Nieuwendyka či Gilmoura. Za celou dobu se v play-off dostal se svým týmem nejdál do semifinále. Jágr hned dvakrát po sobě s Pittsburghem vyhrál Stanley Cup. "Přišlo to tak rychle, že jsem si ještě dlouho nedovedl uvědomit, jak těžké to bylo dokázat a co to znamenalo," přiznal později. Od začátku na něj sázeli. Když bylo Jágrovi ouvej, právě z Calgary k němu přivedli protřelého krajana Jiřího Hrdinu. Hrál po boku vůdce Maria Lemieuxe. "To všechno strašně pomáhá pracovat na sebevědomí, na tom, že z hráče bude hvězda," pokračuje Lener. Reichel v NHL zažil tři čtyřicetigólové sezony. Prošel čtyřmi kluby. Nikde se netěšil tak silné důvěře. Nedopřáli mu zhostit se vůdčí role, jakou dostal později v reprezentaci. "V NHL řeknou, dej čtyřicet gólů a stejný počet nahrávek. Podle toho tam měří lídry. Robert necítil onu odpovědnost za mužstvo, která k vůdcům také patří a jež mu příslušela v národním týmu. I proto, že měl kolem spoustu jiných osobností," soudí Slavomír Lener. Jágr se dlouho zdráhal vzít na sebe funkci kapitána. Ale vůdcem na ledě je dodnes. A pro mnoho Čechů zosobňuje NHL právě on. Reichel se zase stal symbolem hokejové generace, která vyhrávala světové turnaje. Nelituje. "Každý šel za svým cílem. Jen jsme oba někde jinde a jdeme na to trochu jinak," řekl před časem. |
