„Letos ještě budu v juniorce a příští rok možná občas naskočím do NHL z farmy,“ doufá kladenský rodák, jehož si na loňském draftu vybrali právě Golden Knights.
Poslední dva roky strávil v michiganském Saginaw, na americké poměry malém, ničím zvláštním šedesátitisícovém městě. V tamní juniorce chce pobýt i další rok, který zakončí prestižní Memorial Cup.
Hokejový útočník Šapovaliv podepsal tříletou nováčkovskou smlouvu s Vegas |
Přitom Wil Nichol, jenž se ve Vegas stará o rozvoj hráčů, Šapovaliva hodně chválí. „Má v sobě tak nějak všechno,“ říkal mimo jiné pro web NHL.com na adresu všestranného centra.
Matyáši, zažil jste velmi povedenou sezonu, i proto taková chvála. Jak pracujete s tím, aby vám dílčí úspěch nestoupl do hlavy.
Je to všechno moc příjemné, ale pořád je přede mnou cesta. Jelikož jsem se už loni dostal na led s hráči z Vegas, vidím, na jakou úroveň bych se chtěl vypracovat. Zatrénovat si třeba s Jackem Eichelem a dalšími je úplně o něčem jiném, pořád mě to motivuje.
Jack Eichel se Stanley Cupem.
V září si s Eichelem a spol. velmi pravděpodobně zatrénujete na hlavním kempu znovu. Jaký je váš plán?
Bylo by dobré si jen odtrénovat s hlavním týmem a doufám, že třeba v přípravě bych zápas nebo dva dostal. Pak uvidíme. Ale zase se vrátím do juniorky.
Kde se bere vaše trpělivost, že se hned necpete mezi nejlepší?
Myslím, že sezona v juniorce mi víc pomůže zdokonalit dovednosti i rychlost. Je to spíš otázka plánu, vše si rozvrhnout a vědět, na co v danou chvíli mám a co je pro mě nejlepší, abych se posouval.
V zámoří vás oceňují pro všestrannost. Skvěle čtete hru, dobře bráníte i útočíte, jste úspěšný na vhazovaní. Na čem přesně potřebujete zapracovat?
S kondičním trenérem z Vegas jsme se dohodli, že mi chybí síla a potřebuju se na ni soustředit, abych se posunul směrem k NHL. Pořád navíc musím zlepšovat bruslení a první tři kroky.
Český útočník Matyáš Šapovaliv (24) padá v souboji se švédským obráncem Adamem Engströmem (8).
Jak jste daleko se silovou částí?
S mým kondičním trenérem tady v Praze Ladislavem Jenšíkem dbáme na to, abych nabral svalovou hmotu. Už jsem se dostal na 90 kilogramů, takže jsem nabral asi šest kilo. Je vidět, že příprava stála za to a byla fakt dobře vypracovaná. Byl jsem až překvapený, co Láďa vykouzlil.
Baví vás taková dřina?
Pro většinu hráčů je to méně zábavná část sezony, ale musí se to odcvičit. Já jsem radši, když si něco zvednu v posilovně, než kdybych trénoval vytrvalost na dálkových bězích. Když pak vidím takový progres, jak jdou kila nahoru, začíná mě to i bavit.
Matyáš Šapovaliv vysílá backhandový pokus na branku Kanady v semifinále MS do 20 let.
Vedle toho se i připravujete na ledě s Kladnem.
Ano, od začátku srpna trénujeme ve Slaném a jsem rád, že mě tam nechali připravovat. Je rozhodně rozdíl být někde s týmem než sám jen trénovat dovednosti.
A jaký je rozdíl mezi Českem a Amerikou? Dával smysl váš krok odejít do zámoří?
Jednoznačně. V zámoří můžeme na led kdykoliv, máme ho také pro sebe, dopřejeme si i víc individuálních tréninků. Máme možnost zaměřit se na cokoliv, dostáváme velký prostor ke zlepšení. Také zápasová praxe je tu větší, hrajeme 68 zápasů, což je asi i oproti extralize poznat.
Čtyři hráči, čtyři příběhy. Češi mají po letech silné jedince na draftu |
Jak se liší konkurence?
V české juniorce konkurence nebyla, hrálo zbytečně moc týmů. V áčku jsem zase pořádně nevěděl, jestli nastoupím, nebo ne. Silově jsem ještě nebyl na úrovni. Proto zámoří dávalo největší smysl, mladí hráči obecně potřebují být hodně na ledě a v zápřahu, aby se rozvíjeli.
Skutečně byl A tým tak daleko, když jste si už v šestnácti zahrál vedle Jaromíra Jágra?
Samozřejmě to byla skvělá zkušenost a i tahle sezona mi něco dala. Ale odchod pryč mě posunul daleko víc.
Jaký Jágr je?
Je to takový pan majitel, nadřazený člověk. (úsměv) Na Kladně ho tak všichni vnímají a uznávají. Je k němu cítit velký respekt, když se pohybuje v šatně nebo na ledě, tam pak hodně rozdává různé rady a pokyny.
Jaromír Jágr na střídačce Kladna.
Vás s Kladnem dokonce spojuje i úplný začátek kariéry, protože jste se byl jako malý s rodinou v O2 areně podívat na zápas proti Slavii, že?
Ano, tam mě to chytlo. Díky tomu mě pak mamka s bratrancem zavedli do Berouna, kde jsem začínal. Když jsem se pak zlepšoval, přidal se i taťka.
Jaký přístup vaši rodiče razili? Táhli vás ke sportu?
Vůbec nás do ničeho netlačili, ne že by nás snad brzdili, jen neříkali, že si musíme vybrat nějaký sport. Právě mamka mě na led vzala až po dlouhé době, když jsem do ní hučel asi pátý měsíc v kuse. Asi si řekla, že už bude čas. Taťka pak říkal, ať se tomu věnuju buď naplno, nebo vůbec.
Jak se pak hokej skloubí se školou?
Mamka zprvu hodně těžce kousala nějaké absence, pak to začalo být i nezvladatelné, když jsem začal hrát na Kladně s A týmem, natož pak při odchodu do juniorky. Teď na Kladně studuju dálkově, dokončil jsem třeťák, takže snad dokončím i poslední ročník a zvládnu maturitu.
Máte v plánu pak pokračovat dál?
Zatím ne, cíl je udělat maturitu. Cesta přes univerzitu je spíš pro ségru.
Adéla Šapovalivová s bronzovou medailí ze světového šampionátu.
Vaše sedmnáctiletá sestra Adéla patří mezi supertalenty v ženském hokeji, má oba dva české bronzy z mistrovství světa. Jak rodiče tehdy reagovali na to, že i ona se chce věnovat sportu, který je vnímaný až jako drsný?
Musím přiznat, že mě ani nenapadlo se jich na tohle ptát, ale asi když už tam byli se mnou, tak počkali další hodinu a zvládli ještě jeden trénink navíc. (smích)
Dá se říct, že máte v ženském hokeji přehled?
No... Občas se podívám na ségru, jak hraje, znám i nějaké hokejistky, ale že bych se v tom orientoval víc, to asi ne.
Mám skoro dojem, že vás to ani nebaví sledovat.
Ne, to nebaví... (kroutí hlavou a směje se) Ale zas mě moc nebaví ani koukat na extraligu. Mně prostě sedí NHL, kde se hraje hodně nahoru dolů a pořád se něco děje.
