Pamětníky přemohla nostalgie, když vzpomínali, jak v devadesátkách klikali na teletextu a hledali žlutě zvýrazněná jména mezi střelci gólů.
Ti mladší zírali, jak velkým klenotem se malá česká zemička v minulosti chlubila.
Jaromíre, tak si tě chceme pamatovat!
Jako idol zbožňovaný i v daleké Americe. Hokejovou legendu, která naháněla rekordy, ocenění a trofeje. Jako oddaného reprezentanta, jehož na zlatém mistrovství světa 2005 nezastavil ani zlomený malíček.
Českého fanouška muselo v neděli dojmout, když ke stropu zaplněné arény Penguins stoupala „68“ a zařadila se po bok „66“ Maria Lemieuxe.
Tady doma totiž lidé po čase zapomněli. A ne proto, že by uběhlo příliš mnoho času.
Jágr si svou pověst pošramotil sám.
Třeba velká pittsburská sláva všechno změní a otočí. Je to možná ideální příležitost, protože Češi si o víkendu připomněli, proč ho jako hráče milovali a proč ho tak moc uznávají i v Americe.
