Měl jsem na to!
Opravdu jste chtěl z NHL odejít?
Mám smlouvu ještě na příští sezonu. Kdybych ji nedodržel, nemohl bych hrát nikde na světě. Kdyby se to dalo vyřešit, býval bych se sbalil a jel domů. Ale já chci hrát, a tak jsem to musel vydržet.
Byl jste nešťastný?
To ne, spíš zklamaný. Představoval jsem si to jináč. Věděl jsem, že na to mám, abych se tam uplatnil. Kdybych hrál špatně, tak bych to prostě nějak překlepal.
V čem vězel problém? Kouč Barber si vás neoblíbil?
Nevím. Asi dvakrát jsme delší dobu debatovali, pak mi pokaždé dal na čas šanci. Pár zápasů mi vyšlo, udělal jsem body. Jenže pak jako když utne, zase jsem seděl. Na přesilovky a oslabení jsem skoro nechodil. Jako by to někomu vadilo, že se mi daří.
Vážně vám tam nepřáli?
Myslel jsem to spíš obrazně.
Co vám vyčítali?
Že nehraju do těla a podobné nesmysly. Přitom já to nikdy neřezal. To ale přece museli vědět!
Nedávno vám prý Ken Hitchcock, nový kouč Philadelphie, volal, že s vámi na příští ročník NHL počítá.
Jsou to asi tři týdny. Tvrdil, že mě potřebují, že mě postaví na přesilovky. Že Primeau bude hrát v bránící lajně. To jsou jen řeči.
Ve třiatřiceti se těžko snáší, že jste na ledě deset minut v utkání, že?
Ono ani těch patnáct není nic extra. Někdy mě trenér posílal na led v závěru, když to bylo rozhodnuté. Ze zápisu se zdálo, že mě nasazuje dost. Ale předtím jsem celou dobu dřepěl na střídačce a díval se. Býval jsem zvyklý na jiný rytmus. Takhle jsem se nedostal do zápasu.
Dvě pětky a kompars
Nikdy jste NHL neobdivoval. Opravdu to pro vás bylo utrpení?
Liga se točí kolem peněz, hráči jsou zboží. Ale hokej je skoro stejný. Zápasů je hodně, sezona letí. Člověk si to může užít. Zahrajete si. Jenže musíte patřit do prvních dvou pětek. Zbytek je kompars.
V Česku vás rozčilovali sprostí diváci. V zámoří jsou příjemnější, ne?
Oni to berou jinak. Společensky. Někde fandí, jinde to spíš odsedí, dají si hamburgra.
Je něco, v čem vám v Americe bylo líp než doma?
To zázemí pro hráče je tam na úplně jiné úrovni. Kabiny, doprava... Ale to není všechno. Když nehrajete, náladu vám to nezvedne.
Jak jste na tom byl s angličtinou?
Zezačátku mi pomohli kluci v mančaftu, Roman Čechmánek i Honza Hlaváč. Pochytil jsem pár hokejových slovíček, měli jsme doma učitelku. Ale pořád to není žádný zázrak. Noviny jsem nečetl, moc bych nepochytil. (úsměv)
Jak jste snášel pozornost médií?
Občas jsem jim uhýbal. V Edmontonu to bude horší. Všechna kanadská města žijí hokejem. Bude tam víc novinářů i fanoušků, což vyžaduje větší komunikaci.
Edmonton, poslední štace?
Z Edmontonu je váš agent Svoboda. Vyprávěl vám o městě, o týmu?
Město je klidné. Ale fanoušci se o hokej zajímají. Vím, že tam chytá Švéd Salo. Ale jinak jsem se o tým nezajímal. Vím, že je mladý.
Kdysi v něm zářil Gretzky, také několik Čechů. Ovšem v současnosti jich na soupisce mnoho není. Snad jen obránce Píša...
A taky ještě jeden kluk, co hrál v juniorce.
Myslíte Hemského?
Jo, to je on. Ale když tam nebudou, tak se aspoň zdokonalím v angličtině. Musím se na ni přes prázdniny vrhnout.
Nevadí vám, že se zase stěhujete?
Pravda, nemám žádné trvalé bydliště. Rád bych se už upíchnul v Olomouci. Aby měl kluk pohodlí.
Syn teď vlastně zase přestoupí do jiné školy, ne?
On v Americe do školy nechodil. Nechceme tam do budoucna zůstávat. Tři hodiny denně s ním učitelka cvičila angličtinu, české učení s ním probírala manželka. Zvládli to výborně. Zrovna dneska Jirka dodělal vyrovnávací zkoušky.
Máte smlouvu ještě na rok. Bude příští sezona v NHL vaší poslední?
Nemůžu to říct na sto procent, ale rád bych se usadil. Asi poslední bude. Uvidím, jak mi to půjde.
Měl jste zase problémy s kolenem. Neomezí vás to v přípravě?
Byl jsem na operaci. Zpevňovali mi postranní vazy. Kloub se mi vykláněl do strany.
To je to porouchané koleno, v němž máte umělé vazy?
To stejné. Pravé. Před pár dny mi sundali sádru. Rozhýbávám to.
Stihnete se pořádně připravit?
V pondělí jedu na dovolenou. Pak na to skočím. Zbývá mi asi sedm týdnů. To bude tak akorát. Přece jenom záleží hlavně na mně, jak se mi v Edmontonu povede.
