Nejdřív povedená klička obránci, pak nápřah, jenže místo očekávané rány ještě klučina zvedne hlavu a mazácky přihraje spoluhráči, který doklepává do prázdné. Tu akci sleduji z pár metrů, v úžasu protáhnu obličej, načež do mě dloubne vedle stojící Radek Dvořák a řekne: „Tak to je mladej Sejček.“
Tohle je letitá přezdívka útočníka Petra Sýkory a je jasné, že jeho synek kromě ní zdědil i hokejový um.
Teď má ještě ruce nad hlavou, objímá kamarády, ale jakmile se z klubka vymaní, jede za tátou, který coby kouč stojí na střídačce, aby si plácli. A hlavně tým Florida junior Panthers už vede 5:0.
Jsme sice v areálu, kde v průměru dvakrát do týdne trénuje i Jaromír Jágr, jenže právě zde najdete důkaz, že Florida a hokej teď není z českého pohledu jen č. 68.
Smrad, co hokejistovi voní
Trenérské trio Václav Prospal, Filip Kuba a Stanislav Neckář vychovává mládež na západní straně státu v Tampě. A tady v Coral Springs, na straně východní, působí právě trio Sýkora, Dvořák, Vokoun.
Dvořák učí šestileté nováčky úplným základům, Sýkoru už těší hra devíti a desetiletých kluků a Vokoun dohlíží na šestnáctileté „puberťáky“. „Už stojíme na té druhé straně řeky, ale nebyl to lehký přerod,“ říká Dvořák.
Všechny k trénování dohnalo to stejné. Byli zvyklí na dril, přesný řád, a když se ocitli v hokejovém důchodu, najednou jejich denní kontury byly pryč.
Prázdno, zničující a sžírající klid. „Já prostě dál potřebuji plán, proč mám vstát. Nemohl bych sedět doma na zadku, koukat na NHL v televizi a říkat: Ježišmarjá, já ještě mohl hrát. Znám plno kluků, co se takhle trápí,“ popisuje Sýkora.
A tak hned druhý den, co řekl, že končí, šel se synem na stadion.
I Dvořák se po měsíci nicnedělání ptal sám sebe: Co teď? Doma měl bazén, pár minut autem pláž, v duši přesto lehký splín. Až Tomáš Vokoun ho vysvobodil: „Řekl mi, ať přijdu na zimák. A jen jsem otevřel dveře, bylo to jak živá voda.“
Neznalým se to těžko popisuje, ale smrad zpocených riban zmixovaný masážními emulzemi je vlastně pro hokejisty vůně domova.
A ranní kafe, drbání před tréninkem? Hokejová droga.
I proto Dvořák přiznává: „Zpočátku mě trénování ani nebavilo. Těšilo mě chodit na zimák a kecat s klukama.“ Až po půl roce přišel koučování na chuť. Najednou se mu zalíbilo číst o trénování dětí knížky, učit špunty základy bruslení.
To Sýkora, jak velí jeho nátura, propadl hned. Také kvůli tomu, že jedním z capartů, které trénoval, byl jeho syn. „Místo řádu, který jsem držel před svými zápasy, jsem okamžitě začal hledat, jak kluky správně trénovat. Jak často být na ledě. Jak jim vše správně ukázat, opravit, ale zároveň nezprotivit, aby se těšili na další trénink. Aby jim zůstal na tváři úsměv.“
Sýkorovo zapálení je poznat už z kadence jeho slov, a k tomu řekne: „Chytlo mě to a usnadnilo přechod do nového života.“
Možná namítnete, co že je na trénování dětí pro chlapíky s tisícovkou zápasů v NHL za fušku. Ale budete se divit. „Po prvních trénincích jsem odcházel vyždímanej, jako když jsem hrál zápas,“ praví Sýkora.
Přitom právě on mohl zůstat trenérem v Česku. V brněnské Kometě koučoval tři roky, moře a sluníčko taky potřeboval, jenže stačilo mu na Floridě být tři měsíce v létě.
Ovšem z tuzemska nakonec „prchl“ a s rodinou se přesunul do Ameriky. „Z různých důvodů jsme se přestěhovali sem,“ řekne nekonkrétně.
„Trenér má v Česku strach“
O chvíli později však přece jen naznačí mnohé o poměrech v mládežnickém hokeji.
O smutném stavu, o němž mnozí anonymně hovoří. „To, co jsem prožil za ty tři roky v Česku, by vydalo na deset knížek. Viděl jsem, jak se trénuje ve Švýcarsku, mám přehled od kluků z Finska i Švédska. Základ je stejný, ale zbytek je o lidech. O tom, jak to chtějí dělat a jestli vůbec ví, proč jsou na ledě. Potkal jsem v Česku pár výborných trenérů, ale naráželi na tak velké překážky, že se to snad ani nedá dělat správně. Byly tam bariéry mezi lidmi, vůči vedení i kvůli sponzoringu rodičů do klubu.“
Petr Sýkora se synem Nicolasem
Na chvíli se odmlčí, zdůrazní, že teď nemluví o Kometě, kde pracoval, a trudné vyprávění pokračuje: „Mnohdy má u nás trenér až druhé slovo. Všichni mají strach. Jsou rodiče, kteří dávají peníze do klubu, a když pak táta houkne, tak trenér sklopí uši a kluk musí hrát. Když se dívám na ty naše juniorské reprezentace, tak jsme bohužel až druhá vlna. Nemyslím si, že naše dvacítka bude hrát s Kanadou, Amerikou vyrovnaněji. Bude to pořád 2:9.“
Chlapa s takovým hokejovým životopisem, jako je Sýkora (dvojnásobný mistr světa i vítěz Stanley Cupu), by si kdekoliv vážili, zvlášť v roli trenéra malých dětí, kde to rozhodně neděláte pro peníze, pro slávu. A byť úplný důvod odchodu za Atlantik nechce prozradit, tak ani hokej mu nedával příčiny, aby zůstal. Tak s rodinou šli.
Vyhozené peníze za trénink
Teď po jediné sezoně u ročníku 2005/06 nadšeně líčí: „Není tu jediný problém s rodiči. Poznali, že jsem spravedlivý, a kluci se těší na každý trénink. A to je to, co chci.“
Nemusí se to zdát, ale i pro trénování prcků potřebujete talent.
Musíte mít mix trpělivosti a kouzla.
Musíte vytyčit hranice, být učitel a umět proměnit trénink ve hru.
„Práce s dětmi je specifická, ne každý ji může dělat. Musí se klást důraz na to učit věci správně, protože když se něco zkazí, tak se to těžce napravuje,“ řekne Dvořák.
„Ne!“ křikne Sýkora. „To už nejde spravit.“
I proto je tolik smutné, že v Česku vymizela dřívější praxe, že bývalí ligoví hokejisté chodili trénovat ty nejmenší. Jasně, ekonomika je jinde, mnozí hráči mají byznys a o přípravku jeví zájem, jen když je v ní jejich syn.
„Pokud ale nebude jeden trenér na šest kluků, nemá to cenu. Pokud jsou na 40 kluků dva trenéři, jsou to úplně vyhozené peníze za led,“ ví Sýkora.
Česká akademie na Floridě
A tak aby měl už teď vše pod kontrolou a nemusel se dohadovat, jestli jeho svěřenci půjdou na led dvakrát týdně nebo čtyřikrát, rozjíždí od příští sezony s Dvořákem a Vokounem hokejovou akademii South Florida Hockey. Jejich parťákem je i Fin Olli Jokinen (1 231 zápasů v NHL).
„Po tom všem, co jsme viděli a poznali, jak to funguje, jsme se rozhodli, že to budeme dělat správně. Každý rodič i dítě mají nějaké sny a my jim chceme dát možnost je splnit,“ popisuje Sýkora.
Kdo ví, třeba to i ten šikula z úvodu jménem Nicky Sýkora dotáhne pod koučem Sýkorou ke Stanley Cupu jako jeho otec.
