„Žádost jsme ale podávali už před více jak půl rokem. Čekali jsme, že to bude mít rychlejší spád. Trošku se to zaseklo na úřadech a sám jsem nevěděl, zda se to stihne. Klíčový byl podpis prezidenta, který jsem dostal 25. dubna. Pak se už čekalo jen na ten dokument,“ líčil Fučík.
Kromě toho, že posledních šest sezon působí v polské nejvyšší hokejové soutěži, mu pomohl i sňatek s bývalou polskou hokejistkou Anetou Błaszakovou.
„Byla to asi přidaná hodnota, ale na to úplně nedokážu odpovědět, protože úředník nejsem. Zařídil jsem všechny dostupné informace o své rodině a přitom jsme se dozvěděl, že naše rodina má kořeny v Polsku, konkrétně ve Lvově, který je teď sice ukrajinský, ale před druhou světovou válkou patřil Polsku,“ vysvětloval Fučík.
„Přiznávám ale, že čekání bylo stresující. Kdyby to nevyšlo, musel bych teď jen sedět u televize. A je fakt, že doba tomu moc nenahrává. Na druhou stranu je dobře, že to není tak jednoduché. V téhle době války a věcí, co se na východ od nás dějí, by to neměl dostat každý, kdo si řekne. Já si to, doufám, zasloužím a jsem moc rád.“
Fučíkovo angažmá u polské reprezentace začalo nabývat konkrétnější obrysy poté, co loni Poláci postoupili mezi elitu. „Poprvé se to téma otevřelo po dvou sezonách, co jsem byl v Polsku, ale pro mě to byly vzdušné zámky,“ vzpomínal Fučík. „Ovšem od loňska byl na to větší tlak ze strany svazu, asi chtěli brankoviště mnou posílit.“
Poláci tak na šampionátu spoléhají na dva původem zahraniční gólmany. „Celkově je situace s brankáři v Polsku komplikovaná. Je to jedna z věcí, na kterých musí zamakat. Hokej jde nahoru, liga stoupá, ale ve výchově gólmanů vidím ještě velký handicap,“ zmínil Fučík, jehož do Polska odvála s nadsázkou česká přestupová pravidla.
„Moje kariéra se lámala v Liberci, kdy k týmu přistoupil Filip Pešán, někdy v roce 2015. Měl jsem slušně našlápnuto k tomu, abych se tam mohl pohybovat, minimálně na farmě v Benátkách a říkat si o šanci v extralize. Ale asi nemusím vykládat, co jsou tabulkové hodnoty v českém hokeji,“ naznačil český gólman v polských službách. Na podpis tříletého kontraktu v Liberci musel zapomenout.
„Hledal jsem nějakou alternativu, abych vůbec mohl pokračovat s hokejem. Mohl jsem ve své rodné Třebíči, ale s ohledem k tomu, jaké mi dělala problémy s přestupem, tak jsem zájem neměl. Šel jsem do Znojma a posléze do Polska. Neměl jsem velká očekávání, ale tam jsem našel místo, kde mi lidi věří, stojí za mnou a to vám každý gólman řekne, že je to to nejdůležitější. Našel jsem si tam své štěstí, svou ženu. Teď můžu říct, že jsem za to rozhodnutí fakt rád.“
Američané smetli Němce. Poláci trápili Lotyše, prohráli až po prodloužení |
S polskou reprezentací má nyní před sebou zásadní úkol – udržet se mezi elitou, kde se Polsko objevilo po 22 letech.
„Nepřijeli jsme sem jen na výlet. Chtěli bychom se objevit na mistrovství světa znovu příští rok,“ prohlásil Fučík. „Pro všechny Poláky to znamená hrozně moc. Myslím, že málokdo, konkrétně z mých blízkých, si pamatuje, kdy naposled Polsko v elitě bylo. Vždyť v Polsku je aktivních hokejistů do pěti stovek. Ta statistika vám řekne vše.“
A pro Fučíka má šampionát ještě o náboj navíc. Poláci hrají se v Ostravě, on v sezoně působí v nedalekých Tychách.
„V Česku asi nikoho nezajímám, jsem úplně ‚no name‘. Vím o tom, ale pro mě to má speciální nádech. Mimo jiné i proto, že moje žena pracuje tady kousek v Havířově, takže kdybych nastoupil na MHD, jsem za osmnáct minut doma.“