„Pro region je skvělé, že se takové finále hraje. Ve Zlíně i ve Vsetíně tím všichni žijí. Nebaví se o ničem jiném než o hokeji. Nejde to nevnímat,“ říká olympijský šampion z Nagana před dnešním pokračováním série na Zimním stadionu Luďka Čajky.
Padla na vás nostalgie?
Potěšilo mě, když mi volal Radim Tesařík (sportovní manažer Vsetína), jestli bych hodil buly. Řekl jsem: Jasně, budu jenom rád, bude plný dům. Byl jsem poctěný, že se na mě dostalo.
Zlín - VsetínStředa 17.30 online |
Dojalo vás, když vsetínští fanoušci skandovali vaše jméno?
Druhý kout zlínských fandů si zase vzpomněl, jak mi fandili, když jsem byl zlínský soupeř. (úsměv) Tohle k tomu patří. Nevadí mi to. Vždycky bude mezi Vsetínem a Zlínem rivalita. Dnes je to pro mě strašně dávno. Když jsem byl tehdy přímo součástí toho, prožíval jsem to daleko více.
Atmosféra je srovnatelná s tou z 90. let?
Bývala větší. I když se po dlouhých letech oživila, dříve byla rivalita mezi kluby ještě silnější. Bylo to umocněné tím, že když jsme hráli první národní ligu, přišlo do Vsetína dvanáct hráčů ze Zlína, které tam nechtěli. A ti chtěli dokázat, že mají na to hrát extraligu.
A hned za rok jste Zlín ve finále extraligy porazili.
Povedlo se to dvakrát. Když se to pak opakuje, je to také krásné, ale první titul je nejlepší na vnímání a vzpomínky zůstanou daleko hlouběji.
Nejste ve finále rozpolcený, když do druhého finále zasáhl ve zlínském útoku váš syn Jakub?
Pro mě je to v pohodě. Hůře je na tom mladý. Hned si ho v kabině dobírali. Ale to už je na něm. Také jsem do určitého věku hrál za Zlín, naše cesty se rozdělily, o moje služby nebyl zájem, hrál jsem jinde. Potom jsem se prosadil ve Vsetíně. On bojuje za Zlín, chce být úspěšný, probojovat se do týmu, ale je to pořád junior. Je na začátku kariéry, tak ať maká za sebe. Dostal šanci na jeden zápas, na další si musí počkat.
Utekl jste trochu z otázky. Komu ve finále přejete?
To je celkem jasné. Vsetínu, kde jsem prožil nejlepší hokejová léta.
Co na to syn?
On to ví. Když se mě zeptá na radu, rád mu ji poskytnu, zkušenosti mám. To je asi tak všechno. Neprobíráme jednotlivé série. Říkám mu: Trénuj, buď připravený, a když šance přijde, ukaž, co v tobě je.
Bavíte se teď o derby častěji?
O vzpomínkách ne. Probíráme, co zlepšit ve hře, kde by měl přidat, co se povedlo a co ne. Ví, že jsem hodně kritický. Moc často nechválím, spíše naopak. Je na to připravený. Když ode mě zazní chvála, to už musí být jo parádní výkon.
Jak jste bral, že se hokejově nepotatil?
Neměl touhu jít do brány. Máme tři děti, každé šlo jiným směrem. Je na nich, aby si cestu určily samy.
Po dvou zápasech je stav finále nerozhodný 1:1. Jak vidíte další vývoj?
Když jsem vhazoval úvodní buly, tak jsem něco málo řekl hráčům. Potvrzuje se, že to bude vyrovnaná série. Rozhodují maličkosti. V prvním utkání byl lepší Zlín, vyhrál Vsetín. Ve druhém to bylo naopak. Týmy jsou tak vyrovnané, že nejde říct, kdo vyhraje. I vítězný tým bude mít hodně těžké se dostat zpátky do extraligy. Postupová matematika je vůči týmu z nižší soutěže strašně krutá až nespravedlivá.
Nejste sám, kdo současný model baráže pranýřuje.
Extraligoví manažeři mají silný lobbing, aby jejich týmy hrály extraligu. Pokud by sestoupily, byl by to pro ně veliký problém, se sponzory a tak dále. Jenže nikdo se nedívá na druhou stranu. Pokud tým vyhraje první ligu a chtěl by hrát extraligu, ať šanci dostane. Poslední ať sestoupí a první postoupí, jak to platí ve všech soutěžích. Hokej je bohužel výjimka.
Jak se vám líbí brankáři v sérii?
Na gólmany se už tak moc nedívám, spíše na hráče. Když jsem začínal s hokejem, sledoval jsem útočníky. Dával jsem docela dost gólů. Můj pohled na brankáře už není tak přímý.
Přesto. Zkuste je přiblížit.
Uvidíme, jestli v průběhu série nastanou změny v brankovišti. U Zlína asi ne. I když Huf dostal v prvním zápase lacinou branku, otřepal se a ve zbytku utkání předvedl slušný výkon. Tomáš Vošvrda neměl ve druhém zápase tolik práce jako v prvním. Jsou rozdílní ve stylu chytání. Kdo má v čem přednosti nebo slabiny, si nechám pro sebe. Nechci napovídat soupeřům, co by na něj mělo platit.
Můžou oba kluby společně hrát extraligu jako za vašich časů?
Těžko říct. Nevidím do jejich ekonomiky. Že Zlín sestoupil, se nemělo stát. Problém nastal roky předtím. Za posledních 15 let nebyli schopní z vlastní líhně zapracovat do prvního týmu hráče – až na výjimky jako Gazda, který se vypracoval sám. Za naší generace trénovali s áčkem vždy minimálně tři junioři a byli nachystaní, do pár zápasů naskočili. Najednou ve Zlíně zjistili, že mají mezeru. Starší hráče a pak dlouho nikdo. Spadli kvůli špatné dlouhodobé koncepci.
Co říkáte na reinkarnaci Vsetína, který se dlouho protloukal ve druhé lize?
To je jiný příběh než Zlín. Snaží se dostat zpátky do extraligy. Je vidět, jak klub pracuje. Kde byli, jak se dokázali za ty dlouhé roky očistit. Je to menší klub, domácí. Firmy, které podporují hokej, jsou také z regionu. Je tam vidět vůle a chuť klub vést co nejlépe a mít ho čistý. Po velkém pádu nastala změna a každý rok má vyšší cíle. Dnes jsou podruhé za sebou ve finále. Práce, kterou tam manažer a lidé kolem hokeje odvádějí, začíná být vidět. Je dobře, že tak malý klub dokáže konkurovat daleko větším.
Jak vnímáte změny ve vedení zlínského klubu v polovině ročníku?
Změna měla nastat hned po sezoně. Kroky byly postupné. Až byl hokej nekoukatelný i v první lize, řízlo se do toho. Změny byly ku prospěchu. Co bude dál, se uvidí v dalších sezonách.
Chodil jste na extraligu ve Zlíně?
Jasně. Zajímalo mě, kdo hraje jakým stylem. Jestli se třeba změní hra Zlína. To pro mě bylo zklamání. V sestupové sezoně nedokázali reagovat na soupeře. Ostatní mužstva je přehrávala jen tím, že měla lepší taktiku. Vůbec se nebavím o fyzičce. Zlín nebyl konkurenceschopný ani po trenérské změně. Neviděl jsem žádný progres.
Pohybujete se ještě v hokejovém prostředí?
Na nejvyšší úrovni jsem pozorovatel. Nedávno mě oslovil jeden klub z kraje, abych mu pomohl s mládeží.