„Že si zachytám extraligu, to bylo nemyslitelné. O tom se mi nikdy nesnilo,“ svěřil se 38letý brankář, který svůj vrchol prožil v roce 2011 v Litvínově. Tehdy se jako neznámý zjevil v extralize a Vervu zázračně dotáhl do předkola play off. Letos v únoru kariéru uzavřel v rodném Ústí společnou rozlučkou s útočníkem Jaroslavem Roubíkem.
Vyhrkly vám tehdy slzy?
Užil jsem si to hodně, chvílemi mě chytlo i dojetí. Krásné. Přišla spousta lidí a spoluhráčů.
Budete v příští sezoně ještě někde chytat pro radost? V ústeckém Slovanu jste trenér brankářů.
Asi bych chytat neměl. Jen kdyby byla nouze při zranění brankářů, musel bych tam jako druhý být. Východisko to je. Ale že bych kalkuloval, že naskočím, to ne. Říkal jsem, že když skončím, tak celkově. Ne se za rok znovu obléknout do dresu, to nemám rád. Bylo to rozhodnutí, dospěl jsem k němu. Jsem rád, že jsem to přežil ve zdraví, dohromady nic se mi nestalo. Bylo mi 38, když jsem končil, což je super.
Je Litvínov ve vaší kariéře top?
Rozhodně. Ale pro mě byl hezký i postup do 1. ligy nebo s juniory do extraligy. Spousta momentů, kdy byl člověk šťastný. Hlavně když chytal za svoje město. Je jiné hrát doma než jinde, i když třeba i v Litvínově je to krásné.
65 zápasů odchytal Volke v české extralize. |
Proč se vám o extralize nesnilo?
Když se na to člověk připravuje, většinou to nevyjde. Když to neřeší, vyplyne to. Bum bum, člověk se otočí, najednou je někde jinde, chytá a daří se mu. Pak je to bomba.
A hned se o vás psalo jako o chytajícím truhláři, to byla senzace.
Já dělal v truhlárně u taťky po celou svoji kariéru, takhle to bylo nastavené. Byl jsem v dílně, pak jsem jel do Litvínova na trénink nebo zápas. Pořád. Bylo to jen mediálně rozmázlé, že člověk, který se živí rukama, hraje hokej.
Stále jste truhlář?
Svoje povolání v truhlárně mám pořád. Hokej dělám, že ho mám rád, jsem v Ústí doma a snažím se klubu vrátit, co se dá. Za to, že jsem ve Slovanu mohl hrát, že mě vychovali. Chci pomoct i trenérům.
Otesáváte mladé brankáře i dřevo. Co vyrábíte?
Nábytek, postele, schody. Strašně moc věcí. Ale to dělají stroje, s hoblíkem se už moc nepracuje.
Ústecké hokejové legendy Jaroslav Roubík (vlevo) a Martin Volke se loučily s kariérou.
Je něco, co jste si ve své hokejové kariéře nesplnil?
Naopak, vůbec jsem nesnil, že bych chytal tak dlouho. Můj sen byl nastupovat za rodné Ústí, to se mi splnilo. Mohl jsem ve Slovanu začít i dřív, ale byly tady pořád postupové ambice a pro gólmana z juniorky bylo těžké dostat se do áčka. Ale povedlo se, v hokeji jsem si splnil úplně všechno.
Kdo byl vaším top parťákem v kariéře?
Těch kluků bylo víc, od každého jsem si něco vzal, ať tady byl Sáblo (Lukáš Sáblík), Jirka Zikmund, ten mi dal hodně po lidské stránce. Od každého gólmana si člověk musí něco vzít, jen to vás posune. Ne že pojedete jednu lajnu.
Styl chytání se mění, co vy a moderní trendy?
Většinou mě to míjelo. Já byl kluk z ulice, co chytal s betony z molitanu, které mně a bráchovi táta uvázal na nohy. Vyrůstali jsme jako dříví v lese. Dřív nebyly moc speciální tréninky pro gólmany, jen ve vrcholových klubech, v Ústí ne. Ale princip je pořád stejný – chytit co nejvíc puků. Jestli rukou, nohou, hlavou, to je jedno, hlavně že není gól. Některé trendy jsou použitelné jen pro nějaké typy gólmanů. Takové to klekání u tyčí, reverzy, na to musí mít gólman výšku. Nemůže to dělat prcek, co má 150 centimetrů, protože pak má kolem sebe strašně moc lidí. Základ je chytnout puk, potom se může posunout ke stylu, co by mu vyhovovalo. Ale není nikde dané, že když je puk u tyčky, musí tam brankář klečet. Může to hrát vestoje.
Zažil jste Ústí v extralize.
Nastoupil jsem do prvního zápasu proti Znojmu, jel proti mně nájezd Jirka Dopita, a já si říkal – to bude vypadat, udělá ze mě blbce. Naštěstí nedal. Pak jsem ještě ke konci sezony chytal v Plzni a doma baráž s Mladou Boleslaví, když už to bylo o ničem. I když se prohrálo a spadli jsme, byl to hezký zážitek.
Čemu jste se v Ústí věnoval, než sezona skončila?
Chodil jsem trénovat s áčkovými gólmany, ještě jsem říkal, že bych si vzal dorost, juniory, co budu moct. Pomůžu jim předat zkušenosti, jak si to ulehčit a být lepší.
Problémy hokejového Ústí |
Ve Slovanu brankářům pomáhá i Ondřej Pavelec, který léta chytal v NHL. Co vám to dává?
Ondra je obrovská osobnost. Prožil toho plno, zná nové trendy. Když klukům něco vysvětluje, poslouchám a přebírám si to od něj.
Slovan má skromný rozpočet.
Je smutné, že v krajském městě se potýkáte s tím, že byste na to neměli peníze. Jinde sponzoři jsou. Nevím, proč je to v Ústí tak zakopané. Ale věřím, že se to tady dá dohromady a udrží se 1. liga. Příští rok se z ní padá, bude to dost o hubu.
